12. KLUK ZA NÁMI
Stalo se již tradicí, že v sobotní dopoledne v druhé polovině května se objevuje mezi areálem ústavů Akademie věd ČR na Branišovské ulici a vrchem Kluk hrstka podivných individuí, která udivuje své okolí svým vzhledem i pohybovou aktivitou. Řeč je o těch, kteří se vydali pokořit nelehkou metu: zdolat 26 kilometrů dlouhou trasu z Českých Budějovic na vrch Kluk (741 metrů) a zpět.
V letošním roce, po dvanácté v historii, se postavilo na startovní čáru v sobotu 30. května 1998 9 statečných, kteří si připomněli památku kamaráda a velkého sportovce Františka Brožky, od jehož tragické smrti uplyne letos v září 9 let.
Letošní Běh byl vyšperkován účastí vítěze z roku 1994 a držitele famózního a patrně nepřekonatelného rekordu, Martina Brožky. Další ozdobou byla účast manželské dvojice Hendrychů a jejich kolegy Františka Kysela, kteří účast na závodě vzali jako dobrou přípravu na nadcházející triatlonové závody. Posledním nováčkem byl Edwin Bouman, který je sice reprezentantem Holandska v korfbalu, ale podobnou vzdálenost v těchto podmínkách ještě nikdy neabsolvoval.
Závod byl odstartován v 8,30 a patrně především díky horkému počasí bylo nasazené tempo poměrně volné. Začátek závodu až k lesu odtáhnul rekordman v počtu startů, Pavel Zajíček. Později se dopředu propracoval tandem Martin Brožka a Patrik Bauer, který postupně získal náskok a ve stejném pořadí dorazil na vrchol Kluka. Mezičasy výrazně přes 1 hodinu však naznačovaly, že letos nebude hranice 2 hodin, dosud vyhrazena pouze elitní pětici běžců, ohrožena. Ostatně Martin Brožka, který už pověsil aktivní účast závodění v orientačním běhu na hřebík, dosáhl vrcholu Kluka při svém rekordu v roce 1994 o 11 minut dříve. Půlminutový rozdíl mezi oběma běžci sliboval dramatický souboj o prvenství, ale skutečnost byla jiná. Martin Brožka i ve druhé polovině udržel nasazené tempo. I přes krizi v závěrečných kilometrech absolvoval tuto část za 62 minut a doběhl nikým neohrožován v čase 2:08:01 minut na prvním místě.
Patrik Bauer si zopakoval loňské bloudění a tentokrát opustil trat’ dokonce dvakrát. Nejenže se připravil o možnost zaútočit na první místo, ale také zlepšit svůj výkon z roku 1997. Lze jen věřit, že Patrik si již svůj příděl orientačních problémů vybral a příští rok se nespokojí s “pouhým” druhým místem a také výrazně zamíchá historickou tabulkou, kde mu zatím patří 10. místo.
Boj o třetí místo byl nejdramatičtějším momentem závodu a od začátku se na bronzové pozici střídali nováček závodu Milan Hendrych a Pavel Zajíček. Ten vedle trati bojoval i s únavou z nedávno absolvovaného Pražského maratónu, což se projevilo především v menší krizi ve stoupání na Kluka. Zde Milan získal malý náskok a na vrcholu stanul o 40 vteřin dříve. Pavel Zajíček však dokázal mistrně využít znalosti trati a jejích nástrah a již na polní cestě na Hradce se na svého soupeře dotáhl a zavěsil se za něho. V záludně táhlém stoupání na Vlčí jámy nasadil trhák, který jeho soupeř nezachytil a získal malý náskok. Ten udržel až do cíle a právem mu patří bronzová medaile za výkon pod 2:20 minut.
Milan Hendrych dokázal své kvality triatlonisty a na nováčka, neznajícího trat’, dosáhl výborného času, který ho řadí na 14. místo v historických tabulkách.
Páté místo po nenápadném, ale kvalitním výkonu získal jediný zahraniční účastník, Edwin Bouman z Holandska. Ačkoliv ještě v pátek před závodem s účastí nepočítal kvůli zraněné noze, své rozhodnutí nakonec změnil a postavil se na startovní čáru. Přestože se na vrcholu Kluka Edwin sháněl po veřejné dopravním prostředku, kterým by byl dopraven zpět, a při občerstvování si na rozdíl od tradičních chrtů našel čas vychutnat krásný výhled, trat’ zdolal ve velmi dobrém čase jen těsně nad 2 a půl hodiny.
Pořadí na šestém až osmém místě se během závodu stále měnilo. Na první občerstvovací stanici doběhli na šestém místě společně běžící Lucie Hendrychová a František Kysel, který se ujal role technického doprovodu Lucie tak obětavě, že své horské kolo zanechal na vrátnici Akademie věd a vyrazil na trat’ po svých. Stoupání na Kluka pořadím řádně zamíchalo, neboť se ukázalo být příliš náročným pro křehkou Lucii, z triatlonů zřejmě zvyklou na méně zničující stoupání. Dosud osmý Ilja Bršlica zde náskok svých soupeřů dotáhl a na vrchol Kluka dorazil o necelou minutu dříve.
Ačkoliv se na zpáteční cestu vydal Ilja dříve než jeho pronásledovatelé, šesté místo se mu udržet nepodařilo. František Kysel, nejstarší člen startovního pole, doprovodil Lucii až k lesu před Budějovicemi a nasadil drtivý finiš, kterým zdolal svého soupeře a obsadil šesté místo. Sedmé místo patří Iljovi Bršlicovi, který absolvoval závod již potřetí a začíná se řadit mezi tradiční účastníky.
Výkon jediné zástupkyně něžného pohlaví, Lucie Hendrychové, zasluhuje zvláštní ocenění. Stala se po Margaret Cooleyové z USA teprve druhou ženou na startu a první účastnicí z České republiky. I když svým časem nedosáhla mezi nejlepší běžce v historických tabulkách, při prvním startu byl její výkon obdivuhodný.
Závěrečná pozice patřila Olegovi Ditrichovi, který dokázal absolvovat nelehký závod již posedmé, čímž se zařadil v počtu startů na druhé místo společně s T. Scholzem, kterého loňský úraz kolena již definitivně vyřadil z okruhu aktivních účastníků. Oleg opět využil možnosti časnějšího startu a dokázal vzdorovat svým soupeřům po 3/4 závodu. Výsledný čas sice výrazně zaostává za jeho osobním rekordem z roku 1992, ale před jeho vůlí a vytrvalostí nelze než smeknout. V letošním roce neměl Oleg možnost dostatečné přípravu, což se projevilo také jeho vyšší startovní hmotností (při startovním vážení dokonce reklamoval přesnost váhy). Po závodě se však ručička ustálila na hodnotě o 5 kg (!) menší, což nemá v historii Kluka obdoby.
Nošením dříví do lesa je zmínka o tradičně dobrém zabezpečení závodu ze strany organizátorů a jejich rodinných příslušníků. Letos to byli Lena, Tereza a Klára Scholzovy (časomíra a občerstvení na Kluku), Zdena Zajíčková a Bohuslava Maryšková (občerstvení v Kališti), a Libor Grubhoffer (občerstvení na Kluku, foto). Posledně jmenovaný jako představitel Parazitologického ústavu poskytl prostředky na občerstvení a ceny; cenami rovněž přispěli Martin Brožka a jeho maminka.
Závěrem lze shrnout, že letošní ročník se podařil a snad se stane výzvou i těm, kterým objektivní či subjektivní okolnosti či strach z vlastního výkonu zabránili v účasti. Jejich tradiční “za rok už určitě” je sice třeba brát s rezervou, ale vysoký počet nováčků v letošním roce dává aspoň malou naději, že v příštím roce aspoň některý z nich přece jen stane tváří tvář výzvě jménem KLUK.
T. Scholz
