Letní tábor Kratizna
Úterý, 23. 8. 2005 – Den 10.
Na dnešek je dle programu plánována celodenní hra Maršál a špión. V noci sice trochu pršelo a nevypadalo to moc nadějně, ráno je sice zamračené, ale bez deště. Pavel s Alenou tedy v rychlosti připravují lístky – životy a sestavují tři družstva na M&Š.
Po snídani zbyl ještě čas na další úkol celotáborové hry, zvaný schovávání a hledání deníku. V původním scénáři měl byl deník, představovaný kartónovým obdélníkem, schováván a hledán družstvy v hájovně, ale když jsem si vzpomněl, jak vypadal interiér hájovny po hledání článku v novinách, ani jsem se neodvážil si představovat, jak by to vypadalo, když bude třicet dětí soustředěně hledat a zkoumat a převracet věci a otevírat všechno, co jde otevřít, a rozbalovat všechno, co jde rozbalit, a šťourat do všeho, do čeho jde šťourat. Vymezil jsem radši prostor kolem jídelny a ohniště a každé družstvo v něm postupně schovalo svůj deníček. A pak bylo čtvrt hodiny na to, aby družstva našla co nejvíce deníků (kromě svého, samozřejmě). Nuže, musím říci, že se tato část hry nevyvedla přesně podle mých představ. Všichni totiž schovali své deníky tak důkladně, že žádný nebyl nalezen. A to i přesto, že Fandovo i Petrovo družstvo je schovalo prakticky na stejné místo – do okna jídelního stanu, jen několik centimetrů od sebe. Oblíbeným místem schovávání byla též strouha vedle kuchyně, plná zapáchající a mastné vody, kam se vylévaly džbery po mytí nádobí. Tam se opravdu nikomu hledat nechtělo.
Ale pak už byl čas rozdělit se do družstev, zvolit sobě vlajku, rozdat životy a vydat se na vylosovanou světovou stranu, kde si každé družstvo vytvořilo svou pevnost, sídlo či hrad, kterou bránilo a odkud se vydávalo na loupežné výpravy s cílem ukořistit vlajku ostatních družstev. Tak, předchozí větou jsem docela úsporně popsal činnost táborníků po následujících pět hodin. Já sám jsem se tentokrát nezúčastnil, protože bylo třeba nařezat a naštípat hromadu dříví, čehož se mohl ujmout jen opravdový chlap, že ano?
K Maršálovi and Špiónovi už mohu říci jen tolik, že opět, stejně jako loni, vyhrálo družstvo Terezy. Jak to jenom ta Tereza dělá?
Po zakončení byl oběd a po slavnostním vyhlášení vítězů opět pokračoval obvyklý běh tábora. Olda s Alenou a Terezou se opět naložili do auta a odjeli a my jsme losovali další vrahy. Myslím, že tentokrát byla životnost vrahů docela krátká, Vítek Pšenička byl již po jedné hodině odhalen. Zajímavě rovněž působilo tvrzení Kačenky Běláčové, že si nepamatuje, jaký lísteček při losování si vytáhla a tedy neví, jestli je vrahem nebo ne. Ale i druhý vrah byl posléze brzy odhalen, tak jsme losovali znovu. Trochu předběhnu čas, když prozradím, že tentokrát byli vylosováni absolutně nejúspěšnější vrahové, úplné stroje na zabíjení, zatím ovšem neznámí. Počkejme však do zítra.
Pak už nebyl žádný plánovaný program, ale většina dětí místo povalování a zlobení si ohřála vodu a dala se do velkého prádla. Nevěříte? Je to čistá pravda a je to zdokumentované na videu. Tak to, milé děti, nezapomeňte rodičům připomenout, až budou mít zase nějaké ty řeči o tom, že doma nehnete prstem a jen se válíte.
Stále ještě nepršelo, tak jsme s menšími dětmi a s Ivou jeli k lomečku, abychom si užili trochu toho koupání, jeden nikdy neví, jak bude zítra, že. Voda byla příjemná.
A k večeři, to byste neřekli, byly úplně normálně palačinky. Zde je nutno vzdát velké díky Ivě a Liborovi, že se do toho pustili, protože kdo někdy dělal palačinky, si asi umí představit, co to znamená upéct palačinky pro třicet hladových krků. A jaké ty palačinky byly! Jako od maminky.
A to ještě pořád nebylo všechno. Po večeři, když se děti bezpečně vzdálily z dohledu i doslechu, vybalila Iva – teď se něčeho chytněte – dort. Dort! V táborové kuchyni bez trouby, kde jsou jen kamna z cihel s železnými pláty. Neuvěřitelné! A ten dort byl pro Bohouše, který měl včera svátek. Dort byl vytvořen z vrstev palačinek prokládaných kakaovou náplní a nahoře ozdoben šlehačkou. Nutno říci, že jej Bohouš nesežral sám, ale bratrsky se s námi všemi rozdělil. Takže můžu potvrdit, že ten dort nejen nádherně vypadal, ale též božsky chutnal. Díky, Ivo (a Bohouši taky, samozřejmě)!
Tak to bylo takové příjemné zakončení desátého dne tábora na Kratizně. Méně příjemné bylo, že se nebe zatahovalo a vypadalo to na déšť, tak ani táborák nebyl. Myslím, že ani nikomu nechyběl, táborníci už toho mají dost a dokáží ocenit teplý spacák a vydatný spánek. Tak dobrou!