Běhání a házení v Lískovci (Novém)
Už dlouho je tradicí, že v neděli se běží nějaký přespolák. Na začátku našich výletů do Brna jsme jezdli na silniční běh do Radostic, později jsme běhali na Černém kopci nad Brnem, a v posledních asi pěti letech se běhá přespolní běh Novým Lískovcem. Ten má tu výhodu, že se běhá v parku hned za školou, kde jsme ubytovaní, takže nemusíme nikam jezdit a vysilovat se v MHD. Dokonce přihlášky a prezentace probíhaly přímo před školou.
Ten parčík je rok od roku krásnější, cestičky jsou upravenější a stromy zelenější, takže se v něm běhá jedna radost. Trasy pro jednotlivé kategorie už byly označeny barevnými fáborky, každá trasa měla svoji barvu, takže nikdo nemohl zabloudit. Kromě toho jsme s každou kategorií jejich trasu proběhli jako rozklusání, tak každý věděl, co ho čeká. Na startu už podupávala spousta malých i velkých závodníků, protože tento běh se už stává proslulým a schází se na něm stále kvalitnější konkurence, jak jsme záhy mohli sami pozorovat.
První vyrazily na trať 380 m dlouhou závodnice nejmladší přípravky, tam jsme měli Rozálku Junkovou a Nelu Kadečkovou. Rozálka doběhla desátá za 1:41, ale Nele nějak došel dech a doběhla na konci startovního pole, mohutně povzbuzovaná všemi diváky kolem trati.
Jako další šli kluci z nejmladší přípravky, kde jsme měli v ohni dvě želízka, Lukáše Vacka a Toníka Saka. Lukáš nezklamal, však takováto trať mu vyhovuje nejvíc, a zvítězil s velkým náskokem. Toník se také neztratil a doběhl pátý, když v závěrečném spurtu předběhl čtyři moravské slávisty.
V kategorii děvčat starší přípravky jsme měli sedm závodnic, které běžely už kolem celého parku 975 metrů. V tomto závodě suverénně vyhrály dvě moravské slávistky, s velkým náskokem před třetí naší Zuzkou Němcovou. Ema Hrušková byla po pěkném výkonu šestá, byla tu opravdu silná konkurence. Zbytek našich závodnic už na ni neměl a doběhl na konci startovního pole. Nejlepší z nich byla Zdenka Herdová, která se v poslední době projevuje jako slibná běžkyně na střední tratě. Běžely také samozřejmě obě naše bojovnice Adéla R. a Kája Sitterová.
V kategorii kluků starší přípravky jsme drželi palce naší stoupající hvězdě Dannymu Gribbinovi, ale na běžce z Moravské Slávie pořád ještě neměl. Doběhl pátý v krásném čase 4:51 (běželi taky 975 m) a měl ještě tolik sil, že na cílové rovince (no, bylo to trochu z kopce) vynikajícím spurtem dotáhl a předběhl závodníka před sebou. Tobiáš Dvořák také neběžel špatně, ale v kvalitní konkurenci dosáhl časem 5:11 jen na 11. místo. Na konci pak doběhli Petr Stejskal, Pavel Siegerth a Petr Ševčík, který si konečně zazávodil. Jen je otázkou, zda si to opravdu užil.
V mladších žákyních už byly k vidění opravdu kvalitní výkony, hlavně od moravských slávistek. Vítězka Viktorie Kalovská dokázala zaběhnout těch 975 metrů za 4:05. Kačka Žohová, přes výborný výkon 4:20 doběhla čtvrtá. Překvapila naše nová závodnice Maruška-Andulka Dvořáková, statečným závěrem doběhla na 7. místě jen 6 vteřin za Kačkou. Na konci závodního pole doběhly ostatní naše běžkyně, pro které to zřejmě bylo moc dlouhé.
Běh mladších žáků na 1950 m jsme obsadili prakticky celý, jen pět kluků z jedenácti nebyli z SK Čtyři Dvory. Ovšem závod už probíhal skoro profesionálně. Sice měli všichni před startem řečičky jako že to vyklusnou a že se nebudou honit, ale bylo jasné, že ke konci půjdou až na krev (vím, o čem mluvím, sám občas vedu takové řeči). Po prvním kolečku se od hlavního pelotonu odpoutala dvojice cizích závodníků, ale Bobeš Sak a Ondra Kodl vzorně a profesionálně spolupracovali, střídali se v tahání a před posledním oběhnutím hřiště vedoucí dvojici dotáhli. Na cílové rovince se nakonec vynořil jako první Bobeš, těsně za ním Ondra, který však nestačil Bobešovu strhujícímu závěru a doběhl do cíle 4 vteřiny za ním jako druhý. Honza Daniel byl pátý, s časem už přes 10 minut, dalších 20 vteřin za ním Tomáš Buchal, pak Lukáš Kadečka a Kryštof. Kluci toho měli opravdu dost, však taky zaběhnout skoro 2 kilometry kolem 10 minut ve zvlněném terénu je pěkná makačka.
