Nejlepší stovka Štěpána Vondráška

25. 10. 2020 (před půl rokem), jsem si 100km vzdálenost vyzkoušel poprvé a naposledy. Běžel jsem z Nového Údolí, kam jsem dojel vlakem, zpět domů do Českých Budějovic. Potřeboval jsem na to 11 hodin a 17 minut. Tento čas jsem chtěl tedy rozhodně překonat.

Proti se však postavilo posunutí termínu závodu z jara, na začátek léta. Nepomohlo ani chladno posledních týdnů, protože v den závodu se léto přihlásilo naplno. Spíš naopak. Veškeré tréninky jsem absolvoval do poslední chvíle v rukavicích a teplotách převážně kolem 10 °C. I když jsem vyběhl přes poledne, teplota většinou nepřesahovala 15 °C. Na tuto sobotu slibovala předpověď už dlouho dopředu, výrazně více a dokonce i ráno mělo být téměř tropické.

Ráno budík na 3:33, oblékám se a sedám do připraveného auta. Brzy se rozední a já zjišťuji, že je zataženo. Pařák ale bude, auto ukazuje celou dobu mezi 14 a 19 °C. Do Plzně přijíždím už v půl šesté, zaparkuji u předpokládaného startu – vedle auta Dana Orálka – a pokračuji v snídání. Teprve po chvíli, se parkoviště začíná hemžit lidmi, kteří chystají závod. Jdu se zaregistrovat, poté si připravím svou občerstvovačku, sleduji dění a nakonec se převléknu.

Start v 7:30 přesně. Okruh dlouhý 2,5 km budu muset oběhnout 40krát. Vedro je od startu, ale naštěstí nepálí přímé slunce a minimálně polovina okruhu je pod stromy. Běží se mi dobře a tak se usadím někde kolem 22. místa (tři na čele běží jen padesátku, což se dozvídám až později, takže uzavírám druhou desítku). Plánované tempo začátku závodu bylo 4:50, já však běžím ještě tak o 10 s rychleji a postupně předbíhám další běžce. Už v první půlce závodu bohužel také první běžci odstupují.

V první půlce stavím jen jednou na záchod (13. kolo), 4x beru ze svého stolku láhev, kterou pak nesu a piju celé jedno kolo a několikrát trochu přibrzdím a vypiji kelímek Coly, později pak vlastního ochuceného Birrela. Maraton probíhám za 3:15 hod a 50 km (polovinu) za 3:56 hod. Poslední kola už ale zpomaluji. Průměr na maraton 4:37/km; 18. kolo 4:55/km – 19. 5:08 – 20. 5:40 – 21. 6:08…

Spousta lidí už vzdala a tak také přemýšlím, co dál. Za první půlku jsem snědl tři želé a jednu tyčku a chuť k jídlu žádná. Piju alespoň sladké, ale sláva to nebude. Žaludek sice úplně nestávkuje, ale jsem bez energie. Na občerstvovačce vždy přejdu do chůze a snažím se vykonat za pochodu co nejvíce činností: vzít houbu namočenou ve vodě a ošmrdlat si co největší plochu těla, vypít kelímek Coly, napít se z Birrelu, kouknout na své výsledky pořadí, vzít lahev do ruky… No většinou stihnu alespoň něco z toho… s lahví pak pochoduji ještě pár set metrů, než jí někde odložím a beru jí pak zase na zpáteční cestě. Občas místo jonťáku v láhvi beru Birrel. Takže mé kolečko se od zhruba polovičky závodu skládá z cca 400 m chůze a 2100 m běhu.

A hlava začíná přemýšlet, jestli to má cenu. Doteď jsem běžel, vcelku i rychle, a zbytek mám dojít? Zbytek je ale víc než40 km. 40 km chůzí je 8 hodin, když občas popoběhnu, půjdu tak 6 hodin? Nic nejím… dokážu se pohybovat kupředu 6 hodin jen z energie z pití? Nemám se alespoň zastavit a dát delší pauzu a vše promyslet? Není 50 km pod 4 hodiny lepší výsledek než dokončených 100? Další lidé vzdávají, takže když jsem se kolem půlky závodu pohyboval kolem 13. místa, prakticky na něm zůstávám, i když mě předbíhají ti závodníci, které jsem předběhl (včetně nejlepší ženy). Končí i běžci ze špice závodu.

„Propřemýšlel“ jsem se až na 60. km, tempo běhu kolem 6:30, ale v průměru s chůzí jsem na 7:30, někdy pomalejší, někdy rychlejší. Minimální cíl, který jsem si dal, je 70 km. Takže 4 kola, pak se rozhodnu co dál. Snažím se usmívat na běžce v protisměru, občas mávnout, pozdravit. Kamarád Martin chce dát 60 km a pak také vzdát… Překvapivě dávám za 6hodin 67,5 km, což je skoro můj rekord (druhý nejlepší výsledek). Na občerstvovačce to oslavím jednou přesnídávkou… poslední mé jídlo po zbytek závodu.

