Letní tábor Františkov
Čtvrtek, 30. 8. 2001
Dnes je poslední den táborových her. Pozornost zasluhuje soutěž družstev v nově (Pavlem) vymyšlené hře Sumo.
Sumo spočívá v tom, že se dva soupeři obalí od hlavy až k patě matrací a pak se snaží navzájem vyšťouchnout ze čtverce. Takhle napsané to vypadá jednoduše, ale kdybyste viděli ty souboje ? ty napjaté svaly na nohou, ty rozběhy a drsné srážky, ty úhybné manévry, kdy oklamaný soupeř marně bojuje se setrvačností svého těla …. no a protože se nikomu přitom nic nestalo, tak to asi zařadíme do našeho repertoáru táborových her. Fotografie se soubojů má snad Jarda a Pavel to má na videu.
Taktéž dokončujeme hody diskem a hraje se také stále oblíbený Středověk.
A taky konečně prozrazuji, jaké tiskové chyby se vyskytují na bankovkách ? opět formou lístečků na různých místech v okolí, které označuji na mapě. Mapa je pouze jedna na nástěnce, takže to je vlastně paměťový OB, ale vypadá to, že chamtivost po penězích silně zlepšuje paměť. A také znalost jazyků, protože text na lístečkách je samozřejmě v azbuce. A neuplynula ani hodina a přicházejí první šťastlivci, kteří našli odchylky a vyžadují pětinásobek nominální hodnoty bankovky, kterak bylo slíbeno. Myslím, že tentokrát si silně nahrabal Fanda.
Večer odjíždí Oliver, má smůlu, rozkaz rodičů je silnější než lákání zítřejší honby za pokladem a večerního karnevalu. Srdečně se s ním loučíme, docela jsme si toho chlapíčka oblíbili. Zvlášť když rozdává rublíky, které dnes na burze už neutratí, chudák.
No a ta burza, ta byla! Ta byla! Wall Street by záviděl. Ty krásné lákavé předměty lesknoucí se v záři ohně, ty svazky rublů ve zpocených rukou, horečné počítání, jestli na to stačí, bleskově uzavírané koalice a spolky za účelem vyfouknutí zboží jiné koalici. Půjčky bez jasné perspektivy splácení. Natahování ceny téměř do výše národního důchodu a pak ucuknutí – jen tak pro radost. Co vám mám povídat! Kdo to nezažil, nepochopí.
Ale jelikož peněz bylo vydáno omezené množství, a na předměty jsme taky neměli ve stanu manufakturu, i tato velkolepá burza skončila.
Ale ještě nekončí večer, neboť se blíží …
dlouho očekávaná …
a obávaná …
strašlivá … ano,
je to…
STEZKA ODVAHY.
Přeběhl vám po zádech mráz při těch slovech? Brrr..
Tentokrát se nelehkého úkolu strašení ujali straší .. ehm, vlastně starší žáci a žákyně, a ještě Bohouš, který se rozhodl představovat létajícího ducha.
Vyvedli jsme adepty až k rekreačnímu středisku a odtud jsme je po jednom vypouštěli.
Mraky se honily přes bledý měsíc, jehož světlo propůjčovalo okolí přízračné barvy. Kolem bylo tajuplné ticho, rušené jen kvílením větru ve větvích a vzdáleným vytím vlků. I ti největší mluvkové tlumili hlas, nervózně se rozhlíželi a vyplašeně poslouchali šramoty kolem sebe. Noc jako stvořená pro řádění duchů a příšer.
Chvíli po odchodu prvního odvážlivce protrhl ticho strašlivý výkřik, spíše zvířecí než lidský. A pak už bylo zase ticho, ještě hlubší než předtím.
„Tak, další dobrovolník!“
Taky se tak bojíte?
Ještě že dětičky věděly, že se ve tmě skrývají jejich vedoucí, jinak bychom některé na stezku nedostali. Ale ta strašidla byla letos opravdu kvalitní, počínaje Bohoušem, který se na hrázi rybníka Žďáru zhoupnul před daným nešťastníkem na laně a zaječel, až po Jolanu & spol., která tam brousila pilu a tahala přes cestu nějaké mrtvoly.
Na malém molu u dalšího rybníka Loviště byla lampička a papír, kde se měl každý podepsat, a poté zaječet, když z lesa vystoupil Jarda zabalený ve vojenském plášti a sápal se na něj.
A další a další strašidla. Ale i tato stezka skončila, skoro všichni odvážlivci prošli se ctí, a už je rozhodně čas jít spát. Zítra je totiž ten velký den, kdy se pokladové budou otevírati. Tak dobrou noc.