KLUK PO DEVÁTÉ POKOŘEN !!
Konec května či začátek června jsou již tradičně vyhraženy Běhu na Kluka. Letošní, již devátý ročník, se vyznačoval celou řadou novinek a změn, vyvolaných stále se zvyšujícím pracovním i mimopracovním vytížením hlavních protagonistů. Nutno zdůraznit, že po loňském gejzíru skvělých osobních rekordů i dvojnásobného překonání tratového rekordu na téměř fenomenální úroveň (M. Brožka – 1:44:47 hod.) se letošní rok stal jako v dřívějších letech především zkouškou vytrvalosti a vůle změřit své více či méně ubývající síly s nástrahami členité trati.
Hlavní závod proběhl v sobotu 27. května 1995, kdy se 5 statečných vydalo na zdánlivě rok od roku delší trat vinoucí se přes Třebín, Kaliště, Hradce a Slavče až na vrchol výspy Blanského lesa do výšky 741 m.n.m..
Tentokrát dva z běžců – ostřílený borec Milan Straškraba (letos již po čtvrté) a nováček závodu, Milan Jirků z Parazitologického ústavu AV ČR – vyběhli hodinu před ostatními, aby se vyhnuli vedru, které tyto dny vládlo ve střední Evropě. V půl deváté pak byla odstartována hlavní skupina, která však svou početností zdaleka nedosahovala loňského, ve všech směrech rekordního ročníku. Po úvodním zahřívacím kilometru, kdy se všichni tři závodníci drželi pohromadě, nasadil T. Scholz k několika trhákům, po kterých zůstal ke svému překvapení osamocen se značným náskokem v čele skupiny. Protože jeho jediným letošním cílem, po vítězstvích i rekordech v letech již nenávratně minulých, bylo doběhnout, zvolil rovnoměrné tempo, které vydržel po velkou část trasy. I přes očekávané zvolnění v závěru, které je odrazem naprosto nedostatečného tréninku na letošní ročník (pouhých 34 kilometrů před vlastním závodem), jeho vítězný výkon (2:04:15 hod.) nepatří k těm nejhorším.
Druhé místo a stříbrnou medaili si po zásluze vybojoval rekordman v počtu startů, Pavel Zajíček. Jako součást přípravy na letošní ročník absolvoval několik těžkých závodů, mj. Běhu na Zvičinu na Jičínsku, a tak doběhl do cíle bez větších problémů. Jeho výsledný čas, poněkud horší proti jeho loňskému osobnímu rekordu (2:11:04 hod.), byl zřejmě ovlivněn jednak ne právě ideálním, dusným počasím, jednak silně rozbahnělou tratí ve stoupání na Hradce a zdržením při zastrašování vesnických oříšků při probíhání vesnic na trati.
Třetí místo a symbolický bronz patřily letos Jiřímu Šantrůčkovi, který po loňské absenci v důsledku zahraniční cesty absolvoval celou trat bez větších problémů. I když ani on nepřekonal svůj osobní výkon, výsledný čas je vzhledem k podmínkám velmi slušný.
Bramborová medaile letos připadla nováčkovi, Milanovi Jirků, který byl k účasti na závodě zlomen až den před startem. Přestože zaplatil povinnou nováčkovskou daň a v důsledku několikatýdenních zdravotních problémů nemohl plně zúročit svůj trénink z jara, příští rok nepochybně velmi výrazně zlepší svůj výsledný čas.
Páté místo si letos připsal nestor závodu, Milan Straškraba, který nás stále udivuje svou vytrvalostí a nezlomnou vůlí; při pohledu na ročník narození nám nezbývá než opět hluboce smeknout před jeho výkonem. Měl by být vzorem těm mladším sportovcům, kteří stále váhají a ještě v sobě nenašli dostatek odhodlání postavit se na startovní čáru a vydat se vstříc vrcholu Kluka.
Jako již tradičně, hlavní závod byl dokonale organizačně zajištěn rodinnými příslušníky a přáteli závodníků, za což jim patří náš dík. Letos to byli Zdena Zajíčková se synem Tomášem která vlévala síly do svalů běžců ve Slavči, Lena Scholzová s dcerami Terezou a Klárou, které křísily závodníky na vrcholu Kluka, a Iva Králová z Košic, která zabezpečovala klíčovou občerstvovací stanici v Kališti. Dík patří také sponzorům letošního závodu – Parazitologickému ústavu AV CR a Martinu Brožkovi, který se nemohl letošního závodu zúčastnit a zaútočit na svůj loňský traťový rekord. Přesto i on svými hodnotnými dary přispěl k důstojnému průběhu Běhu, kterým si již po šesté připomínáme jeho tragicky zesnulého tatínka, našeho kamaráda Františka Brožku.
Termín letošního závodu kolidoval s celostátním kvalifikačním závodem v orientačním běhu, jehož organizátory byli již tradiční účastníci Běhu na Kluka. Tento fakt negativně ovlivnil početnost startovního pole i sportovní úroveň závodu. Někteří z orientačních běžců však využili možnosti absolvovat Běh v náhradním termínu a zapsat si další start do historické tabulky. V průběhu Dětského dne, ve čtvrtek 1. června, vyběhli tito nadšenci na náhradní trasu Sádky – Švábův Hrádek – Vlčí jámy a dále na Kluka. Cestu jim ztěžovalo nejprve velké dusno a poté průtrž mračen, která dokonale “osprchovala” všechny borce.
Ačkoliv podmínky byly opravdu nepříznivé, Josef Hejzlar svým časem, 1:59:00 hod., dokázal, že jeho loňský skvělý výkon a druhé místo v historických tabulkách nebyly náhodné. O pět minut překonal čas sobotního vítěze T. Scholze a stal se nekorunovaným králem letošního Běhu na Kluka.
Druhý doběhl Miloslav Lapka, který patří již tradičně k nejlepším závodníkům, podobně jako celkově třetí Jiří Kopáček. Ten však letos podcenil záludnost tratě a zapomněl odbočit u Vlčích jam na žlutou značku a zaběhnul si menší okliku až do Mokrého.
Na čtvrtém místě skončil iniciátor náhradního závodu Václav Krištůfek, který celou trat absolvoval v pohodě a ve velmi slušném čase. Na pátém místě doběhli společně další dva nováčkové Běhu na Kluka, Jan Těšitel a Michael Bartoš. oba z ústavu ekologie krajiny. Jejich výkon při prvním startu a za uvedených extrémních podmínek je bez nadsázky skvělý a příští rok nepochybně zaútočí na hranici 2:20 hod.
Závěrem lze konstatovat, že i letos se Běh na Kluka stal důstojným setkání sportovních nadšenců, kteří neváhali potýrat svá těla a sami sobě dokázat, že v nich stále dříme dostatek fyzické zdatnosti, psychické odolnosti i zdravého smyslu pro hec. Letošním ročníkem se počet účastníků rozšířil na kulatých třicet. Lze jen doufat, že při příštím, jubilejním desátém ročníku, stane na startu opět většina z nich.
