… kdy bojujeme v lese
Dnes měl být původně polodenní cyklovýlet, ale protože už včera přijely vítané návštěvy – Jirka Dohnal (známý z minulých let jako generátor vtipných hlášek) s Kubou Outlým, Bára Martykánová a Klára Sázavská, Jirka Brunclík se Šimonem Kubešem (naši minulí vedoucí družstev), bylo nám trošku hloupé odjet na půl dne či více a nechat je samotné na tábořišti. Tak jsme operativně přehodili sobotu a neděli, tedy jen program na tyto dny, a dnes tedy máme na programu velkou (skoro)celodenní bojovou hru, která dříve bývala Maršálem & Špionem, ale od roku 2023 se hraje varianta dle Matěje Nejedlého, zatím pracovně zvaná MŠ II nebo Šátkovaná.
A tak jsme normálně vstali na budíček – jednak ta příšerná trubka, jednak milá melodie z reproduktoru Jirky Dohnala, běželi na rozcvičku, kde nás rozcvičil Jirka Brunclík, a po snídani jsme se vydali opět trochu potěšit boha Lomikela a poslat pár kuliček po našem kulidromu, zatímco Matěj připravoval vše potřebné pro svoji velkohru.
Vzali jsme s sebou ještě nějaký karton, prkýnka a papíry a prodloužili jsme dráhu asi o pět metrů. Ale hlavně jsme vzali tři velké kuličky, které jsme včera našli při přípravě burzy. Ty se nám brzo hodily, protože nová část dráhy už neměla takový sklon a malé kuličky prostě nedojely na konec.
Takže jsme jezdili soutěže dvou kuliček s měřeným časem, vždy dvě družstva, na dvě kola. Nakonec výsledky byly:
1. Pavlovo družstvo Mimoni
2. Míšino družstvo Čapí kastroly
3. Lukášovo družstvo Umga Bunga
4. Šimonovo družstvo k3
Pak jsme se vrátili do tábora na svačinu a ukázalo se, že svět je přeci jen krásný. Na svačiny byly palačinky mazané Nutellou. Mňammmm. Včera do noci je smažil Jarek Michna, kterému tímto jménem všech táborníků skládám hlubokou poklonu. Více takových Jarků!
Ale kromě toho se také ukázalo, že bohužel musím odjet domů řešit několik problémů (rozbitá dvířka do kurníku, když bydlíte u lesa, mohou být problém, zvláště pro ty slepice). Takže nevím, jak to pokračovalo po svačině (kromě toho, že palačinky zmizely rychlostí, která trochu odporuje fyzikálním zákonům) a tedy předávám slovo Matějovi: Matěji, je to tvoje.
Děkuju Láďo, tady to je:
Dnes ráno nás ze spacáku vytáhla německá písnička Guten Morgen Sonnenschein linoucí se z repráku Jirky Dohnala, který se s Kubou Outlým rozhodl, že si vezmou na starosti dnešní budíček. I přes tuto skutečnost se detičkám ze stanů vylézat nechtělo. Než všechny vylezly, trvalo to nezvykle dlouho a nevylučuji, že muselo být použito donucovacích prostředků.
Když jsme se konečně dostali na správný počet dětí, vyběhli jsme na rozcvičku nahoru do lesa pod kopec Kropáč. Tady nás rozcvičil, rozehřál a protáhl Jirka Brunclík. Po návratu do tábora jsme se pustili do připravených chlebů s pomazánkovým máslem. A jak se po nich zaprášilo, kdo zaváhal litoval.
Po snídani se děti odebraly (asi) naposledy do lesa ke kuličkové dráze na Rourácení. Pod dohledem Ládi dostavěly 3. a poslední úsek dráhy a po dvojicích/trojicích na něm pak zavodili s většími skleněnými kuličkami, které krásně dojížděli až do cíle. Soudě dle zvuku, který se z lesa do tábora ozýval, si to tam všichni docela užili.
