Letní tábor Dálava
Neděle, 17. 8. 2003 – Den 2.
Dnešní program, který zahrnuje průzkum okolí a záznam objevů do map, má zajišťovat Pavel Novák. Ale kde je? Už tu měl být. Nemáme mapy, neznáme okolí, děti po snídani už začínají řádit – Bohouši, zavolej mu na mobil! Tak Bohouš volá, volá, ale Pavel to nezvedá. Už se pomalu chystáme propadnout černému zoufalství, když tu náhle před kuchyní zastavuje známá Zaphira a vystupuje z ní známá postava, a hned nám laje a vyčítá. Ano, je to Pavel a je ve formě. Kdo by to řekl, že ty mobilní telefony tak fungují, sotva minutu po zavolání je Pavel už na místě.
Nu, kromě Pavla přijel později i Vašek Vařil, taktéž pamětník Dálavy, a také Marie Bartyzalová na kole.
Tak, nyní se na celé dopoledne naše cesty (moje a dětí) rozdělují, protože jsme s pomocí Vaška Vařila a motorové pily vyrobili lávku přes Černou směrem k rybníku a postavili volejbalové hřiště, zatímco dětičky a Pavel zmizeli v lese a mapovali vývraty, kamenné hromady, rýhy a křížení cest.
Stavba lávky a hřiště je sice náročná věc, ale těžko se popisuje v kronice. Po dokončení lávky a hřiště jsme ještě pokračovali v drobných pracích tím, že jsme na radu provozovatelů tábořiště pokrývali stany igelitovými plachtami, protože ty celty byly už staré a nápor deště by taky nemusely přežít. Jak rozumné to bylo, se ukázalo velmi brzy.
Děti zatím až do oběda procházely s Pavlem okolí, ale jelikož zatím nikdo toto putování nepopsal, asi se tam nic důležitého nestalo.
Odpoledne však se v táboře jako přízrak objevil – kdo neviděl, neuvěří – jezdec na bílém koni. Ne, nebyl to Martin, při bližším pohledu se ukázalo, že je to jezdkyně. Ano, byla to Štěpánka, jak všichni vědí, maminka Marušky a Andulky, a ta kobylka se jmenovala Molly. Andulka si doma zapomněla kartáček na zuby, tak jí ho Štěpánka přivezla a ještě si užila menší vyjížďku. To bylo pozdvižení, koně jsme na táboře ještě neměli. Děti se začaly hemžit kolem, okukovaly a hladily koníka, ještě že je Molly stará dobračka a nikoho nezašlápla. Nechala se napojit, opláchnout v potoce a pak se poklidně pásla, čímž vytvářela opravdu pěkný pohled společně s týpíčkem v pozadí.
No, myslím, že v neděli se už nic důležitého neudálo, Štěpánka odklusala, děti se navečeřely a pak byl zase táborák. A pak do stanů a spáááát. Dobrou noc.