Letní tábor Kratizna
Pondělí, 15. 8. 2005 – Den 2.
Dle programu tábora má dnes probíhat 1. orientační dobrodružství pod taktovkou Pavla. Jenže od rána prší, místy déšť dosahuje intenzity lijáku. Děti se trousí na záchod a na snídani v pláštěnkách a protože déšť neustává, přesunuje se veškeré osazenstvo tábora do klubovny, kde příjemně hřejí kamna a kde se dá krásně povalovat na matracích. Pavel ovšem zahájil školení k orientačním závodům a teď nutí děti, aby hádali, co znamenají ty podivné značky, které jim ukazuje na kartičkách. Tato kratochvíle vydržela až do oběda (vynikající rizoto dle Hanky, Milady a Jitky). Po obědě přestalo na chvíli pršet, tak jsme rychle vyhlásili soutěž o nejtlustší soušku nalezenou v lese. Děti ani nepředstíraly, že věří na nějaké soutěžení, ale všem bylo jasné, že chceme-li vařit, topit, hřát se a sušit si věci nad kamny, musíme mít dost dříví. A tak jsem obcházel jednotlivé soutěžní soušky, naoko hodnotil, kácel a porcoval je na metry, které pak naši atleti odnášeli do hájovny.
Pavel využil přestávky v dešti, oběhl okolí a nakonec přeci jen připravil orientační seznamování s místní krajinou. Družstva pak obíhala označené body a zakreslovala si je do map (kuriozitou byl posed na kolečkách).
No, a pak zase začalo pršet, tak jsme se zase všichni sešli v klubovně. Pavel vytáhl další své kartičky, ale tentokrát s otázkami pro Vševědy. Tím jsme se bavili až do večeře (vynikající krupicová kaše dle Hanky, Milady a Jitky).
Po večeři ještě Pavel představoval nové členy táborového kolektivu – Janičku Pšeničkovou, Jardu Práška, Davida Linharta.
Ale stále pršelo, začínalo se stmívat, nálada mužstva upadala a v 20:23 byl tedy nejlepší čas vyhlásit další pokračování celotáborové hry. Jak si pamětníci pamatují, již loni probíhala celotáborová hra originálně nazvaná „Příběh jednoho deníku“. Letošní pokračování se zove zcela nečekaně „Deník II“ a první jeho část začíná takto:
„Dnes jsem měl docela příjemný den. Práce na mém projektu kvantového tranzistoru úspěšně postoupila do další fáze a zdá se, že vše směřuje k úspěšnému závěru. Bude ještě třeba vše sepsat, matematicky podpořit, obhájit a bude hotovo.“
Již tyto úvodní věty vyvolávají dychtivé očekávání, u někoho snad dokonce mrazení v zádech a u každého touhu dozvědět se, jak to bude pokračovat, že ano? Ale nebojte se, hned se dočkáte. První část končila tajemným nápisem na lístku, který hlavní hrdina (stále neznáme jeho jméno – znamená to snad něco???) našel ve staré knize. Úkolem družstev bylo samozřejmě nápis vyluštit.
Nápis vypadal takto:
Zdánlivě neřešitelné, ale netrvalo moc dlouho a družstva se pomalu a hlavně nenápadně začínala shánět po latinsko-českém slovníku. Naštěstí s sebou pravidelně jeden až dva takové slovníky nosívám, a naštěstí i Jitka Kaletová si také jeden přivezla (jako by to tušila, co?). Ptáte se, k čemu že byl otrlým atletům slovník ušlechtilého jazyka Vergiliova? Nuže – tento nápis je pouze zrcadlově převrácený text. Po přečtení nepříjemného fontu „Justice“ proti světlu či s pomocí zrcátka se pátrači mohli dozvědět, že je to latinsky psaný nápis, který praví:
Venefici Celtarum, item druidae appellati, res invisas possunt. Linguam animalium herbarumque intellegunt, facta caeli et sub terrae sciunt, fascinare et morbos universos recurare possunt Illi temporis undae reflectere atque res antiquas ad praesentas facereposse dicuntur. Amicus meus ut servum captivum Celticum habebat, quis prius druidas multos cognoscebat. Hic Celticus, e cupiditate mea populum eum cognoscere laetatus, saepe de hoc populo narrabat. Uno tempore dixit, ut potestas universa druidarum omnium e re una est, quae alicubi alte in silva, prope Vorallaini, sedis eorum latetur. Sed nesdvit, quae res ilia est. Hic memoria tenuit, ut ad rem eam quattuor viae sunt – petrosa, lignea, mettalica atque aurea. Et quis eam viam capere cupit, ei in viis omnibus ire necesse est. Ita ego id audivi et ita hic inscribo.
Zajímavé, že? Nicméně záhy to vypadalo, jako by většinu přítomných tento drobný úkol zcela zaujal a tak najednou všichni listovali ve slovnících a mumlali si podivná slova.
Naši vedoucí a trenéři ovšem využili své výhody, že jsou už (prý) dospělí, netrápili se luštěním nápisu, ale pěkně si přečetli celý příběh táborové hry, který jsem jim laskavě poskytl.
Ale první den na táboře pomalu končil a do stálého šumění deště se mísila slova tohoto starobylého jazyka. Kolem desáté hodiny jsme luštitelské sezení ukončili, zahnali děti do umýváren a pak do stanů. A stále prší.