KLUK DESETILETÝ!!
Ano, neuvěřitelné se stalo skutkem! Běh na Kluka, od roku 1990 spojovaný s památkou tragicky zesnulého kamaráda Františka Brožky, letos oslavil své první kulaté výročí. Již desetkrát stanuli před areálem Akademie věd (a dnes i Biologické fakulty JU) ti nejzarytější příznivci týrání vlastního těla, aby na nejméně 26 kilometrů dlouhé trati bojovali s vlastní pohodlností, přibývajícími křížky i kilogramy.
Poslední květnovou sobotu, 25. května 1996, vyrazilo 6 borců vstříc výspě Blanského lesa čnící do výšky 741 metrů nad mořem. Hned od startu se oddělili oba zakladatelé závodu, demonstrujíce, že pranic neztratili ze svého mladického nadšení a bláznovství, které poprvé (a zdaleka ne naposled) demonstrovali v roce 1987, kdy při prvním ročníku Běhu na Kluka společně s Ing. Milanem Tůmou absolvovali náročnou trat’.
Již po 500 metrech však P. Zajíček překvapivě nestačil nijak rychlému tempu T. Scholze a spokojil se jeho sledováním z uctivé vzdálenosti, na což doplatil nejen slabším časem, ale po úmyslném vybočení z trati i ztrátou desítek vteřin.
Pětinásobný vítěz a třetí v historických tabulkách, Tomáš Scholz, letos zvolil poměrně pomalý začátek, takže na vrcholu Kluka byl rozčarován mezičasem (60 minut). Díky pomalejší první části i letos lepší přípravě než vloni však cestou zpět dokázal tempo vystupňovat, čímž nejen výrazně utekl druhému v pořadí (o více než 30 minut), ale především znovu, celkem již popáté, pokořil dvouhodinovou hranici, dosud vyhrazenou pouze třem borcům.
Rekordman v počtu startů a nejvzdálenější účastník, Pavel Zajíček, se stal hrdinou závodu. Letos přípravě na Kluka podřídil vše a netajil se odhodláním pokusit se zlepšit svůj osobní rekord, kterým se řadí na sedmé místo v historické tabulce závodu. Výron v kotníku pět dní před závodem spolu s letos mimořádně rozbahněnou tratí mu však zabránily alespoň se přiblížit vysněné hranici 2:10 minut. Právě neprůchodný úsek ve stoupání na Hradce se stal Pavlovi osudným, neboť zde ve snaze rozbahněné místo oběhnout si trať značně prodloužil. Bolestivé zranění se projevovalo především při sebězích, kdy Pavel nestačil na v cíli bronzového medailistu, ale na rovinkách a do kopce svou buldočí vůli dokázal svému soupeři utéci.
Třetí příčka patří po zásluze nováčkovi závodu, Pavlu Sekyrovi. Ten zvolil opatrný a až příliš pomalý začátek, aby se postupně dotáhnul až na druhé místo v seběhu z Kluka, kde byl P. Zajíček handicapován svým zraněním kotníku. Výsledný čas P. Sekyry je zjevně ovlivněn jeho neznalostí trati při prvním startu i bahnitým terénem. Jistě při dalším startu zaútočí na hranici 2 hodin 30 minut, dosud pokořenou pouze čtrnácti nejlepšími běžci.
Boj o bramborovou medaili nepostrádal napětí téměř do konce. Na vrchol Kluka se sice vydrápal nejdříve Jula Lukeš, ale dlouhým občerstvováním umožnil Jiřímu Havlovi, aby ho odsunul na páté místo. J. Havel, který letos nastoupil po tříleté přestávce a byl nejstarším účastníkem závodu, dokázal čtvrté místo bez problému uhájit. Svým výsledným časem zaostal pouhé 4 minuty za svým osobním rekordem z roku 1993, což je při nepříznivém stavu trati obdivuhodné.
Jula Lukeš jako tradičně dokázal, že jeho nejsilnější zbraň je vůle. I přes krizi v druhé polovině trati, zčásti ovlivněné onemocněním v minulém týdnu, dokázal zmobilizovat zbytky svých sil a nedovolil Iljovi Bršlicovi, aby ho připravil o páté místo. Ilja, který se v loňském roce závodu nezúčastnil, sice výrazně zaostal za svým osobním maximem těsně nad 2 hodiny 30 minut (15. místo v historických tabulkách), ale přesto je jeho statečný výkon hodný obdivu. Ilja si totiž, podobně jako P. Zajíček, trať prodloužil při obíhání močálu ve stoupání na Hradce.
Je již nošením dříví do lesa zdůrazňovat důležitý podíl rodinných příslušníků a přátel běžců, kteří dokonale zabezpečovali občerstvování a povzbuzování únavou deptaných závodníků. Na vrcholu Kluka to byly Zdena Zajíčková a ženská část rodiny Scholzovy (Lenka, Tereza a Klára), nad Slavčí Jana Lukešová s Julou juniorem a v Kališti Mirka Havířová s neteří Petrou. Časomíru zabezpečoval loňský účastník Milan Jirků a závod odstartoval a po jeho skončení ceny předal Libor Grubhoffer, ředitel Parazitologického ústavu, který nad kláním opět převzal záštitu. Všem jmenovaným patří dík závodníků.
Závěrem snad jen přání, že i na startu další desítky Běhu na Kluka se budou dále scházet nadšenci, kterým není cizí poprat se alespoň jednou za rok se svou leností na dlouhé a těžké trati a dokázat si, že na to ještě mají.
