Ve sprintech se prosazuje Kristýna Juzlová, na 1500 m Veronika Faktorová, na překážkách Gabriela Faktorová. Krásné děvy pak přitahují další kluky a to je pro oddíl dobře. Tradičně silná je skupina mladšího žactva tj. ročníku 1981. doplněná ročníky 1982, 83 a 84, nová jména se objevují i v rekordech oddílu. Toto se projevuje větší účastí i umístěním na okresních a oblastních přeborech, ze kterých přivážíme 9 zlatých, 8 stříbrných a 14 bronzových – kromě Pavla Kavříka, vítězí i Jakub Konečný, Petr Vařil, Kristýna Juzlová, v mladších pak Jan Franěk a Pavel Šimek, Barbora Hronková, Vendula Grubhofferová a Eva Záhorková. Oddíl nadále se věnuje i dětem mladších 11 let, tj. kategorie přípravka.
A na prázdniny se poprvé vydáváme mimo Jižní Čechy a jsme v údolí řeky, tady ještě říčky, í?hlavy, na místě zvané Hamry. Do tohoto krásného, ale na cyklistiku náročného místa, dorážíme na kolech z Chvalšin. Po cestě z ČB vlakem prvních 30 km na vyvětrání těl, ale i seznámení s prvními kopci.
Stanový tábor se zázemím v chatě obstaral Vláďa Vebr, ten a Vašek Tomek spolu se starají o kulturu ducha s kytarou a písní. První vstává Luděk Babiš a Honza Reindl, musí sebrat houbovou úrodu, než to rozšlape rozcvičkový mág Bohouš Vít a rozespalé děti.
Máme se zde pobyt na celých 14 dní. Příroda je zde úchvatná, děti báječné, ale máme trochu smůlu. Hned první výlet, pád a zlomená ruka (Jelena Š). Poté vezeme na chýru ještě tři děti a primářka z Klatov nás už chce rozehnat, ale my se nedáme a připravíme dětem báječný konec prázdnin.
Znovu kombinujeme hry a výlety na kole s pěší turistikou a i to za hranice. Velký Javor, nejvyšší vrchol Šumavy, je bohužel na německé straně, ale to nám nevadí. Německý bratr se nás snaží vtáhnout do svých upjatých norem, ale odoláme a jdeme po svém a je to opět báječné a děti určitě vzpomínají na hry a příhody dodnes. Koupaní v plesu, jízda po sjezdovce na botách, či spíše po zadku a válení sudů atd. Také výlety u nás mají svůj půvab, např. návštěva Černého a Čertova jezera s množstvím borůvek.
Vzpomínám třeba, že můj synáček Jakub, si do nich lehl a baštil je vleže. Dále mi letos pomáhal i další syn Ondra, i když mi také málem zničil mé nové kolo. A abych nezapomněl, samozřejmě se zde angažuje i Jarda Kolář a Jiří Špoc i jejich asi nejmladší děti vůbec (6 a 7 let). Ale i jejich dítka dostávají zabrat a nevadí jim to, spíš naopak, zato starší kujou nějaké pikle, ve stanech se jim nelíbí a pořád básní o senu nad kůlnou. A tak je tam k překvapení ostatních pouštím, vím však „své“ a také naši cestovatelé se brzo vrací rádi do stanů, bojí se sršně.
Další překonávají strach v zapadlé části Šumavy třeba na noční stezce odvahy, ale protože se tam „prý“ motá nějaký opilec, hru končíme, i když jsme nikoho nenašli.
Jinak hrajeme kopanou, basket, odbíjenou, bavíme se nejen při atletických, vodních, či jiných hrách. Jediné co se nám nevydaří, je baseball, když málem omdleli náhodou přijíždějící Nebesářovi a jejich syn dává svou hlavu přímo za promáchnutí pálkou někoho z velkých borců. Kdo to tehdy byl, si nevzpomínám, zato bouli Marka jsem měl před očima dlouho.
Ale konec dobrý, vše dobré, a tento tábor a la „S tebou mě baví svět“, byl podle mého pohledu asi nejlepší ze všech, polemiku připouštím.
Pavel Novák, vedoucí trenér atletiky SK Čtyři Dvory