… kdy přijíždíme na starý dobrý Smrkovec
Dobré ráno, vítám vás u letošních prvních Zpráviček z tábora.
Rok uběhl, jako když Filip Toul běží svoji patnáctistovku, a my zase míříme na naše loňské tábořiště Smrkovec. Tábořiště je pořád stejně daleko od Budějovic, takže opět nejedeme na kolech a příjezdy dětí jsou opět zajištěny rodiči a jejich auty.
My organizátoři jsme se jako obvykle sešli ráno na stadionu, naložili nezbytné táborové věci do aut a do káry, prostě taková rutina, jako každý rok. Dáša s Alenou pak jely ještě nakoupit nějaké potraviny, jako každý rok, a já jsem jel s károu plnou táborových věcí převzít tábořiště. Prošli jsme kuchyni, dřevník, Doupě, dílnu, Kadihrad, umývarku a vypadalo to, že vše je stejné jako vloni. Což bylo dobře, protože jak známo, každá změna je k horšímu.
Ještě přede mnou přijel Jarek Michna s Alenkou a Janičkou a už stihl proběhnout les a najít pár pěkných soušek hned u tábora. A tak po vyložení káry a auta jsme vyrazili do lesa a hned nad tábořištěm jsme složili pěknou suchou borovici. Nařezal jsem ji po metrech a Alena s Ditou, které mezitím přijely, nám to pomohly odnosit k dřevníku, co je za kuchyní. No a tam jsme strávili značnou část odpoledne, já jsem řezal klády na polena a Jarek na pařezu je štípal.
Postupně přijížděly děti s rodiči, někdy i s taškou švestek nebo koláčem, děti se ubytovávaly, rodiče vynášeli kufry a tašky a dávali poslední rady. To jsem ovšem registroval jen sporadicky, protože jsme pořád dělali to dříví pro kuchyni. Pak nám přišli pomoci Matěj Nejedlý, Vojta Kaštovský a bratři Komárkové, tak jsme tu soušku před večeří stihli zpracovat.
Tábor se pomalu začínal rozjíždět ve starých kolejích, ohřívala se voda v brutaru na mytí nádobí, Lucka vyhlásila první večeři (gulášovou polévku) a ke kuchyni se trousily hloučky dětí s ešusy a lžícemi.
Když vše bylo snědeno a nádobí umyto, nadešel ten nejdůležitější okamžik dnešního dne – vyhlášení vedoucích a jejich družstev. Chvilku jsem táborníky ještě napínal řečmi o tom, jako že je tu vítám a že doufám, že si to užijeme, ale pak už se to nedalo odkládat.
Nuže – první družstvo a vedoucí Lukáš Blecha, to se celkem čekalo.
Druhé družstvo …. chvilka napětí … Šimon Brůžek. Šimon se opravdu vyděsil, tohle fakt nečekal. Přál bych vám vidět jeho výraz. Ale znám ho už dlouho a určitě z něj bude výborný vedoucí.
Třetí družstvo – Míša Čápová. Míša chvíli stála a rozhlížela se, asi čekala, která jiná Míša Čápová to bude. Ne, Míšo, jsi to ty a jsem si jistý, že to zvládneš. No a vedoucím čtvrtého družstva se stal ten, co se nejvíce posmíval Šimonovi – Pavel Klein. Ten to vzal statečně.
Ještě napíšu složení družstev, jak jsme je s Dášou složitě poskládali. Letos to byl opravdu oříšek, protože dnes tu máme 22 dětí, z nichž 8 odjede po prvním týdnu a dva přijedou na druhý týden.
Lukáš tedy má v družstvu Adama Komárka, Alici Novotnou, Matěje Horáka, Alenku Michnovou a Honzíka Hlaváče.
Šimon bude letos velet Matějovi Komárkovi, Kačce Průchové, Emě Frankové a Aničce Volemanové. Na druhý týden mu přijede Štěpán Koutecký.
Míša povede do soutěží Vojtu Kaštovského, Elišku Cikhartovou, Kačku Prokůpkovou a Kačku Černou. Na druhý týden bude mít navíc Jindru Kouteckého.
Pavel Klein bude řídit Aničku Kaštovskou, Onďu Brunclíka, Elišku Šedou, Terezu Neubauerovou a Kláru Hlaváčovou.
Tak tím byla odbyta ta nejvíce očekávaná záležitost a přišel čas na druhou nejvíce očekávanou věc – rozdávání táborových triček. Toho se ujaly Alena s Ditou, které se šarmem sobě vlastním vyvolávaly jména či přezdívky, které jsou napsané na rameni každého trička, a předávaly (nebo přehazovaly) trička táborníkům. Letos máme bavlněná trička vínové barvy s logem na prsou, kde je v kruhu zobrazena zlověstně se šklebící tvář a nepochopitelný nápis Krhúti. No, nepochopitelný do zítřka.
Čas pomalu pokročil a den se chýlil k večeru, a tak jsme vyhlásili odchod k táboráku. Přípravy a zapálení se ujal Matěj Nejedlý, který letos už nedělá vedoucího družstva, ale bude se mnou, Matyldou a Doďou připravovat program. A taky oheň.
Za chvíli už táborák plápolal a na lavičky kolem ohniště se začali trousit jednotlivci a skupinky. Plameny vysílaly k nebi jiskry v odvážných křivkách a ozařovaly tváře táborníků tím známým světlem, které zná každý, kdo byl někdy na letním táboře.
Chvilku jsme na sebe koukali a mluvilo se něco o kytaře a zpěvu, pak se ukázalo, že čistě náhodou Kačka Průchová má s sebou jednu kytaru. A tak nám zahrála něco od Kryla. Pak přišel Jarek Michna, taky zahrál pár písniček, ale nakonec se rozloučili a s Andreou odjeli, protože zítra jde do práce.
No a potom si vzal kytaru Lukáš Blecha, zeptal se, jak se to drží, a pak vystřihnul perfektně pár písniček. Celé roky nám tajil, že umí hrát na kytaru.
Ale překvapení nebralo konce – Vojta Kaštovský, ano, ten Vojta Kaštovský, vzal kytaru a sypal jeden akord za druhým a zpíval, Kačka Průchová před ním držela mobil s textem a akrody a u ohně se zase plížili vlci, kopalo se do bedny a pilo se víno na kuráž.
Čas se ovšem nezastavil, takže nejdříve odešly do hajan malé holčičky a pak i mladší a starší žactvo. I když to ale vypadá, že ne všichni odešli s úmyslem spát, protože ještě teď (23:17) je zvenčí slyšet nějaké hlásky a chichotání. No, chci je vidět zítra ráno na rozcvičce.
Tak to byl ten první den. Dobrou noc.
