Letní tábor Františkov
Čtvrtek, 23. 8. 2001
Ráno pokračujeme v hrách ? dohrává se přehazovaná, zahájili jsme také ringo.
Odpoledne Bohouš rozhoduje, ze si vyrazíme na krátký výlet do Mladé Vožice, a vezmeme to přes blízký hrad Šelemberk. Nutno říci, že nálada mužstva není na požadované výši, ozývá se opět reptání a huhlání, dokonce lze slyšet přímá prohlášení vzpoury, že ?… já nikam nejedu!? Oleje do rozhořívajícího ohně vzpoury přilil nechtěně Honzík, kterému se ?neudělalo dobře?, zalezl do spacáku a hned usnul. Radši vyrážíme, tentokrát to střihneme přes ČHMÚ, kolem rybníka Budaře a přes Radostovice. Nakonec je z toho pěkný výlet, i když v serpentinách od Františkova Maruška upadla. Kola se jí z kopce nebezpečně rozjelo a nějak se nedalo zpomalit. Maruška použila svůj oblíbený trik používaný v nebezpečí ? seskočila z kola a pokusila se běžet. Ale to už se pohybovala příliš rychle, takže upadla. Vypadalo to nepříjemně, také si trochu z povinnosti zabrečela, ale nakonec to byla jen kolena ušpiněná od škváry.
Hrad Šelemberk se nám líbí (nejen proto, ze tam Bohouš ještě v pionýrském věku jezdil na brigádu, to rozhodně ne). Má vysokou, opravenou a na první pohled nepřístupnou věž (dveře byly zamčené) a podhradí se skládá ze zbytků budov a OPRAVDOVÝCH jeskyní. Všechny je musíme prozkoumat. Dole, hluboko pod věží, je jakási stavba, či spíše přístřešek, kde objevujeme, to byste neuhodli, jídelnu. Dlouhý hrubý stůl, lavice, v čele něco jako trůn, v rohu ohniště. Asi nějaká trampská komunita tu pořádá slavnostní výroční večeře a volí svého vládce, pána na Šelemberku. Když ale hoši začínají zařízení místnosti rozebírat, velíme radši k odjezdu. Do Mladé Vožice to je jen kousek, ale bohužel přijíždíme chvíli před pátou hodinou. A v pět, jako ve správném maloměstě, se zavírají všechny obchody a ulice se vylidní. Ještě že hospoda na náměstí zůstala otevřená.
No, moc jsme si to neužili, ale je čas dupat zpátky. Před námi se tyčí stoupák do Františkova, ano, ony obávané serpentiny. Tak zase tlačíme děti, funíme, potíme se a nevěřícně zíráme na Matěje, který si stoupák vyšlápne, pak ho radostně výskaje sjíždí dolů a zase dupe nahoru.
Ale za chvilku jsme zpátky v táboře, večeříme a chystáme táborák.
Na dnešek je slíbena první velká hra o velké peníze, Pavlova ?Chcete být Novákem?? Je to variace na známého Milionáře na Nově (ale rozhodně popírám asociaci ?Milión = meloun -> Pavel Novák?). Pravidla jsou taková, že družstvo se složí na zálohu, která činí celých 15 rublů, a vybere ty nejmoudřejší ze svého středu, kteří jsou pověřeni zodpovědět všechny Pavlovy záludné otázky a vloženou částku zmnohonásobit. Fungují i nápovědy jako u televizní soutěže ? 50 na 50, obecenstvo a přítel na telefonu, v tomto případě někdo u ohně. První družstvo ? dříve Aleni, nyní Lochnesky ? ovšem propadlo už na prvních jednoduchých otázkách (Pavel dodá několik typických otázek zde:co je to cypřiš, od jakého jména je jméno Nanynka,Nejdelší řeka na světě, jak roste ananas)
A na noc je plánována první noční hra, ano, jsou to oblíbené Lístečky. Děti se snaží pod rouškou tmy propašovat do nádob v táboře lístečky se svým jménem, a my se snažíme zastavit tím, ze na postavičku posvítíme a zavoláme její jméno. Letos, zdá se, hlídáme bedlivěji než loni na Dračici. Všude kolem stanů blikají baterky a ozývá se volání jmen a sakrování dětí. Největší masakr (od slov ?MÁm tě ? SAKRa?) ovšem působí Pavel Kavřík ? buď má mladší oči nebo si lépe pamatuje oblečení dětí.
Nějak nemůžu najít výsledky této hry, takže zde nemůžu prezentovat nejlepší pašeráky, ale mám dojem, že jsem často slyšel radostné výskání Olivera, když pronesl další papírek do sklenice.
No, už je jedenáct pryč, zaháníme děti do stanů a do spacáků, ale moc se jim nechce.
Jen spěte, holoubátka, nevíte, co vás čeká zítra.