V dorostencích startoval náš jediný zástupce Honza Horáček, který po na 1950 m pěkném závěru kolem hřiště doběhl druhý.
Po bězích dle staré tradice následovalo ještě házení míčkem, aspoň pro přípravku a mladší žactvo. U toho jsem nebyl. neb jsem se už rozcvičoval na hlavní běh letošního Lískovce. Podle výsledků ale svoji kategorii vyhrál Lukáš Vacek pěkným hodem k 26 m, v dívkách byla Zuzka Němcová druhá krásným hodem 28,80, mladší žákyně vyhrála Maruška Dvořáková výkonem 34,30, dokonce přehodila druhou Kačku Žohovou (33,70). Čtvrtá byla hodem za 30 metrů Nikola Žáková. Moc pěkné výkony, gratulujeme, holky!
Ovšem v mladších žácích vyhrál fenomenálním hodem Lukáš Punčochář – 60,20 m! Z našich kluků se mu přiblížil Ondra Kodl, který byl druhý se svým osobním rekordem 53,30 m. Krásný hod, o 9 metrů lepší než jeho poslední osobák. Také Bobeš Sak hodil pěkných 39,70, rovněž v osobním rekordu a Kryštof Ernst dal pěkných 34,90 m.
No, bylo odběháno, bylo odházeno, přišel čas na odměny. Celá výprava se tedy odebrala na hřiště ke škole, kde začalo vyhlašování a omedailovávání vítězů běhu a hodu. U toho jsem též nebyl, tou dobou jsem už běžel ten hlavní závod na 6600 m.
Všechny výsledky běhání a házení v Lískovci jsou tady.
No a tím v podstatě naše letošní účinkování v Brně skončilo. Ještě jsme se naobědvali, ale pak, dříve než jsme začali balit, svolala náhle Dáša všechny účastníky do kruhu uprostřed tělocvičny. Děti se poslušně postavily kolem Dáši a čekaly, co bude: proslov, poučení před zpáteční cestou, či snad exemplární potrestání některého provinilce?
Ne, nic takového. Každý dostal krásnou upomínkovou plaketku s nápisem Brno 25.-27.4.2014, to abyste si, dětičky, po letech vzpomněly, jaký pěkný víkend jsme tu letos zažily. K plaketce se pak přidávaly ještě cukrové myši, to abychom doplnili energii vyčerpanou náročným programem.
A pak už jsme konečně sbalili všechny své saky, Saky a paky, uklidili po sobě v tělocvičně, odevzdali klíče a rozloučili se s pohostinnými brněnskými a moravskými slávisty. Spořádaně jsme odjeli šalinou na nádraží, nastoupili do správného vlaku a za nezbytného pištění, bušení na dveře kupé a honění se v uličce odjeli domů, do Českých Budějovic.
Výluka stále ještě trvala, ale my jsme byli klidní, protože České dráhy už nás věděly a přislíbily nám v Doňově přistavit speciální autobus, jenom pro nás.
A opravdu, tentokrát České dráhy nezklamaly, u zastávky v Doňově stál kloubový autobus číslo 5, vyhrazený pouze pro naši výpravu. Mešní problém ale byl, že už byl úplně plný lidí, stejně jako všechny ostatní autobusy. Které se už chystaly odjet. Někdo by možná v této chvíli propadl malomyslnosti, seřval by průvodčí z vlaku a zanevřel navždy na ČD, ale my, zocelení atleti, jsme nehnuli brvou. Našťouchali jsme dětičky do všech mezer mezi cestujícími, které jsme objevili a se slovy: „Děti jsou dokonale stlačitelné“ jsme mávli řidičovi, že může zavřít dveře. Sami jsme se pak také vecpali do zdánlivě plného autobusu a někteří si dokonce sedli. A tak uběhla naše poslední hodina letošního výletu do Brna.
Další stránka