Letní tábor Dálava
1. Den her žen a dívek
Úterý, 19. 8. 2003 – Den 4.
Tak, dnešek je v programu popsán jako den pod nadvládou žen. Tedy ne tak zcela úplně pod nadvládou, to berte jen jako autorský obrat, kdepak nadvláda, to přeci nic takového … no, nechme toho. Zkrátka dnes organizovaly den her naše milé trenérky.
A máme tu další příspěvky našich přispěvatelů (brzy je začneme nazývat „Naši stálí dopisovatelé hlásí …“). Tak jak se líbily dívčí hry Karolíně?
Dívčí válka
Dívčí válka? Ha to je kravina ale co to vlastně je já vám řeknu co to je to jsou hry pod vládou žen a jak pod vládou žen no prostě:
Hráli jsme frísbeis (nevím jak se to správně píše). A co to je ta frebl nebo jak si to říkala tak za prvé je to frísbeis a za druhé hraje se to tak že: zná někdo z vás beizbol ono je to totiž úplně stejné no prostě se hraje s létajícím talířem a tak jsou 4 mety do čtverce a uprostřed je také jedna hraje se 5 proti 5 a tak že je v poli (to je uprostřed met) je jedno družstvo a na metách to druhé a to v poli je 1 na metě ten háže talíř člověku z 2. družstva který stojí proti němu ho chytá ten co háže se musí trefit mezi koleni, rameny a rozpažení obou rukou, když to chytí tak to musí hodit za čáru a nad kolenama, když to oni nechytí tak může běžet na další a oni s tím ten talíř musí vzít a běžet k němu dokud neni na metě když tam s tim talířem neni může běžet další když doběhne na tu první vychází z mety když ten co háže nehodí správně 3 tak je meta zdarma a body se značí kdyže někdo přiběhne z met konec je když 3 (dohromady) mě chytí při běhu nebo když to 3 nechytim. A co dál?
Tak to je doufám jasné, ne?
A nyní další příspěvek, tentokrát od Honzy Krumla:
Dívčí válka
V úterý ráno po rozcvičce se skoro půlka tábora dozvěděla, že se bude hrát baseball a pořád se to mněnilo až se stoho vyklubal frisbase. A to se nemělo stát. Nejdřív se nám zdálo, že to bude docela sranda, ale při první hře ani rozhodčí neznali pravidla, ztoho vyplívá, že se všichni hádali a postupně se první pravidla upravili, až se hra dala hrát. Tato hra zabrala celému táboru spoustu času. Všichni se stejně hádali o pravidlech. Tato hra se rozjela až po obědě, protože jsme se naučili konečně házet s talířem. Jiním vedoucím to patrně lezlo na nervy, protože byli plánovaný i jiný hry a bylo nedostatek lidí (dětí). Ke konci tato hra nudila všechny stejně jako na začátku.
Ehm – no, hlas lidu (dětí), hlas boží, že? Ale neberte to zas tak vážně. Je pravda, že se všichni hádali, úplně stejně jako u ostatních her, kde to stojí za to a kde se dá něco uhádat. Jelikož se hádali, tak se rozhodně nenudili, a nakonec, když se pravidla upravila a ruce se staly zručnějšími při házení i chytání, vyklubala se z toho docela pohledná podívaná i pro diváky a pěknej nervák pro účastníky.
Kromě tohoto baseballu s létajícím talířem se hrál také výše zmíněný středověk.
Jelikož v každém družstvu byly i menší děti, které by se ve frisbase neuplatnily, zdálo by se, že je nutno vymyslet nějaké hry i pro ně. Tak kdepak jste, milánkové – ale dětičky si našly zábavu již samy.
V podstatě jsem to začal já. Nejdříve je třeba uvést, že s námi jel Lukáš Moravec, který sice není (zatím) atlet, ale už se s námi několika akcí zúčastnil. Letos s námi jel poprvé na tábor, ale nějak se mu ten začátek nevyvedl. Prakticky neustále byl vidět slzící nebo plačící, a když neplakal, tak se ptal Kamily, jak moc musí být nemocen či jak hustě musí pršet, aby už mohl jet domů. Úplně to vypadalo, že se mu tu nelíbí. Tak jsem s ním pohovořil jako muž s mužem, vysvětlil jsem mu, že je sakra chlap a žádná ubrečená baba, a za odměnu, že přestal brečet, jsem mu přisekal kousek prkna do tvaru lodičky. Od té chvíle už Lukáš neplakal, stal se platným členem družstva a dokonce zasáhl do frisbasového utkání. Ale za mnou potom chodilo stále více dětí s požadavky na výrobu lodiček nejrůznějších tvarů a velikostí. Takže děti, které zrovna nehrály hry, se brouzdaly řekou a pouštěly lodičky.