Letní tábor Františkov
Sobota, 25. 8. 2001
Tak dnes je velký den ? jednak se odjíždí na vodu a jednak ti nejlepší z nás jedou reprezentovat na Krajský přebor družstev do Pacova. Ke snídani jsou míchaná vajíčka, to je opravdu optimální jídlo před náročným sportovním výkonem. Dětičky jsou celkem v pohodě, protože do Tábora odjíždějí až někdy kolem poledne, ale naši špičkoví atleti-reprezentanti se musí registrovat do 9 hodin. Je to honička, vyjíždějí asi v 8.50, ale do Pacova je to jen 15 km a Pavel na to šlápnul tak, že jsme to opravdu stihli. Sice se mi po té jízdě točí hlava a houpe žaludek, ale statečně se přihlašuji na 3000 a 800 m. Pavel a Bohouš jdou kladivo ? Bohouš byl .?.. a Pavel 5. No a já … jsem zjistil, že jsem si zapomněl trenýrky. Smůla, ale závodu se asi nevyhnu, Pavel měl v autě náhradní. Takže v 10.20 startuju, běžím, běžím, držím se na pěkném pátém místě … a v poslední zatáčce mi rupne v lýtku a už ležím vedle dráhy a skučím. Naštěstí to nebyla utržená achilovka, ale jen nějaké svaly přeskočily jinak, než bych si přál. Dobelhal jsem na 9. místě ? dva body dobrý. Ale s běháním a vlastně i s chozením to bude špatné. Ale všechno špatné k něčemu dobré ? vypouštím osmistovku a můžeme odjet dříve.
V táboře začíná opravdová honička ? musíme zabalit všechny bágly, které si děti připravily na vodu, naložit rafty a také oběd, a to všechno musíme nosit pár set metrů z tábora na Bohoušovu káru. Belhám se co můžu, ale jde nám to pomalu, odjíždíme nejméně s hodinovým zpožděním. Pavel hlídá tábor, neboť se nošením báglů úplně vysílil (celkem 100 ks) a my s Bohoušem míříme za dětmi do Tábora. Tam začíná další díl dramatu: nemůžeme je najít. S Petrem Urbanem to bylo domluveno pod železničním mostem, ale nikde nikdo. Objíždíme všechny mosty ? nic. Co teď? Pomohla nám ale moderní technika. Bohouš volá směnového chemika na Temelíně, od něho zjišťuje pohotovostní číslo na Hanku Urbanovou, ta nám dává číslo na Petra ? no a už je máme, šli k řece, kde bylo lepší koupání.
Tak teď rychle, rychle, ať to odsejpá, nejdříve všem lidem vysvětuji, co mám s nohou, pak obědváme, nafukujeme rafty, spouštíme na vodu, abychom vyrazili co nejdříve.
Pokouším se vyfotit lopotící se vzduchové pumpaře Oldu a Honzu, ale má stará Praktica nějak odmítá spolupracovat, nejde natáhnout. Dneska opravdu nemám dobrý den. Všechny fotky z následujících dnů budou tedy již od jiných dokumentaristů.
Tak, odrážíme a jsme na vodě. Kromě Bohouše, který pokračuje autem na tábořiště.
Posádky raftů jsou rozděleny ? řekněme generačně, výkonnostně a podle příslušnosti k pohlaví. První jedou Makáči ? to jsou všichni Urbanovi plus Oliver. Pak je Pánská Jízda a Dámská Jízda, no a nakonec jedeme my, Malé Dětičky.
Voda je samý volej, pádlujeme jako barevný, ale neubíhá to. Pánská jízda se baví cákáním na dámskou jízdu, dámy piští a cákají zpátky.
Nevíme přesně kde jsme, a to se opravdu těžko odpovídá na otázky: ?Kdy už tam budeme?? Pomalu se blíží soumrak a tábořiště pořád nikde. Stav našeho stoupajícího zoufalství snad bude ilustrovat to, že jsme na břehu viděli ceduli ?Hostinec u Fíka ? 500 metrů!? a já jsem pookřál ? to znám, to bude ten brod z panelů a týpíčka na břehu, to už budem pak blízko. Po dvou kilometrech se ozývají pochybnosti ? není tenhle Fík u brodu náhodou na Vltavě? A jakou že to jedeme řeku? Aha, Lužnici.
Ale žádný volej netrvá věčně a za pokročilého soumraku konečně přijíždíme k tábořišti. Tam už čeká Bohouš, káru má plně naloženou dřívím, protože dnes jsou k večeři opékané buřty.
Pak ukládáme dětičky do spacáků ? některé spí poprvé pod širákem, ale většina jsou již zkušení trampové. Zdá se, že toho mají dost, špitání rychle umlká a andílci usínají. Hrneme se do hospody, ale zdá se, že i my toho máme dost, a brzy i my zalézáme do spacáků a spíme. Tak dobrou noc!