70 km je za mnou a já si v předešlém kole propočetl, že když se zbylé 4 hodiny vydržím pohybovat kupředu stejně rychle, nebudu zastavovat a nebudu mít žádnou další krizi, stačí mi dát něco přes 8 km za každou hodinu, abych dal celou stovku pod 10 hodin. V tu chvíli bych si splnil i další cíl.

Zbylé 4 hodiny jsou tedy dost monotónní a trochu je urychlím: Snažím se jít pouze tolik, abych tempo kola držel pod 8:00/km, ale zase dost dlouho na to, abych doplnil tekutiny (při běhu už to nejde). Zdravím lidi, usmívám se, vtipkuji – pokud to jen trochu jde, improvizuji. 34. kolo mi zpestřuje rodina. Přijeli za mnou vlakem, když jsem probíhal metou maratonu, pak byli ve městě a na obědě. Teď se vrátili a vidí mě v úplně jiném stavu. Na občerstvovačce přemlouvám Verču – starší dceru – aby běžela kolečko se mnou. Nechce se jí, ale nakonec běží. Jsem fakt jak šnek. Povídá mi, co všechno viděli a kde byli. Jedno kolečko tak uteče jako voda. Zbývá mi už jen 6 kol a 15 km.

Cílový čas už propočítávám každou ceduli označující 500 m, 1 km a 2 km v okruhu… s běžci vtipkujeme, že kdo dnes doběhne, bude mistr ČR  Sice už jenom 15 km, ale pořád to bude trvat dvě hodiny – v lepším případě. Žaludek mám dost na vodě, jonťák už nemůžu ani vidět. Rodina mi doplnila Birrely z auta na můj stolek.

10 km do cíle – 4 kola. Stačí běžet 7:30 tedy 8 km/h a dám to za 9:58 hod. Dalšímu známému zbývá ještě 25 km. Žaludek čím dál víc na vodě a po občerstvovačce 2 kola před cílem zvracím…

Konečně je mi ale lépe a já běžím celé kolo – tempo 6:32/km. Na poslední občerstvovačce už se raduji a probíhám bez občerstvení – raději. Kolo už dám a napiji se potom. Říká se přece, že to pravé ULTRA začíná až po prvním zvracení. Poslední kolo „proletím“ v tempu 5:32/km. Rychleji jsem měl jen prvních 19kol a čas se mi zastaví na 9:48:38!

Konečně si můžu po téměř deseti hodinách sednout a nemusím už nikam jít nebo běžet. Prostě jen sedět. Vítám se s rodinou, všichni jsme šťastní. Je mi překvapivě dobře, tak hned začínám pomalu doplňovat tekutiny. Pak se postupně omývám houbou s vodou… dává se do mě zima… převlékám se… zase sedím… fandím dalším běžcům, co dobíhají do cíle a mají to stejně jako já za sebou. Postupně, asi během hodiny, se celý převleču a sbalím věci z občerstvovačky do auta, pak začínám pomalu i jíst. Známému chybí poslední kolo, tak na něho ještě čekám, doběhl dvě hodiny po mě. Další běžci stále ještě krouží, pořadatelé pomalu balí…

Domů nakonec, ze strachu z nevolnosti, i řídím. Vlastně když jsem se najedl, bylo mi už hej.

Časy po 10km a průměrné tempo:

0:46:09 04:36,9

0:45:36 04:33,6

0:45:59 04:35,9

0:46:44 04:40,4

0:51:23 05:08,3

1:12:12 07:13,2

1:12:44 07:16,4

1:08:47 06:52,7

1:09:22 06:56,2

1:09:57 06:59,7

V noci jsem nemohl moc spát, pořád jsem se převracel a nevěděl, jak si lehnout. Druhý den ale jen namožené svaly, včetně rukou a zad. Žádný puchýř ani odřenina. Váha v sobotu ráno před závodem 70,2 kg – v neděli ráno po závodě a večerním doplňování energie 67,7 (-2,5 kg). Jsem celkově vyčerpaný, ale funguji běžně. Odpoledne 4,2 km výklus v tempu 6:55/km.

Ze tří stanovených cílů: 1) alespoň 70 km, 2) 100 km pod 10hod, 3) 100km kolem 8:45 hod, jsem si splnil dva. Byla to má první závodní stovka a určitě jsem na ní nasbíral spoustu zkušeností. Podmínky už nemohly být o moc horší – závod dokončila pouhá třetina běžců.