Já jsem se mezitím pustil do přípravy letošního ročníku celodenní hry Velká šátkovaná. Vytyčil jsem území, rozdělil ho na 4 shodná pole pro stavbu domečků, sehnal lana na domečky, desky pro vedoucí i samotné vedoucí, vlajky a připravil rozlosování do nových týmu (tradičně se do hry zapojují i starší atleti, kteří se přijedou na víkend podívat, tak rovnou losujeme úplně nové týmy).
Taky nám odjel Láďa, neboť se mu doma rozpadly dveře od kurníku a hrozilo, že by mu tam vlezla kuna, musel proto jednat a urychleně je dojet opravit. Tak píšu zprávičky zase já, snad Vám to nevadí.
Jakmile se atleti vrátili z Rourácení, měli připravenou svačinu – 165 palačinek s nutellou, které včera 4 a půl hodiny smažil Jarek Michna, děkujeme Jarku, ty byly. Po svačině jsme svolali nástup a vysvětlili si pravidla hry, tady je máte taky nějak shrnuté, ať si tu velkolepost dokážete představit:
Hraje se na dva poločasy, každý dlouhý hodinu a půl. Týmy vyrážejí do lesa s provazem, vlajkou, šátky a vedoucím, který zapisuje každému z týmů body.
Jejich úkolem je postavit si domeček (provazem ohraničený kruh o poloměru ±2 metry), kde si nechají věci, vlajku a vedoucího a čekají na zahájení hry – trojité zatroubení na trubku.
Po zahájení hry vybíhají útočníci hledat domečky ostatních, zatímco obránci domečku se připravují na nájezdy útočníků z ostatních týmů. Souboje probíhají právě pomocí šátku – odtud název hry. Každý z hráčů má svůj šátek zastrčený v kalhotách, tak aby mu koukal alespoň do půlky stehen. Chcete-li vyřadit hráče ze hry, musíte mu vytáhnout šátek, aniž byste přitom přišli o šátek svůj.
Cílem je získat co nejvíce bodů pro svůj tým, toho lze docílit dvěma způsoby – 1. ukradením vlajky nepřátelského týmu, 2. dovedením zajatců (po sebrání jejich šátku) k sobě do domečku.
Jak ukrást takovou vlajku ? Základem je lokalizovat domeček cizího týmu, do jeho prostoru (kruhu, kde se nebojuje) je třeba vběhnout, zde vám přítomný vedoucí dá na výběr mezi osvobozením veškerých zajatců vašeho týmu a vlajkou. Pokud nemáte koho zachraňovat, nebo si místo kamarádů vyberete přece jen vlajku, je třeba ji ještě dostat k vám do domečku, v tom se vám ale budou zaručeně snažit zabránit všichni z týmu, kterému jste vlajku právě ukradli i ostatní týmy, které můžete po cestě s vlajkou potkat.
Když už ji odnesete k sobě do domečku, vedoucí za ni započítá 100 bodů. Dovedete-li do domečku zajatce, dostanete za něj 50 bodů. Na rozdíl od tradiční hry Maršál a Špion lze vlajky krást na zpátek a tak se točí mezi domečky velmi robustně.
Pro případ, že by se nikdo k tomu zajatce zachránit, je každých 20 minut dvojitým zatroubením vyhlašována amnestie – vypuštění všech zajatců.
Pravidla jsou samozřejmě ještě podrobnější, ale myslím, že pro představu stačí.
Po vysvětlení pravidel a zodpovězení všech dotazů jsme s Andreou Michnovou rozlosovali týmy pod vedoucími:
1) Kuba Outlý
2) Šimon Kubeš
3) Kastro
4) Jirka Brunclík
Týmy vyfasovaly vlajky, provazy a vedoucí, sbalili pití a vyrazili do lesa stavět domečky. 20 minut na to (po mírné korekci lokality Jirkova domečku) jsem odtroubil začátek hry. Začaly nepředstavitelné boje, tahanice o každou vlajku, uzavírání koalic a následné zrady, no zkrátka těžko se popisuje ta atmosféra v lese, přál bych Vám mít možnost to sledovat.
