Zprávy z tábora – 1. den

Sobota 8.8.2015
Naše tábory začínají v podstatě vždy na parkovišti u stadionu. Táborníci se postupně sjíždějí, vítají se, ti noví jsou trochu nervózní, přitom se nakládá bagáž a táborové věci, mezi tím rejdí menší děti na kolech, zatímco ti větší důstojně sedí a rozmlouvají. Maminky dávají poslední pokyny a tatínkové kontrolují kola, Dáša kontroluje seznam děti a já to všechno fotím.
Přesně takto to probíhalo i dnes. Nakonec se sešlo všech dvacet dětí a pět dospělých, kteří měli s námi jet, a kolem 9:00, skoro přesně podle plánu, jsme vyrazili.
Letos jsme celou cestu ujeli na kolech, nebyly žádné autobusy nebo vlaky. Taky to nebylo daleko, jen nějakých 40 km. Naprostá většina trati vedla podél řeky po rovině, takže jediným problémem, který by mohl ohrozit průběh cesty, bylo to příšerné vedro. Už ráno bylo kolem 30 stupňů a během dne jsme měli až 38. Ale přesto cesta proběhla bez větších obtíží.
Od stadionu jsme přejeli bývalý tankodrom, prokličkovali přes sídliště Vltava, projeli Myší dírou a přes lávku přejeli na pravý břeh řeky. V pohodě jsme dojeli na Hlubokou, kde jsme doplnili hladinu zmrzliny v krvi a pokračovali dále cyklostezkou podél řeky. Většinou jsme jeli ve stínu, do Purkarce dokonce lesem, často jsme pili a odpočívali, takže jsme to vedro snášeli docela dobře. Také díky podpůrnému týmu ve složení Zdeněk a Monika Kunovi, který za námi vozil pití.
Poledne jsme strávili v Purkarci v hospodě u kofol a hranolků, akorát jsme se tam nevykoupali, jak bylo plánováno. Voda byla příliš zelená, a tak jsme jeli dál, s příslibem koupání u Hněvkovic. Cesta i nadále probíhala bez větších problémů, jen Tereze P. se rozlomila šlapka (vyřešil to Radek Bouchal) a Tínu začala bolet hlava, tak jsme ji naložili k podpůrnému týmu do auta.
Kousek za Hněvkovickou přehradou nás Martin zavedl na krásné koupací místo, kde jsme strávili asi hodinu naložení ve vodě. Tedy naložení byli dospělí, dětičky rejdily ve vodě, potápěly se, skákaly do hloubky a nechávaly se unášet proudem. Vůbec se nám nechtělo zase šlapat na kolech, ale už to byl jen kousek do Týna s jeho zmrzlinami a ledovými tříštěmi. Tam jsme ještě posadili do auta k Radkovi Janišovi Kamilu, která už toho taky měla dost, a vyrazili na poslední úsek cesty – přes Koloděje a podél Lužnice. Pak proti proudu Bílinského potoka už to byl necelý kilometr do našeho letošního tábora, který se jmenuje Bumbácovo údolí.
Zde si děti rozdělily stany, slezly z kol a našly svá zavazadla, přibližně v tomto pořadí.
Brzy byla večeře – vynikající Píbův guláš, seznamování s táborem, koupání v tůňce potoka a takové věci, které unavené děti po dojezdu dělají – hraní fotbalu, honičky a podobně.
Večer konečně Pavel přivezl ze závodů v Pacově Terezu, Kačku Žohovou a Marušku a mohli jsme tedy konečně slavnostně zahájit tábor, vytáhnout vlajku na stožár a hlavně vyhlásit družstva.
Pak jsme si sedli kolem táboráku (který se skládal ze čtyř svíček, protože je zakázáno pálit oheň), Sára zpívala a Lenka (maminka Edity) nás všechny překvapila sýrovo-salámovým dortem na oslavu Editiných narozenin.
A pak v půl jedenácté jsem musel malé děti zahnat do spacáků, jinak by tu poletovaly asi ještě teď (1:00).
Tak to byl náš první den na cestě a na táboře. A už jdu taky do spacáku, dobrou noc.
A takto viděl první den Honza Stejskal, samozřejmě že prozrazení chyby na plichtíku:

Hurá, konečně je tu tábor. Všichni už se chystají vyrazit na svých kolech. Vyjeli jsme hned ráno, to ještě nebylo takové horko. Každý měl u sebe dostatek pití,aby cestou nepadl žízní. I když kopce byly veliké, všichni se hodně snažili. Na Hluboké byla zastávka na zmrzlinu. Když měli všichni slízáno, vyrazili jsme na naše další zastavení – Purkarec. V Purkarci jsme se občerstvili limonádou a někdo i malým jídlem. Dále se zase pokračovalo v cestě. Protože bylo veliké horko, rozhodli jsme vykoupat ve Vltavě. Příjemně jsme se osvěžili. Potom se vydalo na poslední úsek cesty. Když se dojelo do Týna nad Vltavou, už tam čekalo auto na ty, kteří už nemohli. Ostatní pak už dojeli do tábora. K večeři byl výborný guláš. Dále jsme prozkoumali tábořiště a potom už spát.