Kluk zachráněn!!!!
(25. Běh na Kluka – 28. 5. 2011)
Uplakané sobotní ráno předznamenávalo poslední, v pořadí již 25. ročník Běhu na Kluka, závodu vymyšleného a poté realizovaného dvěma dnes již poněkud přestárlými a běhu neschopnými pracovníky tehdejší Československé akademie věd. Jeden z otců zakladatelů, Pavel Zajíček, stále drží rekord v počtu startů (19!!), avšak už poslední roky ani nepřijíždí alespoň morálně podpořit statečné běžce. Druhý spoluzakladatel, autor tohoto textu, již před dvěma roky ohlásil ukončení pořádání závodu při jeho 25. ročníku, neboť mu pracovní povinnosti a především četné zahraniční cesty nedovolují dále zmíněný závod organizovat.
Možná právě upozornění, že se tato tradiční akce uskuteční letos naposledy, způsobilo rekordní účast., a to i přes páteční celodenní déšť a sobotní chladné ráno s občasnými sprškami. Mimořádně vysoký počet startujících (o 9 více než při rekordním běhu v roce 2006) byl způsoben především příchodem ne méně než 13 (!) nováčků, tedy plné poloviny startovního pole.
Jako tradičně vyběhnul jako první (již v 6 hodin ráno) doyen závodu Jiří Havel, kterého po sedmé hodině ranní následoval Zdeněk Málek při svém druhém startu (Jiří Havel úspěšně dokončil první desítku startů!!). V půl osmé pak vyrazila „ženská“ skupina běžců, včetně jednoho psa a dvou běžců v roli vodičů i ochránců. Hlavní závodní pole včetně dalších běžkyň vyrazilo na téměř 28 km dlouhou trať s relativním převýšením 350 m o osmé hodině.
Podrobný popis vlastního závodu není vzhledem k počtu závodníků možný, nicméně z přehledů mezičasů i výsledných výkonů je možné si udělat dobrý obrázek o dramatickém průběhu sportovního klání. Z nejzajímavějších epizod je možné zmínit následující:
Boj o palmu vítěze se odehrál mezi Petrem Součkem, specialistou v běhu po silnici, který zde získával náskok a na vrcholu Kluka byl první, byť jen s malým náskokem, a loňským stříbrným medailistou Pepou Mondekem. Ten při zpáteční cestě dokázal Petra nejen doběhnout, ale v terénních úsecích získat potřebný náskok, který s přehledem udržel až do cíle. Své první vítězství v závodě osladil osobním rekordem. O jeho skvělém čase i pokoření hranice elity, tedy dvouhodinové hranice (v historické tabulce se dostal na šesté místo!) rozhodla zejména druhá část, kterou absolvoval za neuvěřitelných 54:23 minut! Tuto část běžel Petr výrazně pomaleji a díky tomu nepřekonal o pouhopouhých 13 vteřin (!) hranici elity dosud vyhrazené jen 9 běžcům.
Bronzová medaile patří rekordmanu závodu, nestárnoucímu Martinu Brožkovi, který v podstatě v sólozávodě zaběhnul čas jen lehce nad 2 hodiny. Martin běžel již 12. závod a jeho otec Franta, náš bývalý spolupracovník a kamarád, který tragicky zahynul při autonehodě v září 1989 a jehož památku běh od roku 1990 připomíná, by byl na svého syna patřičně hrdý!
Pověst bezkonkurenčně nejlepší běžkyně celé historie závodu potvrdila Jana rozená Zimmelová, dnes Candrová. Její fyzická kondice je nevyčerpatelná, o čemž svědčí fakt, že i přes zabloudění na trati („zkratka“ přes Lipí trať prodloužila jistě o 2,5 kilometru, tedy dobrých 10 minut!) dosáhla společně se svým věrným průvodcem Tomášem Vargou skvělého času 2:16 minut. Rekordní ženský výkon 2:11:53 hod. z roku 2001, jehož je Jana držitelem, by tedy nepochybně vzal za své při dodržení správné trasy.
Z nováčků si obdiv zaslouží bezpochyby všichni, ale za zmínku stojí především Zdeněk Jašarov, který při svém prvním startu a tedy neznalosti nástrah trati dosáhnul velmi dobrého času hluboko pod 2:10 hodin a skončil na čtvrtém místě. Rovněž další nováčci, Daniel Tomek, Láďa Kučera a Matěj Lövy, zaběhli celou trať výborně a patří jim místa v první desítce.
V souboji doktorandů organizujícího pracoviště (Parazitologický ústav Biologického centrea Akademie věd) zvítězil podvodní hokej a plavání, reprezentované zdánlivě křehkou a subtilní Dášou Jirsovou, nad košíkovou v podání vysokého Honzy Brabce alias Brabina, mimo jiné několikanásobného vítěze proslulého pivního běhu. Honza měl na Klukovi na Dášu 40 vteřin k dobru, ale jejímu zničujícímu tempu v druhé polovině na zpáteční cestě nestačil, byť o pouhých dvacet vteřin.
Letošní závod byl kromě početné účasti nováčků především ve znamení nástupu žen, kterých stanulo na startu plných devět, což historie Běhu na Kluka nepamatuje. Za všechny statečné a obdivuhodné běžkyně si dovolím zmínit alespoň Mirku Uhlířovou (ostatní běžkyně prominou), která prokázala mimořádný talent a ve svých 18 letech zvládla celou trať v kvalitním čase.
Jubilejní ročník, který naposledy organizoval otec-zakladatel T.S., spolu s ním zabezpečovali Rosťa Mikšl, který zajistil místo letos nepřítomné Bohunky Maryškové tolik potřebné občerstvení v Kališti, zatímco Martina Orosová z Košic zabezpečovala registraci před startem a občerstvení na Klukovi a Tereza Scholzová nakoupila občerstvení i ceny a zajistila měření času v cíli. Pavel Sekyra jako tradičně doplnil ceny pro všechny závodníky tradičně dotované z prostředků pracoviště organizátora. Na jeho webových stránkách budou zpřístupněny fotografie ze závodu (www.paru.cas.cz/behnakluka/index.htm).
Před závěrečným ceremoniálem, který měl být zároveň i tryznou za dvaceti pětiletým „dítětem“ Pavla Zajíčka a mé maličkosti, oznámil Láďa Kučera, že společně s Martinem Brožkou převezme organizaci závodu. Jsem mu za to velmi vděčný a s velkou úlevou i trochou nostalgie mu tímto předávám po čtvrtstoletí pomyslné žezlo organizátora. Všem 94 běžcům, kteří závod od roku 1987 absolvovali (Libor Kozák a Milan Straškraba již bohužel nejsou mezi námi), blahopřeji a zároveň moc děkuji, že naši bláznivou myšlenku na zdolání Kluka umožnili udržet při životě. Snad se s Vámi setkám jako divák poslední květnovou sobotu v příštím roce, kdy bude vše v režii Ládi a Martina. Jim pak přeji, ať mají na startu hodně statečných bláznů, kteří se nebojí trochu potrápit své tělo!
Tomáš Scholz 1. června 2011
Fotky jsou zde
