Tábor na Myšárně 2012

Čtvrtek 23.8. 2012 – Další atletika

Ranní mlha slibuje krásný den. Dnes nás čeká pokračování atletických soutěží, konkrétně technické disciplíny dálka a výška. Je tedy třeba se pořádně rozcvičit, ale zdá se, že děti to nějak nechápou. Úplně to vypadá, že se jim na rozcvičku nechce. Ještě že my dospělí víme nejlépe, co je pro ně dobré, a přinutíme je k tomu i proti jejich vůli, že.
Po snídani ještě všichni přejeme Lukášovi Kadečkovi, který dnes dosahuje desetiletosti a tedy na dlouhou dobu dvojciferného věku. Konečně můžem přistoupit s plnou vážností k atletice. Jako první disciplína je …. ale copak je to? Bubliny, všude samé bubliny. Kačka ze dveří jídelny vypouští ohromné bubliny. Všichni začínají bubliny ofukovat, nadzvedávat, zaříkávat, aby co nejdéle vydržely ve vzduchu a mohli jsme se kochat tancem duhových barev na bublině. Hm, vypadá to pěkně a docela dobře se to fotí. Daří se mi vyfotit Adama skrz velkou bublinu, takže vypadá jao kosmonaut.
Ale dost zábavy, je nutno se věnovat vážné práci, tedy technickým disciplínám.
Na výšce začínají mladší kategorie, v dálce měří síly starší. Pro neznalé je třeba podotknout, že k těmto disciplínám nepotřebujeme matraci a stojany na výšku ani pískové doskočiště s tartanovým rozběhem na dálku. Již od dávných věků se na našich táborech skáče do výšky i do dálky z místa a sounož.
I když letos máme na výšku téměř profesionální stojany s vyznačenými výškami do 110 cm i pěknou laťku tvořenou laminátovou tyčkou od ohradníku. Ta se ovšem ukazuje příliš krátká, a tak použijeme novodurovou trubku, aby skokani měli dostatek místa se rozmáchnout. Taktéž je třeba zdůraznit, že letošní výsledky nelze srovnávat s loňskými, kdy stojany tvořily dva oštěpy a mezi nimi jsme natáhli provázek. Letos máme dokonce přesnou měrku, každá výška se kontroluje a jsou tedy podmínky pro uznání rekordu (jak záhy uvidíme).
Ve výšce mladších Adam Mikeš potvrdil svoji roli favorita (však je také krajský přeborník ve výšce) a v pěkné sérii zvítězil s 80 cm. Na stejné výšce skončila i druhá Bára Šiklová, naše nová (a zřejmě šikovná) atletka, která měla o jeden nezdařený pokus více. I třetí Zuzka dala 80 cm, jenom 70 cm měla na druhý pokus. Slušných 75 cm skočila i čtvrtá Pavlína. Pátý(á) až šestá(ý) skončili Kryštof a Tereza na 70 cm, sedmá Ema s 65 cm. Lukáš Kadečka neustále zkoušel nový styl „plavmo“, ale moc se mu nedařilo a skončil osmý na 65 cm.
Výsledky jsou zde:

Na dálce starších to také pěkně létalo. V klucích vyhrál Radek Kroutil s fenomenálním skokem 247 cm. To je snad táborový rekord v dálce. Tolik neskákali ani slavní Fanda Batysta a Petr Urban. Škoda, že Radek netrénuje ani nezávodí, s takovou výbušností v nohách by mohl skákat za 6 m. Jen o fous byl druhý Ivan, Radkův věčný soupeř, s 244 cm. A třetí Kuba Psohlavec se skokem 235 cm. To jsou všechno úžasné výkony. Další výkony: Tomáš H. 218 cm, Matěj 203, Dominik 196 a Kuba F. 174 cm.
Mezi děvčaty vyhrála Lucka Čutková těsně před Eliškou (184 cm) a Sárou (182 cm). Čtvrtá Tereza měla 169 cm.
