Tábor na Myšárně 2012

Středa 15.8. 2012 – Žijeme olympiádou

Tak dnes ráno vybíháme na rozcvičce z údolí Vltavy až úplně nahoru – konečně pořádná rozcvička. Také se ukazuje, že ty hodné dětičky, které jsem včera tak chválil, jsou zřejmě docela normální děti, které se snaží na rozcvičku přijít co nejpozději. Čistě v zájmu jejich zdravého tělesného rozvoje jsem tedy nucen již po cestě zavést opatření k zajištění správného provedení ranního rozcvičení, což znamená, že jsem určil dvě nejmenší holčičky, Elišku a Viktorku, jako pohyblivou hranici, za níž už následuje finanční postih, tedy ten, kdo na rozcvičku doběhne za těmito roztomilými andílky, bude krvavě platit. Roztomilí andílci, jen co se tohle dozvěděli, vyrazili nahoru do kopce takovou rychlostí, že i starší žactvo mělo co dělat, aby je dohnalo. Zajímavé na tom je, že naprostá většina pokutovaných byla z kategorie mladšího a staršího žactva, tedy těch výkonnějších.
Rozcvičku nám dnes vede Ivan, známý svým parkurovým skákáním, ale naštěstí nás nenutí dělat salta a výkruty. Je to jen takové protahování.
Po rozcvičce pokračujeme po cestě k oblíbené orientační kontrole elektrickému sloupu na konci asfaltové cesty a odtud přes louku do tábora. Děti se s požitkem brodí mokrou trávou, někteří si dokonce sundávají boty a užívají si rosu na chodidlech. Přemlouvám k tomu i Elišku Klokočkovou, která sice tvrdí, že to určitě odstůně, ale vypadá, že se jí to také zamlouvá.
Po snídani pokračujeme v míčových a míčkových hrách, které jsme zahájili včera. Mladší kategorie hrají badminton a starší hrají volejbal. Všichni se postupně rozehrávají, získávají na jistotě a přesnosti a řada zákroků na obou hřištích by potěšila i oko diváka zhýčkaného londýnskými beachvolejbalistkami.
V badmintonu mladších si dělí první místo družstvo Báry (ve složení Lukáš Kadečka, Šimon a Ondra Kodl) a družstvo Radka (Adam Mikeš, Kristýna a Veronika), třetí místo si dělí družstva Ivana a Kuby. Ve volejbalu starších zatím dominuje Radek s Matějem a Sárou.
Po badmintonu a různých otravných povinnostech, jako je svačina, zahajujeme soutěž ve střelbě ze vzduchovky vleže s oporou na kelímky od termixů. Někteří se na vzduchovky dívají nedůvěřivě, některým musím podrobně vysvětlovat na nákresu, co kde a mezi čím mají vidět. Nejlépe to kupodivu chápou úplní začátečníci Viktorka, Eliška Klokočková a Kristýnka (které mají upravený terč – krabici od mléka) a všechny dosahují tří zásahů ze čtyř ran. Většina ostatních tak úspěšná není. Čtyřikrát ze čtyř ran se trefili jen Lukáš Kadečka a Adam, ostatní pak měli dva, jeden nebo žádný zásah. Smůlu měla Pavlína, která oběma zkušebními ranami s jistotou zasáhla kelímek, ale v ostré soutěži se netrefila ani jednou. To jsou ty nervy na olympiádě.
Ještě je třeba zmínit příjezd naší nedávné atletky a tábornice – Elišky Průchové, která se nadšeně zdraví se starším žactvem.
Po obědě a poledním klidu mladší kategorie vyhánějí velké z hřiště a začínají hrát přehazovanou. Zpočátku to vypadá jako nudná hra, ale pak se několikrát vyhrocuje skóre a zápasy získávají na dramatičnosti. Spolehlivé chytání a házení předvádí Pavlína, Tereza Faktorová i Bára Šiklová, skoky robinzonádou po míčích zas provádí Tomáš (v civilu je fotbalovým brankářem). Adam Mikeš zase zřejmě nevěří svým dvěma spoluhráčkám a většinu míčů obíhá sám. Možná dělá chybu, Veronika chytá i hází velice spolehlivě. Ale úplné orgie virtuozity v přehazované vidíme u skupiny Ondry Kodla. Šimon ani Lukáš nejsou žádná ořezávátka, ale Ondra předvádí vysoké umění v chytání i házení přesně do těch míst, kde soupeř nemá šanci míč chytit. Proto také tato skupina neztrácí ani jeden zápas a vyhrává turnaj v přehazované.
Na pozadí olympijských her samozřejmě běží obvyklý táborový život, včetně výše zmíněných obědů a svačin, koupání a povalování se na sluníčku, hraní Bang!, hraní na kytaru a loudění v kuchyni. A samozřejmě také Intelektuální rozcvičky. Ty poslední pro všechny kategorie jsou ovšem tak zapeklité, že zatím odolávají i spojeným mozkovým kapacitám. Schválně si to vyzkoušejte:

Pro nejmenší kategorii: Láhev se zátkou stojí 11 Kč, přitom láhev je o 10 Kč dražší než zátka. Kolik stojí zátka?
Pro kategorii 2000-2002: Kolik písmen má správná odpověď na tuto otázku?

K večeru jsou už všechny soutěže dosoutěženy kromě volejbalu, kde probíhají dlouhé výměny míčů a skóre narůstá pomalu. Vytahujeme tedy lana a voláme ta dlouho očekávaná slova: „Loď duchů!“ (tak jsme totiž pojmenovali onu oblíbenou hru). Ihned se sbíhá celý tábor a snaží se nenechat se přeseknout dvěma kolmo k sobě se pohybujícími napjatými lany poháněnými vedoucími. Je to velmi oblíbená hra a děti vyžadují další a další opakování, že hnací vedoucí už skoro nemůžou.
Vyhlašujeme tedy tradiční olympijskou soutěž Vejtaha, kde se závodníci snaží natáhnout gumové lano co nejvíce a co nejdále zapíchnout kolík.
Pak už se blíží večeře (krupicová kaše, která mizí nevídanou rychlostí), začíná se mluvit o táboráku a o tom, že by se mělo nanosit dříví … když vtom přibíhá od řeky vykulený Kuba Folberger a nese v ruce láhev. Šel se vykoupat a tohle prý plavalo u naší hrázky. Láhev vypadá dost starobyle, má korkovou zátku zalitou voskem a uvnitř je něco vidět. Kolem se shromažďuje většina táborníků a zkoumá láhev. Sháníme vývrtku. Naštěstí s sebou nosívám univerzální švýcarský nožík s vývrtkou, takže za chvíli je špunt venku a z láhve vyklepáváme nějaká zažloutlý srolovaný papír. Matěj ho opatrně rozbaluje – a všichni zírají na starou zažloutlou mapu a utrženým rohem a vytrženým kusem uprostřed. Chvíle nechápavého ticha…. Co to má znamenat? Dělá si z nás někdo srandu? Nebo je to nějaká táborová hra? Nebo je to skutečně stará mapa, která se k nám kdovíjak dostala?
Bližší prohlídka ukazuje, že jde o mapu našeho okolí a že u Dívčího Kamene je nakreslen tmavým inkoustem křížek, u něhož je něco napsáno divným starobylým písmem. Nechápavé ticho je vystřídáno halasem dotazů, předpokladů, návrhů a jiných řečí. Ale stále více se stmívá, takže necháváme bližší výzkum mapy na zítra a jdeme k táboráku, kde se opět rozdávají plichtíky za olympijské soutěže (už si nehrajeme na amatérské sportovce) a odebírají se plichtíky za pozdní příchody na rozcvičku a neslušná slova.
No a pak táborák plápolá a pěkně hřeje a za zády nám šumí Vltava a nad námi se pomalu otáčí hvězdná obloha.
Tak končí další táborový den.