… kdy jsme šli
Dvířka do kurníku jsem včera opravil (a udělal dalších pár nutných oprav a úprav na zahradě) a přijel jsem ráno po rozcvičce. Podle programu měla být dnes celodenní hra Šátkovaná, která vlastně proběhla včera, takže na dnešek připadl včerejší program. Je to jasné, že? A na včerejšek jsme měli plánovaný polodenní cyklovýlet k lomu Antonka, na který jsme tedy měli jet dnes.
Pořád to chápete? (Prostě jsme přehodili sobotu a neděli).
Jenže táborníci ve velké většině vyjádřili přání jít k tomu lomu pěšky. Nu což, hlas lidu, hlas boží, proč bychom nevyhověli. Máme ostatně zkušenosti z minulých táborů, kdy jsme šli na cyklovýlet pěšky. Z tábora přes Kamenici k lomu Antnonka je to asi 10 km, to pro trénované atlety není problém.
Vyrazili jsme kolem půl desáté s celým táborem včetně Andrey. Sestry Michnovy a Anička Volemanová si už předem zabalily zavazadla, protože Jarek složí stan, naloží vše do auta a pak děvčata přímo od lomu odveze domů.
Šli jsme cestou stejnou jako vloni, po cyklostezce, pak přes Kutlov a Gabrielku jsme došli na náměstí v Kamenici, tam jsme byli asi za dvě hodiny. Na nákupy zmrzlin, slaných tyčinek a trojúhelníků pizzy byla jen krátká přestávka a za další půlhodinu jsme byli už u lomu. Počasí sice bylo ideální pro pěší výlet, méně už ke koupání. Teplota sice byla asi 25 °C, ale občas foukal studenější vítr. A tak se nás koupalo jen pár, přeci jen jsme s sebou táhli ty plavky a ručníky. Mladší hoši uvítali, že tam je pořád ten vor, se kterým si vloni tolik užili, a užívali si s ním opět tak, že to přilákalo i Báru a Kláru a Aničku Volemanovou, aby se také povozily na voru potom, co se kluci drkotajíce zuby vrátili na břeh. No a děvčata nějak přilákala asi metrovou užovku, asi se přišla podívat, co se to děje na jejím pozemku. No, to pištění se téměř vyrovnalo předvčerejší stezce hrůzy. Naštěstí tam zrovna byl Adam (nebo snad Matěj) Komárek, který užovku chytil a odvezl kousek dál, čímž zachránil holky před spolknutím hadem. Užovka pak v klidu doplavala ke břehu, chvilku si nás prohlížela a pak zalezla do díry pod břehem, asi tam bydlela.
Mezitím přijeli Jirka Dohnal a Kuba Outlý a přivezli várnice s pitím, a taky Kuba Folberger s Markétou a maminkou Radkou, kteří přivezli svačinu. Kolem nich se pak shromáždila většina atletů a Radka mazala jeden chleba za druhým Májkou, Matějem nebo česnekovou pomazánkou od Lucie, dle přání.
Pak už se nikdo nekoupal, přeci jen studeně fičelo a taky byl čas se vrátit. Zpátky jsme nešli po silnici, jako po cestě sem, ale zkusili jsme podle mapy jít pod lanovkou po sjezdovce za lomem. Ano, opravdu se jednalo o sjezdovku, protože jsme viděli sloupy vleku. Ta sjezdovka nebyla moc dlouhá, za cbíli jsme došli opět na náměstí a byla opět krátká přestávka, no a kolem půl páté jsme byli zpět v táboře.
Tam už nás čekal pozdější oběd/dřívější večeře (maso s rýží a nějakou omáčkou – zase nikdo nic nepřinesl) a potom rozhodování, co s načatým večerem.
Vyhrál to tradiční a oblíbený Dekomlat. To je lehce brutální hra, kdy se v kruhu plazí dva soutěžící se zavázanýma očima a snaží se najít jednu ze dvou molitanových trubek na zemi (které teď používáme místo původních smotaných a svázaných dek) a majznout s ní třikrát soupeře dříve, než některou trubku najde on. Protože některá družstva přišla o všechny své mladší členy, kteří odjeli po prvním týdnu, nedělili jsme turnaj na mladší a starší kategorii, ale mezi družstvy byly dva zápasy, aby se dostalo na všechny. Účast v Dekomlatu je totiž velmi žádaná.
Dekomlat je také hodně atraktivní pro diváky. Ti musí stát kolem kruhu a hlídat, aby oslepení bojovníci nevyběhli z kruhu ven, a tak občas chytí nějakou tu ránu. Ale hlavně diváci vidí zblízka ty souboje nebo to zoufalé uhýbání, když nad soutěžícím máchá soupeř trubkou, kterou našel dříve. Pěkné je také pozorovat, jak na začátku oba soupeři válejí sudy, aby pokryli co největší plochu při hledání trubky.
Pořadí družstev na onci pak bylo:
1. Šimon, 2. Pavel, 3. Lukáš a 4. Míša.
Jen co jsme dokončili Dekomlat a chystali se na další tradiční hru, zavolal nás Matěj, který právě s Jirkou a Kubou dokončili témata na divadla.
Na našich táborech totiž družstva na konci druhého týden hrají divadelní představení, jejichž témata si losují a která opepřujeme ještě dalšími podmínkami. Původně to bylo pět slov, která musí v divadelní kusu každého družstva zaznít, ale letos to Matěj s Jirkou a Kubou pozvedli na vyšší úroveň. Posuďte sami, co jim Dáša a Radka vylosovaly:
Lukášovo družstvo (Umga Bunga) má téma DOKUMENT, zápletku VRAŽDA NA TÁBOŘE, slovo LÉTAJÍCÍ PRASATA, náhrada sprostých slov BURÁK, filmovou hlášku ČEKEJTE MNE ZA ÚSVITU PÁTÉHO DNE a ještě postoj T-POSE, což je stoj spatný s upažením.
Šimonovo družstvo (k3) má napsat divadelní kus na téma HOROR, se zápletkou VÝBUCH POTRUBÍ, se slovem VYPSANÁ PROPISKA, s náhradou sprostého slova PRŮRVA, hláškou JMENUJI SE BOND, JAMES BOND a postojem DRAMATICKÝ PÁD.
Míšini Čapí kastroly dostaly AKČNÍ FILM, zápletku PRÁZDNÁ SKLENICE OD PIVA, slovo NEMOTOROVÁ PILA, náhrada sprostého slova ČÍČA, hlášku KOMU TÍM PROSPĚJETE? a postoj UWU, což jsou zvednuté palce obou rukou.
No a Pavlovo družstvo Mimoni budou hrát na téma ZPRÁVY, se zápletkou ŽIVOT A SMRT KRYSANA HUSA, slovem DŘEVOŽER, sprostým slovem KOKOS, hláškou SPADLO TI TO, MÁCHALE, ASI VÍTR a postojem VÁLENÍ SUDŮ.
Připomínám, že postoje velmi procítěně předváděl Kuba Outlý.
Když družstva přestala hořekovat a lomit rukama nad zadáním divadelních představení, mohli jsme pokračovat další naší tradiční hrou Zapichování kolíků do středu. Ta spočívá v … ehm … zapichování kolíku do středu kruhu. Uznávám, že vymýšlení názvů her mi moc nejde.
V této hře soutěžící má zavázané oči, v ruce kolík a Matěj ho vede po obvodu přesně změřeného kruhu. Pak soutěžící jde a zapíchne kolík tam, kdy si myslí, že je střed kruhu. Cílem je samozřejmě se trefit středu co nejblíže.
Tuto hru hrajeme na všech táborech už od nepaměti a pokaždé máme jeden rekord v přiblížení středu a jeden rekord v nejdelší vzdálenosti od středu. V přiblížení letos exceloval Vojta Kaštovský, který se trefil 15 cm od středu, naopak nejdále se trefil Onďa se 106 cm.
Většina výkonů ale mezi 50 a 60 cm, což jsou opravdu výborné odhady. A těch 106 cm není také řádná ostuda, mívali jsme případy, kdy soutěžící zapíchl kolík úplně mimo kruh.
Podle průměrů výsledků jednotlivých soutěžících pak bylo pořadí takovéto:
1. Míša 44 cm, 2. Pavel 65,2 cm, 3. Lukáš 67,2 cm a 4, Šimon 69 cm.
Během této hry přijel na tábořiště nějaký motorkář, celý v černém. Divili jsme se, kdo to k nám zabloudil, dokud si nesundal přilbu a nevyloupl se obličej Píby, našeho kuchaře, kytaristy, smíška a studnice vtipů na našich táborech od roku 2005 do 2021. Všichni, kdo ho znali, ho běželi přivítat, potřást pravicí nebo obejmout.
Pak už zbývala poslední dnešní hra, Loď duchů. Ta se jmenuje po jednom hororovém filmu, kde zlotřilí zločinci přesekli pomocí napjatého lana desítky cestujících na velké lodi, kteří pak strašili na té lodi, když se potopila.
Takhle nějak probíhala i ta hra. Dvě dvojice vedoucích drží dvě napjatá lana k sobě navzájem kolmá. Na hřišti jsou hráči a po stranách hřiště se běží vedoucí tak, že lana se pohybují k sobě kolmo a v různé výšce. Hráči se snaží uniknout přeseknutí a tak přeskakují nízké lano a podlézají to vysoké lano, to vše ve zvyšující se rychlosti.
Po vyzkoušení skoků přes lano a zalehnutí pod lanem jsme udělali soutěž družstev tak, že bylo jedno družstvo na hřišti a počítalo, kolik vydrží přechodů lan. No, nebylo to moc.
Nejdéle se drželo Lukášovo družstvo, které bylo přeseknuto až po 5 cyklech tam-zpět, druhé bylo družstvo Šimona se 3 cykly, třetí Míša také s třemi a čtvrtá družstvo Pavla vypadlo po 2 cyklech. Stejný počet cyklů u Šimona a Míši se řešil rozstřelem, kdy byli v poli jen Matěj Komárek od Šimona a Jindra Koutecký od Míši. No a Jindra vypadl dřív.
Pak se zničehonic setmělo a docela se ochladilo, tak jsme byli rádi, že Ivan Holečka, který dnes také přijel, předem rozdělal táborák. Sesedli jsme se kolem něj co nejblíže, protože začínala být fakt zima, rozdali plichtíky za výlet, soutěže a služby a pak už se jen hrálo a zpívalo. Ivan s Píbou se střídali s kytarou a byla to krása. Nad námi bylo nebe plné hvězd a oheň nás hřál do tváří, co více jsme si mohlo přát.
Tak dobrou noc a ať se vám zdá aspoň kousek našeho dnešního dne.
Omlouvám se, že dnes nejsou obrázky, mám tu mizerný signál