Zprávy z tábora – třetí den, úterý 20.8.2019

Trička, Orient a balónky

Dnes k ránu náš tábor postihla další přírodní katastrofa. Jeden ze stromů ve spodní části tábora se najednou zlomil a spadl těsně vedle posledního stanu. Ten byl naštěstí prázdný, ale stejně…

No, a to bylo všechno. Žádné další jevy spojené například se špitáním nebo hlasitými hovory před půl osmou již nenastaly. Služba si to buzení stan od stanu dnes opravdu užila. No, tak letos to bylo rychlé. Ale dlužno říci, že jsme na rozcvičku vybíhali včas a v plném počtu.

Dnes se mnou běžel z rozcvičky celý ten okruh jen Jirka Dohnal, který se mi svěřil, že chce trochu shodit a že takhle bude běhat každý den. Jirka není úplně běžecký typ, na závodech vrhá koulí, ale má překvapivě pěkný a uvolněný běžecký styl, tak věřím, že to vydrží.

Doběhli jsme ve dvou do tábora a Jirkovi už spěchali naproti škodolibí kamarádi, aby mu oznámili, že Nutella, který byla na snídani, už došla. Jirka to vzal úplně s klidem, skoro jsem ho nepoznával. Ale naštěstí se ukázalo, že kuchaři otevřeli další sklenici Nutelly, tak se i na nás dostalo.

Dnes byly na programu menší a větší orientační hrátky, ale po snídani Dáša rozhodla, že dokud nám počasí přeje a dokud zatím máme všechny táborníky (několik dětí totiž už v pátek odjede), budeme dnes batikovat trička. Vybalila ze svého skladu krabice s bílými tričky, každému přidělila jedno jeho velikosti, namíchala čtyři barvy v hrncích, vydala provázky a gumičky – a vypukl tvůrčí ohňostroj nejrůznějších způsobů zavazování, uzlování, motání, rolování, přehýbání, zakrývání igelitem a kombinování barev.

Ale abychom plnili program, ještě před svačinou jsem vyrazil postavit trochu delší orientační závod jednotlivců. Mezitím táborníci, kteří zrovna nebarvili trička, hráli turnaj v ringu nebo také tu podivnou vybíjenou velkým gymnastickým míčem.

Po svačině jsme začali vypouštět závodníky na trať orientačního závodu. Rozdělili jsme je do dvou kategorií – ti úplně nejmladší a pak všichni ostatní. Pro nejmladší byly kontroly na menší mapě a v podstatě jen v okolí tábora. Bylo to dost jednoduché a při přípravě jsem měl v hlavě představu především malého Ondry a Aničky, jak bloudí v černém lese, sami a plačící. Ale silně jsem je podcenil. Anička vyhrála závod nejmladších v čase 4:39 a Ondra byl třetí za necelých šest minut. Tak aspoň vím, že příště můžu být trochu náročnější.

Trať těch ostatních byla dlouhá asi 3 km a vedla cestou necestou, přes luka, lesy a Mlýnský vrch, kopřivami a bažinami, a odhadoval jsem nejlepší časy kolem 30 minut.

Ne, opět jsem se netrefil. Časy prvních dobíhajících závodníků byly pod 25 minut, a to mi ještě oznámili, že jsem popletl vrcholy Mlýnského vrchu. Ten má totiž dva, výškou se liší o 20 cm a jsou od sebe asi 100 m. Jak jsem se prodíral tím hustníkem nahoru, trochu jsem se odchýlil a kontrolu dal na jiný vrchol, než jsem označil na mapě. Tímto se tedy ještě jednou omlouvám všechm závodníkům, které jsem tím zmátl a kteří na skutečném Mlýnském vrchu marně hledali kontrolu. Ale nakonec ji skoro všichni našli a dobíhali do cíle v časech hluboko pod odhadovanou půlhodinou.

Nejlepší čas měl Danny – 14:13, těsně za ním Vojta Teringl za 14:16 (Vojta jako skutečný orientační běžec musel dnes na naší parodii na OB hodně trpět). Pod 20 minut se dostali ještě Jirka Brunclík a Žolík. Ostatní závodníci měli také pěkné časy, většinou pod 30 minut – kromě těch tří, kteří startovali jako poslední – Vojta Kaštovský, Kuba Outlý a Jirka Dohnal. Přesto, že na startu už byli upozorněni, že kontrola č. 5 je na vedlejším vrcholu, nenašli ji a nenašli ještě jednu z dalších kontrol a pak ještě zabloudili. A představuji si to tak, že šli krajinou, vedli své rozumbradovské rozhovory a najednou si všimli, že nevědí, kde jsou. Celé jim to trvalo jednu hodinu a jednu minutu.

