Letní tábor Dálava
Sobota, 16. 8. 2003 – Den 1.
Podle dávné tradice jsme se sešli opět v půl deváté před naším stadionem, naložili bágly a další materiál Bohoušovi do auta a na káru, spočítali děti a dospělé a vyjeli. Na rozdíl od posledních dvou táborů jsme ale neodjížděli auty ani nesměřovali na nádraží, ale vyrazili tak, abychom po vlastních kolech pokud možno ještě dnes dojeli až na tábořiště, stejně jako za dob těch dřívějších táborů. Tábor Dálava, navzdory svému jménu, totiž nebyl moc daleko, nějakých 42 km.
Přestože jsme se drželi těch nejlepších tradic spojených s odjezdem, samotné složení táborového mužstva vykazovalo jisté odlišnosti od toho „dříve“. Někteří členové užšího vedení našeho oddílu již týdny před odjezdem propadali malomyslnosti a prorokovali zmar a zkázu. Tvrdili, že na tábor jede 42 dětí, z toho více než polovina s námi na táboře nikdy nebyla, spousta dětí je mladší deseti let, a co nejhorší, co určitě rozvrátí hladký běh tábora, jede s námi to čertovo plémě s ostrým jazykem: jedou s námi ŽENY! To prostě nemůže fungovat.
Ale jak uvidíte dále, tito proroci neměli pravdu – fungovalo to. Tak, to bychom měli ten odjezd; teď se tedy budeme věnovat trase. Autem nás doprovázel Bohumil Lukášek, tedy, jak všichni vědí, tatínek Karolíny, a za kolonou jel tatínek Lukáše Moravce. Na kolech s námi jeli rodiče Chrtovi, Renata Lukášková, tedy, jak všichni vědí, maminka Karolíny, Milada Šimečková, Pavel Šimeček, paní Moravcová, paní Urbanová a možná ještě další, na které si teď nevzpomenu.
Byla to pěkná cesta, tak kdyby si to někdo chtěl zopakovat, popíšu to podrobněji: jeli jsme zpočátku tradiční trasou kolem Stromovky, přes lávku, u divadla přes most a proti proudu řeky Malše jsme se dostali na cyklotrasu 1018. V Rožnově jsme vyjeli na silnici. Tam někde vznikla první kolize a pád letošního tábora, když Matěj, znuděn pomalým tempem, riskantně kličkoval mezi malými cyklisty a srazil Karolínu do příkopu. Nic moc se naštěstí nestalo, Karolína se jen trochu odřela, ale víc ji asi mrzel ulomený držák tachometru a Matěj dostal přísné napomenutí.
Pokračovali jsme dále přes Roudné na Plav a Doudleby. Po přejezdu Malše pak dále na Dolní Římov a Branišovice po trase 1130, která vedla na Mokrý Lom a Ločenice (kde mi rychlý posel ze Svaté Trojice předal spacák, který si Andulka zapomněla doma). Změnili jsme trasu a po čísle 1128 jsme dojeli do Besednice, kde jsme vyhlásili krátký odpočinek s obědem a pitím limonád, které jsme si mohli dovolit dětem zaplatit z táborového rozpočtu, neb skrblík Bohouš nebyl přítomen.
Z Besednice se už několik malých dětí vezlo autem do tábora (Lukáš Moravec, Lucka Růžičková, Kačka Kaletová), naopak pro Šárku Batystovou si přijel tatínek a odvezl ji domů, protože jí bylo nějak nevolno. Ale nebojte, už za dva dny byla v táboře a stala se platnou členkou družstva. Z Besednice jsme pokračovali cestou bez značení do Soběnova na Děkanské Skaliny a Ličov. Pak už zbývaly jen necelé dva kilometry směrem na Benešov nad Černou, odbočka doprava směrem na Desky a hned za řekou Černou doleva po cestě na tábořiště Dálava.
Tak, a jsme tady. Několik málo z nás může říci: a jsme zase tady, protože na Dálavě jsme již tábořili v letech 1996 a 1997, tedy z hlediska většiny současných táborníků v podstatě v pravěku.
Jé, tady je to ale pěkné. Velká bouda skrývá kuchyň i jídelnu, podkově stanů s podsadou dominuje vysoké týpíčko (pro ctitele čistého jazyka „tee-pee“), támhle vzadu je další bouda se záchody a sprchami (pozor: s teplou vodou!!!). Tábor širokým obloukem obtáčí šumící říčka Černá a vůkol se prostírají hluboké lesy a úrodné louky. My, pamětníci, vzpomínáme, jak to tu vypadalo tenkrát a snažíme se určit, jak moc to tu loňská povodeň změnila. Nutno říci, že její stopy jsou takřka neznatelné, snad jen cosi jako štěrková cesta vedoucí mezi jídelnou a stany ukazuje, kde si tehdy Černá vybrala nové koryto, a suchá tráva ve větvích stromů naznačuje, jak vysoko sahala voda.
Ale to většinu dětí teď nezajímá. Nejdůležitější úkol zní: vybrat si stan, spolubydlící(ho), ubytovat se a vybalit si. Jak se již mnohokrát osvědčilo, když jim do toho nekecáme, tohle si děti dokáží zařídit s obdivuhodnou rychlostí. Tak, další část programu po dojezdu říká: sestavení družstev a určení vedoucích družstev. Družstva byla samozřejmě sestavena už dříve a nyní se tedy složení zveřejnilo. Jak lze očekávat, zveřejňování provází radostné výskání (hurá, jsme spolu) i nesouhlasné mručení (toho/tu teda nechceme), jak už to tak bývá.
Tak tedy nyní také na věčné časy zveřejníme složení družstev a jejich jména a vedoucí (ti jsou uvedeni na prvním místě):
| Drýmtým | Jednota | Rychlíci | Kameni | Klády | Spáči |
|---|---|---|---|---|---|
| Alena Skálová | Tereza Kolářová | Míša Kolářová | Fanda Batysta | Petr Urban | Karel Flaška |
| Honza Kruml | Vojta Kubelka | Matěj Vlašánek | Lenka Nekovářová | Andrea Vágnerová | Kačka Smrčková |
| Kačka Běláčová | Šárka Vítová | Nela Todorovová | Eliška Pustějovská | Lucka Staňková | Andulka Kučerová |
| Dan Smrčka | Honzík Běláč | Vítek Kubelka | Šárka Kaletová | Jindra Vít | Petr Pexa |
| Maruška Kučerová | Martinka Votroubková | Anežka Chrtová | Eva Zavoralová | Honzík Svatoš | Kristýna Štiaková |
| Šárka Batystová | Tereza Šimečková | Karolína Lukášková | Tomáš Plášil | Zuzka Šimečková | Kačka Kaletová |
| Michal Chrt | Lucka Růžičková | Kuba Špoc | Vítek Urban | Lukáš Moravec |
Ještě dodám několik poznámek ke složení osazenstva tábora:
U Petra U. měla být ještě Eva Čepičková, kterou ovšem zákeřná nemoc skolila natolik, že se nakonec nezúčastnila. Určitě ji tato ztráta mrzí ještě teď, že jo? Ze dvou členů jsem měl před táborem obavy, jak to my s nimi a oni s námi zvládnou. První byla Kačka Běláčová. Kdo znáte Honzíka Běláče, vězte, že on je to hodnější dítě. A druhý byl Honza Kruml. Po zkušenostech se zimními výlety na hory jsem se obával, co tady bude vyvádět, zvláště ve smrtící kombinaci s Petrem Pexou.
Ale musím dopředu říci, že se moje obavy naštěstí nesplnily. Kačenka si postupně omotala kolem prstíků většinu starších táborníků a Honza se choval tak slušně, jak mu jeho nastupující puberta dovolovala. Jednou jsem dokonce viděl, jak Honza drží výskající Kačku za ruku a za nohu a dělá jí letadlo.
Nu, postupujeme dále podle programu tábora: dojezd, ubytování a sestavení družstev už máme, další je objevení rybníka a koupání.
Nalezení rybníka nebylo tak jednoduché, neb se nachází na druhé straně řeky a mosty ani lávky tu nikde nejsou. Bylo nutno přebrodit Černou, která ovšem po suchém létě nebyla moc hluboká, a pak jsme pěšinou podél náhonu došli až na hráz Kancléřského (též Kachního) rybníka. Vstup do vody je možný pouze z hráze, kde je ovšem brzo hloubka, takže zatímco děti se s radostným výskotem nahrnuly do vody, většina dospělých je široce otevřenýma očima sledovala a hlídala, aby se počet ponořených dětských hlaviček přesně rovnal počtu vynořených dětských hlaviček. Ale nakonec jsme se u toho hlídání vystřídali a tak jsme se vykoupali všichni. Malý problém nastal akorát tehdy, když děti postupně vylézaly na břeh, oblékaly se a odcházely do tábora. To se potom opravdu těžko počítá, kolik dětí je ve vodě, kolik odešlo a kolik je ještě pod vodou.
Fanda, Petr, Matěj, bří Kubelkové a další objevili na protějším břehu vor a snažili se ho zprovoznit a přivézt k hrázi. Ale nevyšlo jim to, jednak vor moc nenesl, i pod dvěma staršími žáky středního vzrůstu se již potápěl, a jednak jsem jim to zakázal, protože jsem si v táboře přečetl, že majitel rybníka si výslovně nepřeje v rybníku vory.
Nakonec jsme se všichni (opravdu všichni) sešli v táboře, byla již hotová svačina a ještě jsme dojížděli proviant, který nám zabalily starostlivé maminky na cestu. Pomalu se blížil podvečer a to nám připomnělo, že by mohl být táborák. A táboráku potřebujeme co? Samozřejmě že sirky, kytaru, sedátka, zpěváky, někdy benzín, taky hvězdy na obloze, ale hlavně přeci dříví! Takže šup šup, pořádně se oblékněte a vyrazíme na dříví. Aspoň poznáte nejbližší okolí.
