Zprávy z tábora – patnáctý den, neděle 26. srpna 2018

Konec

Poslední zpráva z tábora bude krátká, ono už není moc o čem psát. Budíček nebyl, rozcvička nebyla a na programu byl jediný bod.

I když jsem asi od sedmé hodiny ranní slyšel zvuky probouzejícího se tábora, dopřál jsem si ten přepych vstát až v osm hodin. To už byli táborníci vzhůru, zrovna snídali poslední snídani, pili poslední šálky čaje. Možná si už všichni uvědomovali, že to vše je opravdu naposledy a každý se loučil po svém se svým stanem, který mu byl dva týdny domovem, s jídelnou, která dokonale plnila roli společenského centra, s kuchyní, kde se stála fronta na jídlo s ešusem v ruce, s umývárkou, která byla tak nesmyslně daleko od tábora, s řekou Černou, v níž jsme se chladili v oněch parných dnech, i s těmi záchody, kde …. no, nechme už nostalgie. Děti tu prožily společně krásných čtrnáct dní v přírodě, bez elektřiny a teplé vody, zato s kamarády a vedoucími, kteří sice občas hudrali, ale užívali si to společně s nimi. A s posádkou kuchyně, kterou nejde dostatečně vynachválit za všechna ta úžasná jídla a mateřskou péči.

Jenže přišel poslední den a byl čas začít balit a chystat se k odjezdu. Od půl deváté se také začali sjíždět rodiče, jako první Brckovi a pak další a další. Jelikož jsme letos nepomáhali skautům s rozebíráním stanů, vše odsýpalo velmi rychle. Rodiče pomáhali dětem balit, uklízet, odnášeli tašky a batohy do aut, nakládali kola na střechu. Děti se loučily mezi sebou a s námi vedoucími a postupně odjížděly.

Odjeli Bára, Boris a Teo Brckovi, Jirka Brunclík, pro něhož přijeli rodiče i s malým Ondrou, Radek Janiš odjel s Žolíkem, odjeli Anička a Vojta Kaštovských společně s Jindrou, Tomáš Havelka, Honza a Petr Stejskalovi, taťka odvezl Marka Kunu, rodiče odvezli Matyldu Vackovou i Tínu Stejskalovou, odjel Jirka Dohnal (rodičům děkujeme za čokoládu na obalení nervů). Odjela i Lenka Baronová s Martinem, Kačka Součková s malou Dádou, Lenka Nagyová s Leou a Editou, taťka si přijel pro Andreu a Kubu Outlých a jako jeden z posledních odjel i Matěj Nejedlý.

V půl jedenácté jsme zůstali s Dášou na tábořišti sami. Ještě jsme stáhli vlajku a odloupli z ních ta čísla ze včerejší šifry, posbírali zapomenuté věci (letos jich je nějak málo), prohlédli všechny stany, jídelnu, umývárku a pak přijeli skauti, kterým to tu patří, a předali jsme jim tábořiště. Pochválili nás (tedy vás, děti), jak je tu pěkně uklizeno, rychle jsme vyřídili formality s pronájmem a to bylo vlastně všechno. Rozloučili jsme se s Dášou, navzájem jsme se pochválili, jak se nám ten tábor vydařil, a vydali se každý svojí cestou.

Tak tedy končí letošní zprávy z tábora Ličov 2018. Popisoval jsem události a zážitky tak věrně, jak jen to šlo, a skoro nic jsem si nevymyslel. Děkuji za kladné ohlasy na moje psaní, jsem rád, že se vám to líbilo.

Ahoj

Láďa

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *