Letní tábor Františkov
Středa, 22. 8. 2001
Dnešek je zase dnem her, tentokrát podle Ládi (čili mne). Zahajujeme netradičními štafetami ? Klokanská, Zpátečnická, Nosičská, Nabalovací (to přinesl Pavel Kavřík). Následoval Vejtaha ? natahování gumového lana co nejdále. Nejdále se vytáhli samozřejmě nejsilnější jedinci ? Pavel Kavřík, Olda a Honza, ale i některé dívky překvapily ? Nela, Šárka, a další. Současně probíhalo házení talířem na stromy v lese (náhrada za loňský lesní fotbal) ? bylo třeba zasáhnout čísla na stromech postupně od 1 do 10. Nejlepší družstvo – Aleny? ? na to potřebovalo 24 hodů. Kromě toho družstva odřezávala kola ze silných klád pro další hru ? Odchod Na Oběd Přes Bažiny. Spočívala v tom, ze všichni z družstva museli stát na kotoučích, a družstvo se přesunovalo dopředu tak, že poslední předával volný kotouč dopředu, kde jej ten první položil na zem a všichni se pak posunuli o jeden krok. Ovšem za dotek země jakýmkoli členem družstva bylo trestných 20 vteřin čekání. Na to doplatilo Oldovi Jožíni, kteří se záhy propadli na poslední místo. Na čele urputně bojovali Pumprlíci s Quiky, ale několik potrestaných pádů rozhodlo, že první se k obědu doplazili Evini Quici.
Odpoledne byl zahájen turnaj v přehazované, který ovšem měl dost jednoznačný průběh, protože smeče od Oldy a Honzy se nedaly chytat. Pak Jarda vytáhl hru, na kterou nikdo jen tak nezapomene ? Přistěhovalecký dotazník. Spočívala v tom, ze se nejdříve sestavil seznam více než 30 otázek, které by si děti chtěly navzájem klást. Z nich se spravedlivým hlasováním vybralo 20 nejžádanějších a pak se teprve účastníků vysvětlilo, v čem hra spočívá: Každý si otázky opsal, pak se vytvořily dvojice, které si zapsaly odpovědi partnera na tyto otázky. Pak přišlo to zajímavější: Každý se musel naučit za 7 minut odpovědi partnera nazpaměť a poté se každé dvě dvojice promíchaly tak, že jeden zkoušel druhého z opovědí toho třetího, který současně odpovídal čtvrtému na otázky týkající se odpovědí toho prvního. A pak se samozřejmě vyměnili, takže druhý zkoušel prvního z odpovědí čtvrtého, ne vlastně třetího, který odpovídal na otázky … no vždyť je to jasné, ne? V prvním kole tedy měli na učení sedm minut a byly jen tři otázky. V dalším kole se dvojice vyměnily, takže se každý učil novou sadu odpovědí, měl na to pět minut a odpovídalo se na pět otázek. Třetí kolo už zkrátilo dobu učení na tři minuty a počet otázek se zvedl na sedm a poslední kolo mělo parametry: 2 minuty, devět odpovědí. To byla síla, to bych sám nechtěl hrát. Příliš mi to připomínalo zkouškové období. V táboře to taky vypadalo jako o svatém týdnu před maturitami ? děti posedávaly a popocházely, zahloubané do papírů a mumlaly si: ?…kolikrát denně si čistí zuby ? moc ne … jakou barvu toaletního papíru má nejraději ? zelenou … koho byste nejraději zabil ? jo, to je jasný, Běláče…?. Nejtěžší odpovědi měl Matěj. Vzpomínám si jen na jména, která by dal dětem: Hajču a Pajču. (Vzpomenete si na další špeky?)
A i přes šílený stres a stále kratší čas na učení se našli tací, kteří odpověděli na všechny otázky správně. Myslím, že si zaslouží být zde vyjmenováni, protože mají můj nehynoucí obdiv: Šárka Vítová, Andulka, Honza Klečka, Zuzka, Tereza a Eva. Ale spousta dalších měla jen půl (Lucka), jednu nebo dvě odpovědi nesprávně, a to je taky opravdu úctyhodný výkon.
Večer byl opět táborák, ale burza ani velká hra zatím nebyly, přestože Pavel Novák již neplnil pracovní úkoly, je zde totiž pořádná tma a měsíc se stále schovává. Eva s Alenou nám pěkně zahrály a zazpívaly na kytaru, a protože bylo pěkně a teplo, zůstalo u ohně dost lidí i po oficiální večerce. A zřejmě někteří opravdu hodně pozdě po večerce, protože ještě kolem druhé hodiny noční se ozývalo chichotání a štěbetání ? až musel Bohouš zakročit a vyhnat je od ohně do stanů. Pak už byl klid. Noční.