Pak se kategorie vystřídaly, mladší šli na dálku, kde vyhrála Bára s rovnými dvěma metry, druhý byl Adam se 194 cm, třetí Pavlína se 189, čtvrtá Tereza se 187 cm, pátá Ema se 182, šestý Tomáš K. se 180 cm, sedmá Zuzka se 179 cm, osmý Šimon se 155, devátá Veronika se 139 a desátá Kristýnka se 135 cm.
Ovšem na výšce se dějí věci. Již rozeskakování dává tušit, že budeme dnes svědky pěkných výkonů. Máme tu hned tři kandidáty na titul olympijského vítěze ve výšce – Kubu Ps., Ivana a Radka. Začínáme na 75 cm a po několika sériích už zbývají jen čtyři závodníci. Tomáš H. skočil ještě 100 cm, ale 105 už nedal. Zato tři favorité mají stále pořádné rezervy i nad laťkou ve výšce 105 cm. Až na 110 Radek jednou shazuje a Ivan to velkém boji dává až na třetí pokus. Na 115 Ivan na druhý pokus, Radek napoprvé a Kuba stále bez nezdařeného pokusu. Myslím, že 115 cm je vyrovnaný táborový rekord Jindry Víta ještě z Kačleh. Rozhodčí zvyšují na 120 cm a pečlivě přeměřují výšku laťky. Celý stadion utichá a sleduje s napětím Radka, který se chystá k prvnímu pokusu. Odráží se … a dostává se nad laťku … ale bohužel shazuje lehce prstem pravé nohy. Smůla!
Ke skoku se chystá Kuba Psohlavec. Jako obvykle se příliš nerozmýšlí, odráží se a bezpečně překonává laťku na první pokus. Ke stojanům přistupuje Ivan. Rozměřuje si pečlivě vzdálenost, pak dělá krok vzad … diváci skoro nedýchají … Ivan sounož skáče k odrazu (to je jediný povolený předskok) a brzdí těsně před laťkou. Odchází od laťky, soustředí se. Pak přistupuje znovu a tentokrát se skok daří, Ivan se odráží a – ano, vážení sportovní přátelé, na první pokus překonává 120 cm. Úžasný výkon! Radek se chystá k druhému pokusu. Tentokrát to zkouší bokem, ale opět shazuje! Zbývá mu poslední pokus. Radek se soustředí, očima přímo hypnotizuje laťku a odráží se. Nyní se mu odraz bokem daří … stoupá … a tisíce diváků vstávají a jásají: také Radek skočil 120 cm a rukama nad hlavou odchází z matrace (vlastně jen molitan s karimatkami na zemi, pro měkčí dopad). Je to úžasný souboj, vážení přátelé. Tři borci překonali táborový rekord. Dnes ještě uvidíme velkolepé výkony.
Rozhodčí nyní nechávají další zvyšování na samotných závodnících. Asi i jim připadá zdolaná výška přímo astronomická, takže další zvýšení je jen o 2 cm. Zatímco se pečlivě měří výška dalšího rekordu, závodníci se soustředí a radí se svými trenéry a psychology.
Laťka je nastavena, může se skákat. Jako první jde Radek. Příliš se nerozmýšlí, zkouší svůj osvědčený boční odraz – a shazuje kolenem. Ke stojanům přistupuje Kuba. Očima změří laťku, lehce se pokrčí a odraz, Kuba stoupá jako raketa a lehce se přenáší i přes tuto fantastickou výšku. To je neuvěřitelné! Od 80 do 122 cm bez jediného zaváhání!
Je řada na Ivanovi. Má nervy napjaté k prasknutí. Přískok – a zastavuje se před laťkou. Nechává se odpočítat – přískok, a opět se zastavuje. Nechává se roztleskat – opět se odraz nedaří. Pak se nakonec silou vůle přinutí skočit, ale skok je polovičatý, shazuje koleny.
Radek jde na druhý pokus. Stadion je ponořen do hlubokého ticha. Radek se odráží, opět jde svým bočním skokem, už je nad laťkou – ale bohužel shazuje lehkým dotykem hrany chodidla. Také druhý pokus nevyšel!
Nyní má druhý pokus Ivan. Opět se mu několikrát nedaří odrazit se, ale nakonec sbírá všechny síly, odráží se, svaly na nohou se rýsují do posledního vlákna – a perfektním stylem se přenáší přes 122 cm! Ano, také Ivan překonal výšku, kterou zatím kromě Kuby nikdo na světě (nebo alespoň na našich táborech) neskočil.
Nyní všechny pohledy spočívají na Radkovi. Bude třetím mužem v historii, který skočil 122 cm? Radek se dlouho chystá, rozhoupává se v kolenou, pak opět odchází a soustředí se. Chce pochopitelně dát do tohoto skoku všechno. Nakonec přichází ke stojanům, odráží se – ale bohužel, skok se vůbec nepodařil, Radek shazuje stehny a tím tedy končí v tomto fantastickém souboji na třetím místě. Mává bouřícím tribunám a smutně odchází do šatny.
Zbývající dva závodníci se dohodli na dalším zvýšení na 125 cm. Nastupuje Kuba. Napětí na olympijském stadionu je takřka nesnesitelné. Každý si je vědom toho, že je svědkem skoků do příštího století. Kdoví, zda se někdy podaří se přiblížit, neřkuli překonat tyto výkony, které tu dnes sledujeme. Kuba předvádí svůj standardní skok – přichází ke stojanům, odráží se a lehce, dokonce s rezervou se přenáší přes laťku. Stadion vybuchuje nadšením. Další, již třetí táborový rekord! To tu ještě nebylo. Sto dvacet pět centimetrů, vážení přátelé!
Pak se stadion utišuje a ke stojanům přichází Ivan. Opět si rozměřuje přískok, pak se rozhoupává, ale nervy ho zrazují a brzdí jej těsně před laťkou. Tento těžký souboj Ivana se sebou samým úzkostlivě sledujeme celé dvě minuty. Nakonec Ivan skáče, ale nervy mu nedovolují se odrazit naplno, a tak shazuje nártem nohy.
Další pokus trvá rovněž téměř dvě minuty. Skok se tentokrát daří lepší, Ivan se dostal do výšky nad laťkou, ale padá příliš brzo a hranou chodila se opírá o laťku. Ta padá…. a zbývá poslední pokus. Ivan sází vše na poslední kartu, po půl minutě se odhodlává ke skoku – ano, a tentokrát to vychází. Sice lehce škrtá laťku opět hranou chodidla, laťka se chvěje, ale zůstává na stojanech. Ivan překonal 125 cm!
Na stadionu není slyšet vlastního slova. I my zde v komentátorské kabině jásáme a navzájem se plácáme po zádech. Je to opravdu fantastická podívaná, vážení přátelé, a jsme rádi, že tu můžeme být s vámi.
Závodníci se nyní radí s rozhodčími o dalším zvyšování. Většina z nás čeká další 2 cm, ale rozhodnutí je na závodnících. Podle pravidel platí vyšší výška, kterou navrhne některý závodník. Ano, už se s rozhodčími dohodli a odcházejí k rozběžišti. Jsme zvědavi na novou výšku – ano, na světelné tabuli se už rozsvěcují čísla. Vážení přátelé, tak tohle je neuvěřitelné! Závodníci si jako další výšku nastavují rovných 130 cm. To jsme nečekali. Je to opravdu výška z kategorie snů.
A nyní se stadion opět utišuje a k laťce přistupuje těsně Kuba. Trochu pobaveně si prohlíží laťku, která mu sahá těsně pod ramena. Pak o krok odstupuje, odráží se – stoupá – svým specifickým způsobem skládá nohy pod sebe – a platící i neplatící diváci na tribunách vstávají a jásají, na stadionu opět není slyšet vlastního slova … ehm … promiňte mi to dojetí v mém hlase, vážení přátelé, ale právě jsme byli svědky něčeho úžasného. Ano, Kuba přeskočil 130 cm.
