23. Běh na Kluka – arktický, ale plný rekordů!!!
(30. 5. 2009)
Letošní, v pořadí již 23. závod běžců i statečných nadšenců, byl nepochybně nejchladnějším v historii – věčný kritik globálního oteplování president Klaus by jistě zaplesal, že i na konci května může být tak chladno, větrno, deštivo a mlhavo, jako tomu bylo poslední květnovou sobotu. I předchozí dny, především pak pátek 29. května, nasvědčovaly o tom, že letos nebudou mít účastníci problémy se zničujícím vedrem, ale naopak, utopí se v bahně a vodě za citelného chladna. I přes opravdu nepříznivé povětrnostní podmínky z hlediska normálního smrtelníka (ale pro běžce je i chladno s teplotami kolem 10°C mnohem příjemnější než téměř tradiční třicetistupňová vedra posledních ročníků) se letos na start postavilo 11 statečných.
V kategorii žen byla letos účast nízká a jen dvě zástupkyně něžného pohlaví se popraly s nástrahami blátivé trati plné nebezpečných kořenů. Nováček závodu, studentka přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity Andrea Bednářová byla výtečně připravena a nepochybně by zvládla i zpáteční cestu. Bohužel ji při vyběhnutí na sedlo pod vrcholem Kluka zradil její orientační smysl a pelášila směrem na Krumlov, aby byla křikem z vrcholových skal navedena po dlouhém bloudění na správnou stezku. Díky této chybě Andrea ztratila vedoucí pozici a doběhla o více než 4 minuty za již tradiční účastnicí Běhu na Kluka, Céline Levron z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR. Ta si skvěle rozvrhla síly a díky dobré formě i spolupráci s Andreou se nejen v dobré pohodě vydrápala na skalnatý vrchol Kluka, ale také si o skvělé 4 minuty vylepšila své osobní maximum.
Po dvouleté absenci nás svou již devátou (!) účastí (pouze 2 běžci – Pavel Zajíček a Martin Brožka – mají na svém kontě více startů) potěšil Jiří Havel, který jako tradičně vyběhnul již po sedmé hodině. Celou trať zvládnul v rovnoměrném tempu a v cíli byl za 3 a půl hodiny. Za svou vytrvalost a odolnost zaslouží obdiv mladších soupeřů! Dalším tradičním účastníkem je Pavel Sekyra, lékař pracující v rakouském Linci, který ani po osmé (!) neváhal přijet do svého rodiště a po velmi kvalitním výkonu se přiblížil na pouhé tři minuty ke svému osobnímu maximu. Pavel je jasným důkazem platnosti rčení o zrání vína bez ohledu na přibývající roky.
Kromě již zmíněné Andrey, nejmladší účastnice, byl závod letos obohacen účastí dvou nováčků – Rostislav Mikšl a Tomáš Varga se více než důstojně vypořádali s nástrahami nekonečně dlouhé a letos navíc mimořádně klouzavé trati a svorně doběhli na 5. místě ve výborném čase 2:14:07. Řadí se jím těsně za první dvacítku nejlepších běžců. Není pochyb o tom, že v případě další účasti svůj čas ještě vylepší, protože i přes nabádání k opatrnosti při hledání správné cesty na vrcholu Kluka, řka „to nebude problém, vždyť už známe cestu ..“, ihned po seběhnutí z vrcholu Kluka včas nezabočili a pokračovali po hřebenu na Švelhán. Drobné orientační problémy a krátké zbloudění je postihlo i cestou na vrchol.
Smutným hrdinou loňského 22. ročníku byl tehdejší nováček Hynek Janoušek. Ten v roce 2008 nezvládnul návrat z Kluka a za Třebínem běžel směrem na Litvínovice, aby se k úžasu a zděšení všech objevil místo od Branišova směrem od centra Budějovic. Tehdejší zabloudění a prodírání se vzrostlými obilninami cestou zpět ho pochopitelně připravily o mnoho minut. Proto příliš nepřekvapilo jeho letošní neuvěřitelné zlepšení o plných 39 (!) minut. Hynek si tak vylepšil své osobní maximum na skvělých 2:10:24 hodin, čímž mu v historických tabulkách náleží po letošním ročníku skvělé 17. místo, 40 vteřin před osobním rekordem rekordmana v počtu účastí (19), letos absentujícího Pavla Zajíčka.
Místa na stupni vítězů byla letos vyhrazena jen opravdovým borcům, neboť na některou z pomyslných medailí bylo nezbytné zaběhnout nesmírně náročnou, letos navíc velmi blátivou a klouzavou trať v čase ne horším než 2 hodiny a pár vteřin. Díky mimořádné kvalitě výkonu všech medailistů se tak letošní ročník zařadil v historii na třetí místo – pouze v rekordním a patrně těžko překonatelném roce 1994 bylo nutné zaběhnout čas pod 1:55 hod. a v roce 1997 dokonce bronzový Pepa Hejzlar běžel pod 1:53 hod.
