Letní tábor Františkov
Středa, 29. 8. 2001
Na dnešek je plánován druhý celodenní cyklistický výlet. Celou trasu plánuje Bohouš, který je téměř rodákem a okolí zná jako své boty. Služba už od rána připravuje balíčky na cestu a po deváté hodině vyrážíme. Teď si zrovna nějak nevzpomínám na projevy nechuti nebo pokusů o vzpouru ? asi jsem si už zvykl. Jako vedoucí jedeme jen já s Bohoušem, protože Pavel ještě nepřijel a Jarda už od víkendu nemá kolo. A jde nám to vedení docela dobře ? Bohouš vede peloton a já to vzadu uzavírám. Cesta probíhá bez rušivých momentů, jako například bloudění, ztráta části mužstva nebo neúmyslné překročení státní hranice. Akorát se mi utrhlo brzdové lanko, kupodivu (a naštěstí) při jízdě do kopce.
Dokonce jsme projeli cestou, která ani nebyla na mapě a nutno pochválit Bohouše, že ho to nezmátlo. Po cestách a okreskách jsme za slabé dvě hodinky v Pacově, kde má mužstvo volno a rozchod. Město Pacov vypadá docela přívětivě, a už to pro mne není jen místo natržených lýtek a namožených achilovek. Náměstí dominuje pěkný kostel, pod nímž je ve sklepení příhodně umístěná vinárnička. Škoda, že … no nic. Děti se rozbíhají do prodejen civilizačních výdobytků, jako jsou zmrzliny, sladké limonády, bonbóny a podobně. Užíváme si chvilku klidu, pak pátráme po prodejně kol, kde si kupuji nové lanko. Ale dopoledne v poledních hodinách pomalu přechází do odpoledne, najednou je spěch, a tak pokračuji bez opravené brzdy. Stejně je to pořád nahoru. Míříme totiž k hradu Kámen a k hradům se odjakživa jezdí do kopce.
Tak, a už jsme na hradě. Dojeli jsme s koly přímo na terasu před branou, je tu pěkný výhled do kraje. Kupujeme lístky a tu chvilku, kterou čekáme na průvodkyni, si Fanda krátí předváděním spřáteleného, přinejmenším osmicentimetrového sekáče (to je takový jako pavouk s malým tělem a dlouhýma tenkýma nohama) děvčatům. Jo, ty staré hrady mají opravdu vynikající akustiku, zvláště ječení Terezy se tu pěkně rozléhá.
Prohlídka je opravdu zajímavá, hrad je pěkně opravený, ale největší lákadlo pro kluky všeho věku je expozice historických motorek. Ty fantastické naleštěné závodní stroje, staré krásné Jawy, nebo neobvyklá technická řešení, jako je motorka postavená vesnickým nadšencem s leteckým motorem a pásovým převodem z mlátičky, nebo první německá motorka u nás s pístní tyčí připojenou přímo ke klice na ose zadního kola … to by nás tam udrželo asi dost dlouho, ale slečna průvodkyně pro to nemá pochopení, a tak pokračujeme v prohlídce.
Po prohlídce lehce svačíme a pokračujeme na další atrakci tohoto dne ? jízda po místním letišti. To byla krása ? rovná, široká a hladká plocha několik kilometrů dlouhá, takhle bychom si představovali Bohoušovy zkratky, že?
Teď už míříme zpátky k táboru, Bohouš nás vede celkem jistě, snad jenom jednou musíme tlačit pro strmost a neprůjezdnost polní cesty. Jinak cesta probíhá v pohodě a tak zmíníme jen dva exotické názvy vesnic, které jsme projížděli. U cedule se jménem vesnice Eš jsme se vyfotili (a Honzík podotkl, že stejně se jmenuje jeden z hrdinů Pokémonů, asi myslel Ashe), no a pak jsme jeli hrozně dlouhou vesnicí pořád do prudkého kopce, pot z nás lil, funěli jsme a div jsme nepadli ? to když jsme si na konci přečetli její jméno ? Velká Rovná.
Tak, a jsme zpátky v táboře. To byl pěkný výlet, že děti?
A to ještě není všechno.
Po setmění začíná druhá noční hra ? Totemy. Připomenu, že je to o tom, jak jedna část družstva brání kruh, kde uprostřed hoří svíčka a v ešusu jsou nabarvené kameny ? hlavní cíle útoků. Druhá část družstva se snaží ukrást kameny ostatním družstvům. Zkrátka, podle počítačově-herní terminologie, akční hra s prvky strategie.
Sám jsem byl pouze pozorovatelem, ale ve tmě se pozoruje těžko, tak doufám, že někdo z přímých účastníků průběh hry popíše podrobněji ? zde: