- BĚH NA KLUKA – ZÁVOD PLNÝ REKORDŮ
Jako v předchozích sedmi letech, přelom května a června znamená již tradičně velký svátek pro sportovní nadšence, kteří se nebojí zatnout zuby, překonat svou pohodlnost a s věkem stále rozvrzanější klouby a tukem nezadržitelně prorůstající chabé zbytky svalové tkáně a vyráží za neskrývaného obdivu nejbližších příbuzných či pohrdlivých úšklebků přihlížejících přátel vstříc 26 kilometrům náročné tratě Běhu na Kluka.
Ani letošní rok nebyl žádnou výjimkou a v sobotu 4. června 1994 se v půl deváté postavil na start rekordní počet závodníků -15. Ještě předtím se však konala neformální společenská událost, kdy jeden ze dvou duchovních otců a hlavních organizátorů závodu přivítal nejbližší příbuzné zesnulého Františka Brožky, jehož památku si tímto závodem již popáté připomínáme.
Hned poté byl panem Brožkou starším závod odstartován, aby borci za téměř ideálního počasí, ale na nočním deštěm silně rozblácené trati nechali zapomenout na dosavadní ročníky.
Ihned po startu nasadil dosavadní rekordman a čtyřnásobný vítěz Běhu, T. Scholz, ďábelské tempo, kterému nakonec sám podlehl hned při seběhu od Vlčích jam, kde ho píchání v boku odsoudilo do role statisty, aby pak mohl celý zbytek trati už jen s nostalgií vzpomínat na své předchozí triumfy i nezadržitelně se hroutící traťový rekord z roku 1992. Již od 5. kilometru nebylo téměř pochyb o držitelích medailových pozic a bylo jen otázkou, který ze dvou orientačních běžců, J. Hejzlar či syn F. Brožky, Martin, si odnese palmu vítězství. Jejich souboj byl opravdovou lahůdkou, byť ho mohl z uctivé a neustále se zvětšující vzdálenosti sledovat pouze na třetím místě osamoceně běžící T. Scholz. Vrchol Kluka dosáhl s půlminutovým náskokem M. Brožka, ale J. Hejzlar při seběhu do Slavče nasadil takové tempo, že při výběhu na Hradce na kratší chvíli M. Brožku předběhl. Ten však zúročil svou formu a stovky kilometrů naběhaných v přípravě na orientační běhy a především v mírných stoupáních J. Hejzlarovi utíkal. Svůj náskok, byť překvapivě malý, však udržel až do cíle, kam dorazil v neuvěřitelném čase pod 1:45 hodiny, čímž překonal dosavadní rekord T. Scholze o plných pět minut. Starý rekord zlepšil i druhý J. Hejzlar, který doběhl v osobním rekordu vynikající úrovně 1:46:10 hod.
Souboj o bramborovou medaili, ač probíhal s uctivým odstupem za medailisty, rovněž nepostrádal kvalitu a dramatičnost. Na vrcholu Kluka doběhl jako čtvrtý M. Lapka s náskokem 1:38 minuty, ale cestou zpět neodrazil nápor dalšího orientačního běžce a nováčka závodu, Radka Teringla. Ten dosáhl výborného času 2:04:01 a jistě v příštích ročnících pokoří hranici dvou hodin, dosud vyhraženu pouze pro tři běžce. Míla Lapka svůj osobní rekord nakonec nepřekonal, ale svým výkonem za ním zaostal o pouhých 20 vteřin.
Šesté místo patřilo letos rekordmanovi v počtu startů a druhému ze zakladatelů závodu, Pavlu Zajíčkovi. Letos se připravoval na závod mimořádně zodpovědně, a tak jeho cílový čas, byť lepší osobního rekordu z roku 1992 o 32 vteřin, byl pro něho tak trochu zklamáním. Zřejmě se na jeho výkonu podepsala místy značně rozměklá a horskými koly rozježděná trať, která na některých místech hraničila s regulérností. Boty ztěžklé bahnem nuceně nabraným v nejvlhčích partiích lesa před Hradci stály cenné sekundy a neplánovaně odebíraly energii umdlévajícím svalům.
O další místa v poradí se rozhodovalo s notným odstupem od nejlepších (více než 15 minut v cíli), ale tento časový rozdíl nikterak neubral celému souboji na zajímavosti. Sedmé místo si celou dobu kontroloval již ostřílený harcovník Běhu, Václav Krištůfek, který měl před svými pronásledovali náskok na vrcholu Kluka téměř dvou minut, aby do cíle dorazil čtyři minuty před dalším v pořadí, americkým studentem Gabrielem Maxwellem. Podobně jako P. Zajíček, ani V. Krištůfek neskrýval určité zklamání nad tím, že ani jeho výkon neodpovídal jeho představám a množství kilometrů naběhaných před závodem. Za svým osobním výkonem z roku 1992 zůstal zhruba tři minuty pozadu.
Již zmíněný Gabriel si celý běh udržoval osmou příčku a v cíli dosáhl velmi dobrého času pod 2:30 hodiny. Jeho výkon byl však negativně poznamenán tím, že jako nováček trati na třech místech zabloudil, a i když to bylo vždy jen na krátko, opakovaně tak ztrácel cenné sekundy.