Celkově třetí, Petr Krčmář, který zvítězil v letech 2001 a 2004 a byl druhý v roce 2005, byl na Klukovi 45 vteřin za Františkem Petroušem, jenž obhajoval stříbro z loňského ročníku. Při návratu z Kluka však Petr prokázal mimořádnou odvahu a neuvěřitelnou rychlostí absolvoval prudkou část cesty po spádnici z vrcholu Kluka do Slavče a převzal stříbrnou pozici. Franta však hozenou rukavici přijal a podařilo se mu mezi silnicí ze Závrat a Kalištěm svého soupeře předběhnout. Svůj náskok neustále zvyšoval a zdálo se, že o držiteli stříbrné medaile je rozhodnuto. Petr však prokázal, jako již mnohokrát, svou buldočí vůli a postupně svou ztrátu stahoval. Jeho finiš na nekonečně dlouhém závěrečném úseku silnice od Hada k cíli byl obdivuhodný, ale na závěrečné pásce mu chyběly pouhopouhé 3 vteřiny na druhého Františka. Ten si o více než půl minuty vylepšil své osobní maximum a figuruje v historickém přehledu mezi nejlepšími deseti běžci.
V popisu loňského ročníku jsem zmínil neuvěřitelnou stálost formy nestárnoucího absolutního rekordmana závodu, Martina Brožky, i fakt, že poslední desetiletí více či méně úspěšně (2:00:15 v roce 1999 a 2:00:25 v roce 2001) atakuje hranici elity Běhu na Kluka, tj. dvouhodinový limit. Letošní ročník byl ve znamení skvělého načasování formy Martina, který se ujal vedení startovního pole již za Třebínem a postupně svůj náskok zvyšoval. Na vrcholu Kluka byl o více než minutu před tandemem svých pronásledovatelů (Petrouš a Krčmář) a stejný náskok měl i na občerstvovací stanici v Kališti. Závěrečnou část však zvládnul rychleji než další medailisti a svůj náskok dokázal nejen uhájit, ale o plnou minutu zvýšit. Výsledkem Martinova skvělého běhu byl jeden z nejlepších výkonů posledních let, kterým poprvé od roku 1997 překonal hranici snů, a to o plné dvě minuty (1:58:03).
Smolařem letošního Běhu byl již tradiční účastník, Josef Mondek. Ten ráno zaspal a vyběhnul o hodinu za ostatními. Kvůli tomu mu nebylo dopřáno posílení na občerstvovacích stanicích ani možnost spolupráce s některým z běžců na trati. I přes tyto překážky však Pepa dokázal zaběhnout celkově druhý nejlepší čas, za který by bral stříbrnou medaili. Především však poprvé pokořil dvouhodinovou hranici a vynikajícím časem 1:59:42 hod. udělal veleskok v historické tabulce a po dnešku drží skvělou osmou pozici mezi více než 70 běžci historie Běhu.
Letošní ročník se i přes opravdu arktické počasí (na horách v noci sněžilo a na Luční boudě v Krkonoších musela být použita i sněžná fréza!!!) velmi vydařil. Významnou měrou k tomu přispěli i tradiční organizátoři (Bohunka Maryšková se synem Petrem, kteří dodávali závodníkům síly v Kališti u Lipí, a Tereza Scholzová, jenž kromě zajištění nákup občerstvení a cen byla hlavním rozhodčím a hosteskou při předávání cen). Manželé Orosovi jako v loňském roce pomáhali při občerstvování zemdlelých běžců na vrcholu Kluka a Miki zajišťoval i fotodokumentaci, tentokrát za opravdu náročných podmínek na vrcholu Kluka s deštěm, větrem a viditelností na méně než 30 m. Ze sociálního fondu Parazitologického ústavu bylo zakoupeno občerstvení a velká část cen; další hodnotné ceny dodali Martin Brožka, Petr Krčmář a Pavel Sekyra, kterým za to patří velký dík, stejně jako Milanovi Říhovi z PřF JU, který zabezpečoval časomíru v cíli. Fotografie ze závodu budou zpřístupněny na webové stránce organizátorského pracoviště (www.paru.cas.cz/behnakluka/index.htm).
Závěrem nezbývá než popřát všem běžcům rychlou regeneraci a těšit se na setkání přesně za rok – poslední květnovou sobotu!
Tomáš Scholz 30. května 2009