Cyklistické výjezdy – koupání – ringo
Jelikož musel Láďa odjet domů, napíšu dnes zprávičky za něj já: Matěj. Pokusím se vás o nic neochudit, ač dosáhnout Láďovy úrovně zpracování táborových událostí je pravděpodobně nemožné. Jdeme na to.
Pro dnešek byla v plánu cyklistická dobrodružství. Budíček byl sice standarně v 7:30, jedna věc však oproti obyčejným táborovým ránům tradičně chyběla – rozcvička, která je nám v den cyklistických výletů vždy odpuštěna. Dětičkám se z pohodlí svých spacáků vylézat vůbec nechtělo.
Když se kapitáni konečně dopočítali správného počtu dětí, začala Dáša s poučením. Byli jsme rozděleni na 2 skupinky – malé dětičky a chrti (větší dětičky), seznámeni se vším, co bychom si neměli zapomenout zabalit do batůžku na cestu, a dozvěděli jsme se, kdo s námi pojede jako doprovod (s malými dětičkami – Andrea, Alča a Dáša , s chrty – Jenda a Láďa).
Dáša končila s vysvětlováním, ale všichni jsme už přemýšleli nad snídaní. Milé překvapení bylo, když nám Dáša na závěr svého proslovu oznámila, že k snídani dnes bude chleba s Nutellou. Okamžitě se před výdejním stolem zformovala dlouhá fronta dichtivců, kteří se domáhali jednoho chleba za druhým.
Poslední krajíc chleba byl namazán, poslední hladový krk byl nakrmen a bylo načase začít vydávat kola. Odkryli jsme plachtu a postupně se tábořistě počalo hemžit táborníky rejdicími na bicyklech.
Kuchyně vydávala balíčky se svačinou a každý si spolu s nimi sbalil do batůžku svých pár švestek, pití a plavky, protože byly v plánu zastávky na koupání.
Když bylo vše vydáno, sbaleno a zkontrolováno kapitány týmů, vyrazili Chrti na cestu, krátce na to se vydali na svou trasu i Malé dětičky. Jelikož já jel samozřejmě s chrty, sehnal jsem pro vás popis trasy malých dětiček od Dity, která celou trasu plánovala – díky Dito!
Z tábora malé dětičky vyrazily směrem do Vlčetínce, pak přes obec Žďár, kolem rybníku Kalabis do Štítné, pak pomalu zpátky do Nové Včelnice, kde proběhla zasloužená svačina na dětském hřišti. Pak rychlé koupání na místním rybníku Kozlov, spolu se zmrzlinou. Nakonec přes pole a louky zpět do Dívčích Kop a do tábora.
My, chrti, jsme se vydali na poměrně náročnou trasu – v plánu bylo přes 45 kilometrů a 600 metrů převýšení.
Vyrazili jsme směrem na Vodnou, kde hned v prvním klesání Matěj Franěk se svými uvolněnými řidítky prudce zabrzdil, do něj narazil Pavel Klein a chudák Vojta Kaštovský brzdil oběma brzdami a přeletěl přes řídítka. Všichni naštěstí byli úplně v pořádku. Pokračovali jsme na Kamenici nad Lipou, kde byla krátká 15 minutová pauza na dokoupení pití, zmrzlin a obecně doplnění všech těch nezdravých látek v krvi. Za Kamenicí jsme vyšlápli kopeček a odbočili na koupačku do lomu Antonka. Průzračná voda a krásné okolí nás na pár desítek minut zdržely, ale rychle jsme vyrazili dál směr Vlásenice, odkud jsme pokračovali na Metánov, dále na Jakubín a po zelené do Žirovnice. Zatím beze strát jen s pár křečemi jsme v Žirovnici namazali rohlíky a chleby Májkou k svačině a opět nakoupili nějaké ty nezbytnosti (hlavně nanuky). Další část cesty nás čekala do obce Štítná a odtud do Žďáru víceméně po poli, kde už jsme měli velkou část cesty za sebou. Mírně jsme zabloudili, když jsme místo do prava odbočili doleva a zajeli do dvora jakéhosi statku. Jirka Dohnal situaci vtipně komentoval slovy: „Občas v životě nastanou momenty, kdy má člověk chuť propadnout lano a prostě si tu mašli hodit!“
Těch pár set metrů jsme se snadno vrátili a po chvíli už projížděli kukuřičným polem k vysílači Kostelík a po posledním velmi prudkém stoupání sjeli přes Dívčí kopy rovnou do tábora.
Malé dětičky dorazily cvhvilku po nás, odpočali jsme si a napili se.
Vyčerpání z cyklistických výkonů se dostavilo poměrně rychle, a tak jsme se vydali téměř okamžitě k rybníku Smrkovec, se všemi těmi paddleboardy a se vší parádou se parádně vykoupat.
Člověk by snad čekal, že budou všichni unavení, opak byl pravdou. Vřískání a vodní bitvy na paddleboardech zůstaly na úplně stejné úrovni. Snad hodinu jsme tam všichni dováděli. Když už bylo vody dost a většina z nás drkotala zuby, přemístili jsme se do tábora, tak akorát v čas na večeři. Kuchyně nám připravila za odměnu výbornou večeři (Zelnice a těstoviny se špenátem).
Po večeři jsem dostal za úkol vyměřit hřiště na ringo a odehrát pár zápasů. Když se řekne pár, často to dopadá tak, že se nestihne moc. Dnešek nebyl výjimkou. Stihl se pouhý jeden zápas – Kuba x Jirka mladší, který byl velmi dramatický a nakonec dopadl 2:1 ve prospěch Kubovo týmu.
Setmělo se velmi rychle, tak jsme z Ringa přešli na mnou založený, lehce brutální, sport Ragbíjenou. S velkým gymnastickým míčem jsme do sebe naráželi a odhazovali se, až do úplné tmy. Zbytek večera jsme strávili u táboráku s Ivanovo kytarou. Zpívali jsme, povídali si a dělali všechno to, co se na táborech u táboráku dělá.
Teď už všechny děti spí a já tu smolím tenhle drobný příspěvek. Snad jsem na nic nezapomněl, přísahám, že jsem si nic nevymyslel, a kdyby náhodou, tak jenom trochu. Dobrou noc a krásné sny, které teď vaše ratolesti určitě sní, zatímco vedle mě dohořívá oheň…
Matěj N
One comment