…zdá se mi značně nešťastným
V noci silně foukalo, k ránu pršelo a hodně se ochladilo. Počet dětí mimo stany před sedmou hodinou se už snižuje a dnes poklesl i počet dětí v rozcvičkovém úboru po budíčku. Ta fronta, co včera přešla, byla opravdu hodně studená. Podle včerejší předpovědi mělo být 13 °C, podle odhadu to mohlo být kolem 10 °C.
Ani dnešní předpověď nebyla moc optimistická, oteplování se neplánovalo. Pršet sice nemělo, ale vítr byl pořád dost silný a hlavně hodně studený. Podle programu dnes měl být celodenní cyklovýlet, ale usoudili jsme, že výlet s dětmi na kolech 30 až 50 km po břehu Lipna, kde se ten vítr může pořádně rozmáchnout, a kdy je možnost zmoknout, neodpovídá úplně představě pěkně prožitého táborového dne. Takže se cyklovýlet překládá na zítra – a to znamená co? Ano, že dnes běžíme na rozcvičku.
Ale během čekání, než se poslední táborníci vykulí ze stanů, se moc neoteplilo, tak jsem povolil dlouhé rukávy. Ale na krátkých kalhotách jsem trval.
Běželi jsme z tábora dolů a po té úzké asfaltce na druhou stranu, než včera, pak cestičkou lesem a rozcvičili jsme se na jiné úzké asfaltce, která vedla někam do lesa. Rozcvičku vedla Bára Brcková a docela jsme se při ní rozehřáli. Ještě jsme dělali běžeckou abecedu po té asfaltce zpátky a jako poslední motivaci jsem prozradil, že na snídani je chléb s Nutellou. I ti největší loudové přidali, protože co kdyby Nutella náhodou došla.
Táborníci byli tedy zahřáti, ale když jsme se dívali na rozmoklý trávník na louce a na louže na hřišti, nenapadalo nás moc her, které bychom teď mohli místo cyklovýletu hrát. A tak jsme místo cyklovýletu vyrazili na pěší výlet do Frymburka. Stejně to je některý den v programu a některé děti už potřebovaly zvýšit „obsah škodlivých látek v krvi“, jak kdysi popsal návštěvu civilizace Matěj Nejedlý.
Došli jsme po té rozcvičkové asfaltce až k hlavní silnici, bezpečně ji přeběhli a vnořili se do vilové zástavby Frymburka. Chvilku nám trvalo, než jsme našli cestu do centra, ale to zatím nebylo naším cílem. Pokračovali jsme po žluté turistické značce na kopec na Frymburkem, kam vedla křížová cesta a nahoře byla opravená kaplička. Ale hlavním naším cílem byly krásné výhledy na nádrž Lipno a na šumavské kopce kolem ní. Podle informačních tabulí jsou odtud vidět Alpy, ale dnes po těch deštích nám musela stačit jen ta Šumava. Ale i to stálo za to.
Tam nahoře pořád studeně foukalo, teploměr u kapličky ukazoval 9 °C, naštěstí nad nulou, tak jsme zase sešli dolů a dali rozchod na nákup a prohlídku pamětihodností. S Jendou a Píbou mladším jsme šli do Coopu nakoupit zásoby pro Píbův táborový obchod, náš nový společný projekt zaměřený na to, jak vytahat z dětí co nejvíce plichtíků.
Do tábora jsme se vraceli po cyklostezce, po níž v sobotu přijela skupina mladších dětí. Chvilku jsem šel se Silvou a ta mi ukazovala, na kterých kopečcích v tu sobotu umírala. Neříkal jsem nic o Hořicích.
Jak jsme se blížili k táboru, děti stále zrychlovaly. Už od rána se totiž mluvilo o tom, že na oběd budou langoše a to je na táboře vždycky zážitek patřící k těm velmi příjemným. Ale ještě chvilku jsme museli čekat, po Píbově signálu „Žrasóóó“ se pak bleskurychle utvořila fronta k výdejovému okénku, která byla zvláštní tím, že obsloužení táborníci neodcházeli do jídelny, ale šli rovnou na konec fronty a v ní se cpali langoši. Tento cyklus pak opakovali podle toho, kolik langošů se do nich vešlo. U některých to bylo opravdu hodně, však jich taky kuchyně udělala asi 350.