Souboj o 9.-11. místo patřil k nejnapínavějším. Celou první polovinu jasně vedl Jula Lukeš, kterého jeho tréninkové výkony, kdy lehce utíkal Gabrielovi i Iljovi Bršlicovi, pasovaly do role černého koně. Na Kluka se dokonce vyškrábal jen s půlminutovou ztrátou na později osmého Gabriela Maxwella. Ovšem cesta zpět se pro J. Lukeše stala opravdovým očistcem, kdy se v důsledku křečí nejen propadnul o dvě místa v celkovém pořadí, ale přišel i o možnost zlepšení svého osobního rekordu, za kterým zaostal o čtyři minuty.
Julova ztvrdnutí dokonale využili dva nováčkové závodu, I. Bršlica a Jiří Macháček, kteří dobře rozložili své síly a za svůj statečný boj s nekonečnou tratí plnou odporných kopců a mazlavého bláta byli odměněni velmi dobrými časy těsně nad 2:30 hodiny. Zcela jistě nebyl jejich letošní start posledním a v příštím roce své rekordy výrazně zlepší.
Dvanáctou příčku si celý závod “jistil” Eda Masarčík, který, ač pině zaměstnán svými pracovními povinnostmi v Mladé Boleslavi a okolí, neváhal letos znovu přijet a poprat se s těžkou tratí. Bohužel se však plně projevil nedostatek času na kvalitní trénink, a tak Eda mohl jen nostalgicky vzpomínat na svůj o téměř 20 minut lepší rekord z jeho premiéry přede dvěma lety. I přesto byl jeho letošní především vůlí vydřený výkon hodný obdivu.
Další nováček Běhu, Josef Chalupský, se pině držel hesla, že není třeba napoprvé hned vyhrávat, a zvolil si své solidní tempo, které udržel po celou dobu závodu a do cíle dorazil ve slušném čase těsně nad 2:45 hodiny. Také u čtrnáctého Olega Ditricha je nutno ocenit vytrvalost, s jakou absolvoval celou trať. V jeho případě je pak třeba zmínit i to, že Oleg dokázal absolvovat 26 kilometrů Běhu s nejvíce kilogramy živé hmotnosti. Ačkoliv tentokrát zaostal za svým supervýkonem z roku 1992, je stále nejlepším běžcem při použití tzv. prvního Ditrichova koeficientu, tedy podílu výkonu a tělesné hmotnosti. Na závěr nám zbývá běžec sice časem nejpomalejší, avšak svým výkonem bezpochyby nejlepší podle tzv. druhého Ditrichova koeficientu, tj. výkonu děleného součinem hmotnosti a věku. Ač je to neuvěřitelné, Milanu Straškrabovi na rozdíl od mnohem mladších kolegů vůbec nevadí, že má již šest křížků, a s obdivuhodnou vytrvalostí již tradičně zdolává nástrahy trati v čase hodném závisti.
Celkově není třeba znovu zdůrazňovat, že letošní ročník byl nejenom počtem účastníků, ale také svou kvalitou dosud nejlepším. Výkony prvních dvou borců jsou bez nadsázky z oblasti snů a také počet osobních rekordů svědčí o tom, že mnozí běžci se na závod dokonale připravili a ani rozblácená trať jim nezabránila dosáhnout skvělých výkonů. Jak je patrné z historické tabulky po osmi ročnících, počet osobních rekordů (8) se může srovnat pouze s mimořádně kvalitním šestým ročníkem v roce 1992.
Jako již tradičně přispěla k výborné sportovní i společenské úrovni Běhu pořadatelsko-občerstvovací služba, která se dokonale starala o to, aby běžci nezkolabovali dehydratací svých křehkých tělesných schránek. Jejich povzbuzování i sportovní hecování rovněž vlévalo do hypoglykemických svalů borců alespoň kapénky sil. Jmenovitě je třeba poděkovat Jitce Spurné, která byla spásou mnoha běžců v Kališti, Zdeně Zajíčkové, Janě Lukešové, Leně Scholzové, Jirkovi Heřmánkovi a všem jejich dětem spolu s Tomášem Ditrichem za občerstvování trosky připomínajících závodníku na trati a v okolí vrcholu rok od roku vyššího a strmějšího Kluka, a Blance Macháčkové za trpělivé měření letošních takřka fenomenálních výkonů v cíli.
Zvláštní dík organizátorů Běhu pak patří štědrým sponzorům závodu, kteří se postarali o hmotné dary pro každého ze zúčastněných bez výjimky. Hlavním sponzorem a zároveň i účastníkem Běhu byl mladoboleslavský lékárník E. Masarčík, jehož podnik věnoval do letošního ročníku mimořádně hodnotné ceny zejména z oblasti kosmetiky. Upomínkovými předměty pro vytrvalce přispěla rovněž mladoboleslavská Škoda, automobilová a. s. Poděkování organizátorů dále rovněž patří vedení Parazitologického ústavu AV ČR za finanční podporu celého podniku a poskytnutí krytých vstupních prostor.
Zcela závěrem bychom rádi pozvali všechny příznivce sebetýrání a pohybu po vlastních na další, 9. ročník, Běhu na Kluka, jehož termín je již dnes plánován na poslední květnovou sobotu roku 1995.