Natahali jsme velkou spoustu dříví a chrastí, dokonce jsme za tou cestou, kterou jsme přijeli, našli pokácené stromky, když lesníci dělali probírky. Těch jsme natahali nejvíc, ale bohužel nebyly ještě dost suché. Takže když se nakonec podařilo zapálit oheň, spíše to víc kouřilo, než pořádně hořelo, ale to nevadilo, protože to byl první táborák na letošním táboře, Alena zase hrábla do strun sladkého dřeva a byla pohoda. Pak se setmělo, vykoukly hvězdičky, děti se postupně vytrácely do stanů, oheň dohoříval a začala první noc na Dálavě.
Tak takto jsem viděl první den já.
A takto jej viděl Jindra, jinak autor prvního příspěvku do kroniky:
Příjezd do tábora
J. Vít, 21. 8. 2003
Srpen pro mě vrcholil. Vrchol byl 16. den tohoto měsíce. Mělo se vyrazit na tábor. Jelo se na nejlepší tábořiště, které jsem kdy viděl. A to jsem jich viděl dost.
V osm hodin byl sraz u našeho hřiště v Českých Budějovicích. Odtamtud jsme měli vyjet na kolech až do tábořiště. Ve třičtvrtě na devět jsme vyjeli do centra města samozřejmě na kolech. Hned u hokejové haly jsme se trochu poztrácely, ale zanedlouho zase našli, takže jsme jeli podél Vltavy až na konec Havlíčkovi kolonie. Tam se kolona napojila na hlavní silnici. Podél ní jsme vyjeli. Cesta byla v pohodě až do okamžiku, kdy Matěj najel na Karolínu a oba se zřítili do škarpy vedle silnice. Vjeli jsme na cestu vedle silnice, tam se někteří občerstvili a už jsme chtěli jet, ale zastavila nás Šárka B., které bylo špatně, takže ji musel vzít pan Lukášek.
Vyrazili jsme opět na silnici. Před námi byl velký kopec. Starší někdy pomohli těm mladším. Nahoře byla první velká přestávka. Nyní jsme vybalili naše zásoby z domova a pustili se do nich. Za půl hodiny se opět nasedlo na kola a jelo se dál po silnici. Tempo bylo moc pomalé a stále se zastavovalo. Menším se to asi líbilo, ale těm větším moc ne. Po nedlouhé cestě jsme dojeli do malé neznámé vesničky. Tam nám dospělí koupili limonádu. Tady byla největší přestávka. Všichni obědvali a četli si časopisy, které tam přivezly holky (starší). Pro Šárku tam přijel její tatínek a odvezl jí domů.
Po asi čtyřech kilometrech byla další (zbytečná) přestávka. Tábor nebyl už moc daleko. Po přestávce už nás čekal závěrečný kopec. Vyjeli jsme na velkou silnici, na které měl být ten kopec. Nebyl tak hrozný, ale byl po hlavní, tak jsme museli dávat pozor. Po kopci byla rovina. U jednoho stromu byla malá cedulka Dálava. Za cedulkou byla cesta, která směřovala doprava. Sjeli jsme až na okraj lesa, tam se pokračovalo doleva, kde byla další cedulka. Už jen malý kopec nás dělil od Dálavy. Ten se přejel a sjelo se až k jídelně. Tábor se projel až ke kolárně.
Tam jsme dali kola a přivítali se s těmi, kteří jeli z Trhových Svinů. Naše věci leželi uprostřed tábora.
Po chvíli někdo pověsil na sloup papírek s družstvy. Každý si přečetl s kým je. Začali se rozdělovat stany. Potom nám Bohouš řekl program. Po asi hodině byla večeře. Potom následoval samozřejmě táborák a pak jsme šli spát.
(Vida, úplně jsem zapomněl na vlastní dceru a děti Běláčovy, kteří přijeli jinou trasou z Trhových Svinů).
Jak je zvykem, táborníci nepíší své příspěvky úplně zadarmo, ale za každou práci jim prozradím chybu na některé bankovce.Ještě uvedu rozvrh dne, jak by se měl ideálně probíhat, a někdy, když to vyšlo, se rozvrh i dodržel.
Základní časový rozvrh dne v táboře Služba Ostatní družstva 7.00 Budíček 7.30 Budíček 7.15 Příprava snídaně, pomoc v kuchyni 7.50 Rozcvička 8.15 – 8.45 Snídaně 8.45 – 9.00 Úklid v kuchyni Dopolední program Dopolední program 13.00 – 14.00 Oběd 12.00 – 13.00 Pomoc při přípravě oběda 14.00 – 14.30 Polední klid 13.00 – 14.00 Oběd Odpolední program 14.00 – 14.30 Úklid po obědě 16.00 Svačina Odpolední program Další program 15.30 – 16.00 Pomoc při přípravě svačiny, výdej 19.00 – 20.00 Večeře 16.00 – Svačina 22.00 Večerka Další program 18.00 – 19.00 Pomoc při přípravě večeře, výdej 19.00 – 20.00 Večeře 20.00 – 21.00 Úklid kuchyně, předání/převzetí služby 22.00 Večerka Hlídka