Pak byl poobědový klid, který někteří trávili poklidnou siestou, někteří hrou Ragbíjená, někteří luštěním nových Intelektuálních rozcviček.
Ale pak už byl čas se věnovat záchraně světa. Podle souřadnic odeslaných z ukradených dokumentů naše dvě hlavní vyšetřovatelky našly místa činu, čirou náhodou nedaleko od tábořiště v lese. Vypadalo to, že tam musely být hotové orgie – válely se tam lahve od piva, jakési plastové lahvičky se zbytky podezřelého bílého prášku, v blátě byly otištěné dvě stopy. Také byly nalezeny papíry s podivnými řadami čísel a písmen, zřejmě šifry. Na jednom místě činu se našly i dvě knihy, Zločin a trest a Zvoník u matky Boží. Velice zajímavé!
Vyšetřovací týmy si jako profesionálové místa činu ohradily páskou, zakreslily plánek míst činu, doličné předměty označily čísly a zaměřily jejich polohu. Stopy byly odlity do sádry pro pozdější analýzu, z lahví od piva byly sejmuty otisky prstů a taktéž odeslány k identifikaci.
Všechny indicie byly odneseny do jídelny, kde byla zřízena důkazní tabule. Zatím týmy bádají nad tím, co to má všechno znamenat.
Pak jsme se ale vrátili k běžnému táborovému programu. Danny postavil další orienťák, tentokrát paměťový závod dvojic. Ten spočíval v tom, že dvojici při startu ukázal mapu s první kontrolou, kde závodníci pak našli mapu se zakreslenou další kontrolou. Tu si museli zapamatovat a běžet na třetí kontrolu, tam našli mapu se čtvrtou kontrolou a tak dále. Startovalo se po dvou minutách, takže za 40 minut byli všichni odstartováni a většina už taky zpátky.
Nejlepší čas 12:41 min zcela překvapivě měla dvojice Pavel Klein a Dan Šandl, která suverénně porazila mladší i starší žactvo a dorost, dokonce i Honzu Stejskala s Onďou Brunclíkem. Většina časů byla pod 20 minut, což jsou slušné výkony na trať přes 2 km s hledáním kontrol.
Po svačině se dohrávalo Ringo, pořád se řešily nové Intelektuální rozcvičky nebo se žadonilo o nové. Do skupiny stálých řešitelů se zapojit i Lukáš Blecha.
Píba mladší taky otevřel svůj obchod, ale dnes se toho moc neprodalo, protože bylo po vydatném obědě a taky si děti nakoupily nějaké zásoby v Frymburku. No uvidíme zítra, až trochu vyhládnou.
Pomalu se stmívalo, teplota se nijak nezvedala, tak jsme vzali zavděk ohněm, který rozdělali Petr Sedlák a Zdeněk Klein. Lea rozdala plichtíky za včerejšek a za dnešek, Danny a Ivan Holečka hráli a zpívali a k temnějícímu nebi zase stoupaly jiskřičky, hlasy a hlásky.
Ale to pořád nebylo všechno. V půl desáté Dita ohlásila první letošní noční hru. Šlo o pašování bonbónů Bonpari z kuchyně do lesa, kde prý za ně dobře platí, tedy pokud se bonbón doručí do správné mističky družstva. Akorát se člověk nesmí nechat chytit pohraničníky, kteří bloumali mezi stany a za stany a na koho posvítí, ten jim musí odevzdat pašovaný kontraband.
Hra měla takový úspěch, že jsme ji opakovali třikrát, jen bylo třeba vrátit bonbóny do misky v kuchyni. Děti se vůbec nebály, odvážně se plížily kolem pohraničníků a propašovaly spoustu bonbónů.
Ale to už byl poslední bod dnešního improvizovaného programu a pašeráci mířili rovnou do spacáků.
Tak dobrou noc
