Letní tábor Františkov
Sobota, 1. 9. 2001
Ráno je kalné a deštivé. Zatím to na odjezd na kolech nevypadá, ale neztrácíme optimismus – určitě přestane a odjedeme dle plánu.
Ale Sibiř se rozhodla se s námi rozloučit skutečně po svém a tak ten optimismus ztrácíme kolem jedenácté hodiny, protože déšť nepřestává a je třeba jednat. Přecházíme na variantu ?vlak?: nejdřív odnášíme zavazadla k parkovišti, kde je naštěstí můžeme nechat v budově rekreačního střediska, a pak Bohouš začíná odvážet děti do Tábora na nádraží. Jedu s první várkou ? s deseti atlety a jejich koly. Hodinu čekáme na vlak, pomalu v čekárně osycháme, zahříváme se, dokonce jsme si dali gáblík v bufáči (to je slast!), a už je tady vlak, nakládáme na něj kola a nasedáme, a vpřed, jedeme domů, vstříc civilizaci, tomu, co nám tady scházelo: vanám s horkou vodou, televizi a teplým večeřím u stolu, knížkám a kamarádům; i tomu, co nám nescházelo: škole a úkolům, sídlišti plnému lidí a aut, a tak podobně, každý si doplní sám.
Netrvá dlouho a jsme v Českých Budějovicích. Tady už neprší, takže mužstvo nasedá na kola a rozjíždí se domů. Bágly a zbytek účastníků přiváží Bohouš autem přímo ke stadiónu.
A vypadá to, že tady už tedy letošní Česká Sibiř opravdu končí. Účastníci se rozcházejí a odnášejí si kromě modřin, škrábanců, nachlazení a promočeného oblečení doufejme i pár pěkných vzpomínek. Jo, a Matěj samozřejmě ještě zelenou tvář a ruce.