Letní tábor Františkov
Neděle, 26. 8. 2001
Tak tenhle den jsem si moc neužil: podle dohody jede nyní Bohouš na raftu a já zajišťuji výpravu autem. Nejdřív čekám se svačinou u řetězového mostu v Dobronicích a pak jedu rovnou do Bechyně a u lázní několik hodin čekám na příjezd našich vodáků. Dlouhou chvíli mi krátí vojáci, kteří skáčí z mostu (52 m) do řeky. Tedy s padákem, proto tedy mohou skoky po usušení opakovat.
Po velmi dlouhé době volá Petr Urban, že jsou ještě daleko, ale že všichni mají hrozný hlad, ať něco připravím. Krájím chleba, připravuji máslo a marmeládu, pak mě napadá, že bych mohl opéct luncheon-meat (zkráceně lančmít), tak vyndávám vařič, pokličky od ešusů, po delším hledání otvíráku otvírám i konzervy, ale smůla, nemůžu najít sirky.
Tak zase čekám a čekám a pak se pořád nic neděje. No a pak, nakonec, za dlouhou dobu – se zase nestalo nic.
Až když jsem ztratil skoro všechnu naději, objevuje se v dálce raft Makáčů, potom i ostatní. No a teď je zase honička ? děti se hltavě cpou, současně vyfukují rafty a balí si věci. Chvilka zmatků, je už po sedmé hodině a je nutno se dostat do Tábora a ještě odjet do tábora. Nakonec to organizujeme tak, že s dětmi odcházíme na nádraží a větší kluci balí rafty a přijdou za námi později. Ale na nádraží zjišťujeme, že ze sousedního autobusáku jede autobus dříve než vlak, tak se přesouváme tam (tím jsme opravdu zmátli Honzu a Oldu, kteří nás hledali ve vlaku) ? no a po osmé hodině jsme v Táboře. Tam už máme kola připravená, ale protože se tma kvapem blíží, na kolech skutečně odjíždí jen opravdoví drsňáci. Zbytek i s koly odváží Pavel a Bohouš. A nakonec i mne. Tím tedy skončil ten slavný výlet ze Sibiře na Lužnici a zpět. Vlastně ještě ne úplně, je dlužno podotknout, že ti, co se vydali z Tábora na kolech, se nějak nechtěně rozdělili a jedna část poněkud bloudila. Vítek z toho měl málem záchvat, že se mu ztratil tatínek (my jsme ho utěšovali).