Letní tábor Kratizna
Neděle, 28. 8. 2005 – Den 15.
To poslední ráno bylo trochu smutné, jak už tak poslední rána bývají. Šli jsme na poslední snídani, pak jsme si sbalili jsme věci, vyklidili stany, odnosili bagáž k autům, a potom jsme se jen tak bezcílně potulovali a sledovali silné muže, kteří přijeli již včera večer, jak pod vedením statné pionýrské vedoucí rozebírali stany, které byly dva týdny naším domovem. Auta naložená našimi batohy, kufry a krosnami postupně odjížděla – Petr Urban st., Pavel, maminka Elišky (i s Eliškou), pak odběhl i Honza Keisinger. Padla na nás taková deprese, že Bohouš sáhl do svých tajných zásob a začal všem do rukou nasypávat podezřele vyhlížející bílý prášek. Matěj (zřejmě znalec) se jej pokoušel šňupat, ale my ostatní jsme ho prostě slízali a chtěli ještě (a ještě a ještě …) a natahovali jsme ručičky pro tu dobrotu. A opravdu nám to pozvedlo náladu. On ten glukózový cukr chutná fakt báječně. Ale když i ten došel, už nás tu nic nedrželo a krátce po jedenácté hodině jsme vyrazili. Poslední pohled na hájovnu (ach, ta kamna, ty matrace), na kuchyni (ty palačinky, pudink a vše ostatní), na ohniště (ach, ty táboráky a Bylo-nebylo), okolní les (ty rozcvičky za deště) a necháváme za sebou Kratiznu 2005 a s ní čtrnáct dní společného života. Poslední Ahóóój a jedeme.
Jeli jsme do Růžené, kde jsme dali menší zastávku, kterou dorostenci a starší žáci využili k tomu, aby se zapojili do fotbalového utkání místních malých kluků, pak přes Lovětín dále směrem na Batelov, kde jsme si dopřáli další přestávku na občerstvení, protože jsme měli spoustu času, neboť z Horní Cerekve nám jel vlak až kolem druhé hodiny. Naložili jsme kola do objednaného vagónu (díky, Bohouši) a pak jsme celou cestu do Českých Budějovic skoro všichni prospali. On takový atletický tábor dá pořádně zabrat. Na nádraží jsme pak kola vyložili, naskočili na ně a za chvilku jsme byli u našeho rodného stadiónu.
A to je vlastně všechno.
Takto jsem to zažil, je to všechno čistá pravda a skoro nic jsem si nevymyslel. A pokud se vám bude zdát, že se tyto někde zápisky odlišují od skutečnosti, pak je to tím, že špatně je ta skutečnost!
Láďa Kučera