Letní tábor Hnačov
Čtvrtek, 22. 8. 2002 – 1. Velké orientační dobrodružství
Ráno bylo ještě pod naším velením, tj. rozcvička a snídaně, ale pak řízení převzal Pavel Novák a zahájil svůj, již tradiční, den orientačního pohybu po krajině. Schválně neříkám „orientační běh“, protože se orientačně jezdilo na kole a odpoledne se dokonce orientačně pádlovalo (na vodě, samozřejmě).
…je to přeci naprosto jasný, ne?… Pršelo jenom trošku Mno, činnost jsem neorganizoval, závodů jsem se nezúčastnil, jen jsem pomáhal měřit a zapisovat výsledky, tak zase nemám tolik co napsat. Snad jen to, že Pavel má nahoře asi nějaké známosti, protože v okamžiku, kdy zahájil hodinový orienťák, začalo zničehonic pršet a pršelo skutečně přesně tu jednu hodinu. Možná Pavel přidá několik postřehů zde:
Předem chci zdůraznit, že název orientační hry je pouze pomocná berlička, celé mé několikahodinové pachtění okolím a pokus o co nejpřesnější zmapování okolí do map je vlastně určitá kontrola dětí, jak znají okolí, zda si pamatují trasy rozcviček a hlavně zda se umí vrátit do tábora. K tomu pouze využívám mapy jako prostředku seznámením s úkolem. Už to, že mají vždy 1/2 hodiny na seznámení a možnost domalovat vše, co znají a pamatují si, do své mapy, včetně rady větších a znalých, hovoří pro tyto hry.
Stále však OB je pro některé strašák, a tak se snažím to změnit. Stavím kontroly k jasným objektům, např.krmelce ,posedy,oplocenky mosty,prameny, a do míst, kde již všichni byli. Pozoruji chování vedoucích a ostatních dětí, ostatně letos je přímo ukázkové, náš tábor na kopečku s rozhledem po okolí a zjišťuji, že problém není ani tak ve špatné orientaci, ale zejména ve vlastním soustředění. Někteří spíše opisují, než by se podívali do mapy a určili si směr a cíl. Jako splašení běží do míst, kde někoho již viděli běžet a pak diví, že nemají tu pravou kontrolu. Většina však chápe a pak mají radost z úlovku té pravé kontroly. Za léta, co se tomu věnuji vím, že musí mít hra spád a má bavit většinu a ty pak strhnou ostatní. Bodovací OB (děti sbírají co největší počet kontrol v časovém limitu)a hvězdicové OB (děti běží vždy ke kontrole a nazpátek) a zejména cyklo OB, úředně zvaný MTBO(děti stále raději jezdí na kole, třeba i přes pole) zvládají téměř bez velkých chyb. Zato u klasického OB (postup podle mapy) je již slabší, i když i zde je již znát pokrok. Nakonec překvapivě mezi nejslabší patří Petr Urban a Vítek Kubelka, ti však jako jediní si všimnou, že u dvou kontrol jsou přehozená čísla. Následuje nejen slovní napadání starého a vetchého stavitele tratí, tomu nepomáhá ani argument, že kontroly byly přesně podle mapy a v okolí nebyl podobný útvar (krmelec a kupa kamení). Přestože se to stane i na velkém závodě s mezinárodní účastí, osnují spiknutí a nadále propagují agresivní hry strýce Jardy. Přesto se jim nepodařilo zvrátit běh dějin LT a orientační hry všeho druhu zůstávají nadále v náplni. Překvapivě přichází na chuť OB i dříve zarytý nepřítel Jindra Vít, ale i další.
snad někdo jiný ze zúčastněných: …………………
Odpoledne jsme využili opět pěkného počasí, pramiček a blízkosti rybníka a uspořádali jsme ještě vodní orienťák. Sice vznikly menší potíže již při startu, když ne všechna družstva pochopila, že k vodnímu orienťáku musí dojít k rybníku a to jediné družstvo, které bylo u rybníka, tedy vystartovalo o tři minuty dříve, ale na celkové pořadí to naštěstí nemělo vliv.
Ale tenhle vodní závod si všichni opravdu užili. Sice byly jen čtyři kontroly – dvě na ostrovech, třetí na protějším břehu a čtvrtá, ano, ta, která dala téměř všem nejvíc zabrat, byla schovaná v zátoce na našem břehu. Odtud se vraceli hledači promáčení a zablácení a hlavně příšerně naštvaní na toho ….., co tu kontrolu tak blbě schoval.
To družstvo, které vyrazilo jako první (tuším, že to byli Diblíci Zuzky), na rybníku skoro zabloudilo a zcela nepochopitelně zamířilo k travnaté pláži, kam se chodíme koupat, ale brzo se našlo a usilovným pádlováním pak dokázalo ztrátu téměř vyrovnat. Alenino družstvo se neustále předhánělo se Zombíky Petra Urbana. Po nalezení té prokleté poslední kontroly chtěla Alena vítězství strhnout na svoji stranu a zkusila to s průkazkou v ruce sprintem po souši (i blátem), zatímco její mužstvo pádlovalo jako na galejích. Sice doběhla před pramicí Zombíků, ale měla smůlu, tohle jsme jí neuznali.
Jelikož jsme měli pět družstev a jen čtyři pramice, vyrazila dvě poslední družstva, Bobíci a Potlouci, až po dojezdu prvních tří. Tentokrát se jim pozdní příchod vyplatil – již viděli, kde ostatní hledali a kde měli problémy. Kupodivu tato dvě družstva vyrazila na opačné strany, Tereza zřejmě chtěla nejdříve najít onu problematickou čtvrtou kontrolu – a to se jí brzo podařilo. Obě pramice se potkaly uprostřed rybníka, Fanda rovněž neměl problémy se svou poslední kontrolou, a závěrečný finiš ze dvou různých stran rozhodla rychlost pádlování. Více sil měli Potlouci a o třicet vteřin přepádlovali Bobíky.
K večeru přijela návštěva – Ondra Novák, Petra Staňková, Kuba Novák a Honza Brchl, a taky Bohouš Lukášek. Zítra je přeci celodenní hra Maršál & Špión, a toto jsou hlavní organizátoři.
Večer naštěstí zase nepršelo, tak zase plápolal táborák. Dokončili jsme vyhodnocení vtipů s pomocí nově příchozích jako poroty a další závratné sumy v Plichtících změnily majitele. Zase nebyla burza. Někteří finanční magnáti jsou z toho již nervózní. Tak snad bude příště, ale teď už běžte spát, zítra je náročný den.