O hodinu a půl později vylezly zpocené, unavené a mírně poškrábané děti z lesa. Přesto vypadaly vcelku spokojeně – to se ještě potvrdilo, když Dáša s Luckou a Radkou začaly vydávat vynikající táborovou svíčkovou k obědu.
Podělím se s Vámi o historku, kterou mi řekl Jarek (jeden z vedoucích v domečcích). Nějaká malá holčička od Jirky z týmu chytila jednoho z bratrů Komárkových a odváděla ho k sobě do domečku jako zajatce, těsně před domečkem najednou Komárek povídá: “Počkej, ale to je můj domeček!” Protože vyšlo najevo, že patří k týmu Jirky a holčička si ho spletla s jeho dvojčetem. To bylo úsměvné.
Následoval krátký polední klid (oběd byl ve 2 a po 3. hodině jsme odcházeli zpět do lesa) a po něm druhý poločas. Již unavené děti začaly taktizovat a sledovat hru tak bylo ještě o to zajímavější. Když skončil i druhý poločas, měli jsme toho všichni dost. Když se všichni vrátili do tábora, bleskově jsem spočítal body a takhle to dopadlo:
1. Jirka – 4700 bodů (30 vlajek, 34 zajatců)
2. Kastro – 4300 bodů (24 vlajek, 38 zajatců)
3. Šimon – 4250 bodů (také 24 vlajek, 37 zajatců)
4. Kuba – 3050 bodů (14 vlajek, 33 zajatců)
Vlajky tedy během 3 hodin změnily majitele celkem 92krát, tomu říkám intenzita hry.
Spocení jsme museli okamžitě vyrazit k rybníku, kde jsme se vykoupali a umyli. Taky nás hned po Šátkované opustily 2 malé holčičky, myslím Terezka a Kačka Černá, omluvte mě, pokud jsem to popletl. “Místo nich” přijeli Jindra a Štěpán Koutečtí, tak jsme je samozřejmě parádně přivítali.
Když jsme se vrátili od rybníka, zbýval ještě do večeře čas, ten jsme využili hraním tradiční hry Rétorika, ve které jde o to, mluvit co nejdéle na zadané téma – dva hráči, každý z jednoho družstva – dostanou téma a musí okamžitě začít mluvit, první kdo se zadrhne, nebo zastaví, prohrává.
Zní to jednoduše, ale jak byste to zvládli na taková témata, jako jsme vymysleli my:
– bezmotorová pila
– hrobový hluk
– létající prasata
– životní cyklus stromu
– robotický žralok
– autistický táborník
– dřevožrout
– italský brainrot
Pro mladší jsme samozřejmě měli témata jednodušší.
Uvedu Vám tu pár z těch nejlepších hlášek, které dnes padly:
– Robotický žralok vám může doma dělat cokoliv co chcete, třeba vyžehlit prádlo.
– Taky už je mi nad 15, takže mám nějaký povinnosti. – Kastro
– Úplně všechno je kvůli vypsaný propisce. – Onďa
– Teniska je možná od slova Tenis, kdo ví. – Anička Volemanů
No byla srandy kupa, některé souboje končily remízou, protože i po pěti minutách soutěžící stále oba mluvili, neskutečné. No a takhle to dopadlo, když jsme bodovali týmy:
Mladší: 1. Šimon 2. Pavel 3. Míša 4. Lukáš
Starší: 1. Pavel 2. Míša 3. Šimon 4. Lukáš
Stihli jsme ještě zápas dvou rétorických legend Jirky Dohnala a Kuby Outlého, kteří dobrých 10 minut mluvili na téma Dřevožroutův den ve škole, než je přerušila večeře (knedlíky ve vajíčku, případně svíčková od oběda).
Po večeři už program nebyl, každý si dělal co potřeboval. Okolo 8. hodiny jsme zapálili táborák a jelikož máme Jarka s kytarou, nově Jindru a taky Kastra, byla to opravdu nádhera, hrálo se, zpívalo se a pak se postupně chodilo spát, až celé tábořiště včetně kytar úplně utichlo. Tak snad se všem spí dobře, je dneska docela studená noc. No já už taky půjdu, tak dobrou.