Během závodu přijel také na krátkou návštěvu a polévku česnečku Pavel Novák, pořešil organizační atletické záležitosti, zkritizoval můj orienťák (ne že by neměl pravdu), vykoušel děti z historie olympijských her, pobavil nás svými historkami a pomohl nám ještě při kácení druhého stromu, bratříčka toho, co dnes ráno spadl. Tenhle byl také hodně nakloněný a mířil přímo na poslední stan, tak jsme nechtěli riskovat. Uvázali jsme na něj horolezecké lano, já jsem říznul, Lenka zatáhla a strom se položil přesně podle záměru mimo všechny stany.

Když už jsem měl tu pilu v ruce, pustil jsem se do zpracování špalků ze včerejška. Danča Stachová zatím připravila pro děti další hru – pracovně bych ji nazval Rozšlapování balónků uvázaných u nohy, nebo tak nějak. Spočívala v tom, že všichni si k noze přivázali nafouknutý balónek. Cílem bylo rozšlápnout co nejvíc balónků ostatních dětí a ubránit ten svůj. Danča ještě vysvětlovala, že starší kategorie nebudou útočit na mladší kategorie a že až řekne „Teď“, tak to začne. „Tak připravte se…“ a Marek Kuna zvolal „Jo!“ a během jedné vteřiny rozšlápl tři balónky nejbližších dětí. A pak vypukl nefalšovaný chaos provázený ječením a výbuchy rozšlapávaných balónků. Naštěstí to nebylo za plichtíky, ale jen tak pro zábavu. Té si všichni užili dost. Za plichtíky naopak byl sběr rozšlápnutých balónků, takže prostor mezi stany byl uklizen opravdu rychle.

Do večeře se pak už jen dohrávaly zápasy v ringu, také se rozbalovala obarvená trička a namáčela do octa, někteří se šli koupat do řeky, prostě takové poklidné táborové pozdní odpoledne.

A pak byla večeře a k večeři – to byste neuhodli – plněné broskvové knedlíky. Polité máslem a se šlehačkou. A s Grankem. Naše milé kuchařky s pomocí Terezy jich uválely 265. Nechte si pak od dětí vyprávět, jaké byly.

Pak už se sluníčko pomalu klonilo k západu, taky se trochu zatáhlo a ochladilo. Zapálili jsme táborák, vyplatil jsem plichtíky za službu a orienťák, vyřídil další nalezené tiskové chyby na bankovkách (nalezení se odměňuje dvojnásobkem nominální hodnoty) a pak jsme jen koukali do plamenů a poslouchali písničky staršího žactva s doprovodem Bářina ukulele a Dannyho kytary.

V deset jsme odešli ho hajan, právě včas, protože se spustil prudký liják a přišla bouřka. Teď pořád ještě prší.

A tohle mi napsala autorská dvojice Anička-Matylda jako příspěvek ke zprávám (Anička říkala a Matylda psala):

KRONIKA

Do tábora jezdíme na kolech (41,5 km). Atletický tábor je super, protože hrajeme různé hry, například ringo, dekomlat, vejtaha. Pak se běhají různé orientační běhy, triatlon, Maršál a špion.

Každé ráno má jeden tým službu, služba budí ostatní děti v 7:30 a služba vstává v 7:00.

Děti, které nemají službu,tak běhají s trenéry na rozcvičku. Služba připravuje snídani, umývá záchody, doplňuje vodu do umýváren a dopouští vodu do barelů.

Večer máme táborák, kde zpíváme písničky, někdo hraje na hudební nástroje, pak trenér rozdá plichtíky (plichtíky jsou táborové peníze).

Potom se jezdí na výlety na kolech. Jezdí se voda na raftech. Jezdí se do Krumlova a za Krumlovem je camp, kde přespáváme. Ráno, když se vzbudíme, tak nasedneme do raftů a jedeme dál.

Tábor trvá čtrnáct dní. Na táboře máme vždy vybrané téma, například cesta do pravěku , záhady hlavolamu.

P.S. pro rodiče: Na táboře máme službu Poste Restante, což je krabička, kam každý může hodit vzkaz někomu druhému. Vzkazy pak rozdáváme u táboráku. Pokud napíšete vzkaz sem do komentářů, můžu ji dotyčnému předat na papírku v Poste Restante.