Jak na to odpoví Ivan? Začíná stejně, přískok – a zastavení. Další přískok a zastavení před laťkou. Takto se odhodlává celých 5 minut. Pak se nakonec odráží, není to špatný skok, ale na tuto výšku z říše fantazie nestačí. Ivan shazuje při prvním pokusu na výšce 130 cm.
Druhý pokus se mu vůbec nedaří a shazuje. Přichází k poslednímu pokusu na výšce 130 cm. Ve tváři mu už je vidět únava, ale také odhodlání to dát.
Přískok – odraz – a stadion zklamaně vydechne jako jeden muž. Ivan i na třetí pokus shazuje laťku ve výšce 130 cm a je tedy druhý s výkonem 125 cm.
Další průběh už je rychlý. Kuba, muž bez nervů, si nechává dát laťku na 135 cm. Stejně jako při předchozích skocích přichází k prvnímu pokusu, okamžitě skáče … a poprvé shazuje. Okamžitě přistupuje k druhému pokusu – skáče, přenáší se přes laťku – ale, bohužel, zády lehce škrtá a opět laťka padá. Okamžitě jde na třetí pokus – a laťka opět padá. Soutěž ve skoku do výšku je skončena. Ve fantastickém světovém (nebo alespoň táborovém) rekordu vítězí fenomenální Kuba Psohlavec. Sto třicet centimetrů, vážení sportovní přátelé. Skok skoro ke hvězdám… Celý stadion vestoje tleská tomuto skromnému závodníkovi a my s vámi děkujeme všem závodníkům za tu vzrušující podívanou.
Zde jsou konečné výsledky:
Kluci

Děvčata

Ale soutěže dnešního dne pokračují. Po obědě a zaslouženém odpočinku (a trochu koupání) přichází dosud neviděná a nikým nehraná hra Detektor. Zatím sice není olympijskou disciplínou, snad příště. Soutěž spočívá v nalezení trasy na louce vyznačené tenkým drátkem. Ten v trávě není vidět, ale soutěžící má k dispozici nejmodernější přístroj k trasování potrubí a kabelů. Tohle přesně Ivoš Psohlavec dělá v práci, chodí si tak po krajině nebo po městě a trasuje potrubí a kabely. K tomu se používá jeden přístroj, který do kabelu nebo potrubí vysílá signál, a druhý nese hledač v ruce, sleduje displej a poslouchá zvukový signál. Podle toho pozná, kde je ten neviditelný drátek v trávě. Není to zrovna jednoduché, drátek se rafinovaně kroutí a občas hledač sejde úplně ze signálu a pak se složitě vrací zpět, aby zachytil to slabé pípnutí přicházející z drátku.
Aby hledači nechodili spíše po vyšlapané cestičce v trávě než po signálu, občas přenesu drátek do jiných nečekaných zatáček.
Nejrychleji prochází trasu Dominik, po něm Adam, Šimon a Bára Š., zdánliví favorité skončili hluboko v poli poražených.
Po soutěžích a po večeři nás opouští Šimon, přijíždějí pro něho rodiče, aby si užil i jiných prázdninových radovánek (i když nechápu, co může být lepší než být a našem táboře).
Po náročném atletickém dni jsou děti ještě pořád rozehřáté, takže je třeba se zchladit. Skoro celý tábor tedy pobíhá kolem s ešusy a hrníčky a rozprašovacími lahvemi a polévají se jako o život, dokud nejsou všichni zlití pod obraz. A tak pomalu končil další pěkný táborový den ozdobený pěknými výkony ve skocích i v polévání. Pak už je čas na táborák a čas zalézt do spacáků. Zítra nás totiž čeká jedna z nejnáročnějších soutěží letošní olympiády – závod dvojspřeží. A večer se setkáme s Uměním. Tak se na to dobře vyspěte, děťátka, dobrou noc.