Těžší orient, trochu bloudění a cesta do pravěku
Zřejmě celou noc pršelo a ještě před budíčkem kapky deště lehce ťukaly na stanové celty. Ale rozcvičku jsme už běželi bez deště. Bylo docela teplo, počasí typu prádelna a ranní rozcvičení bylo docela příjemné.
Ještě stojí za zmínku protržení přehrady pod táborem, kterou nám zanechali předchozí táborníci. Byla to moc pěkná přehrada, v nejhlubším místě byla hloubka asi tři čtvrtě metru, což už stačí na docela pěkné vodní dovádění. Ale noční déšť zřejmě zvedl vodu tak, že se část přehrady utrhla a hladina vody silně poklesla. Ale naše (tedy vaše) děti neváhaly a úplně samostatně a za cenu namočených kraťasů a triček vytahaly z vody kameny a protrženou část dokonale opravily. Připadá mi, že teď je hladina dokonce ještě vyšší. To jen tak, abyste věděli, jak šikovné děti tu máme.
Po snídani jsme s Pavlem Novákem zahájili sadu orientačních závodů, kde táborníci mohli naostro uplatnit znalosti okolí získané včera při orientačních hrátkách.
Postavili jsme dvě trasy – pro malé a velké orientační běžce. A pro ty malé to nebyla žádná cestička po fáborkách – prostě dostali mapu s pěti kontrolami a odstartovali všichni najednou. Celkovou délku trasy měli asi 1500 m a počítali jsme, že tak za půl hodiny by to mohli stihnout.
No, opět jsme se přepočítali. Vítězný Boris Brcko přiběhl za 8:30 minut, těsně sledovaný Vojtou Kaštovským, který měl čas 8:52. A další byla malinká holčička Anička za 10:46. Je vidět, že vedoucí družstev odvedli dobrou práci při učení dětí základům práce s mapou.
Pro závodníky ročníku 2007 a starší postavil trasu Pavel a také odvedl zřejmě dobrou práci. Už dlouho jsme neslyšeli tolik sakrování na autora trati.
Jeho trasa měřila něco přes 4 km a po hromadném startu jsme odhadovali čas nejlepších také tak na půl hodiny. Šli jsme se s malými závodníky podívat na louku nad cestou jako fanouškové velkých závodníků. Po cestě jsme ještě potkali Tínu, která pohrdla hromadným během od kontroly ke kontrole a zmizela v lese směrem někam k poslední kontrole.
Na louce jsme se brzo dočkali první skupiny běžců. Měli za sebou tři kontroly a s jistotou mířili ke čtvrté. Pár minut za nimi běžela druhá skupinka, počínala si stejně sebejistě, a tak jsme raději pospíchali zpět do tábora, abychom je nepropásli. A v táboře jsme čekali a čekali … a čekali. Půl hodiny dávno uteklo, čas ubíhal a Pavel po rychlém pohledu na mapu přesně odhadl, která kontrola by mohla být příčinou takového záseku. Tak se raději vydal na trasu poskytnout trochu podpory kufrujícím závodníkům.
Vítězná skupina dorazila do cíle v čase 58:21 minut a zajímavé bylo, že to nebyla ta první skupina, kterou jsme viděli na trati. Z jejich líčení jsem moc nepochopil, kde je předběhli a kdo koho při hledání kontrol napálil, ale ukázalo se, že Pavel měl pravdu v tom, která kontrola byla ta kritická. Louka tam tvořila úzký výběžek do lesa, který byl součástí podobného, ale mnohem většího tvaru. To právě spletlo závodníky, kteří si neuvědomil, v jakém měřítku se pohybují, hledali kontrolu o desítky metrů jinde a bezpochyby se neuctivě vyjadřovali na adresu toho ….., který to tak blbě schoval. Ještě že jsme to neslyšeli.
Původně vedoucí skupina Danny, Tomáš Havelka a David Czepiec doběhli za dalších deset minut a třetí skupina ještě dvě minuty za nimi.
A tak nám chyběla už je Tína a Matylda, která se s ní vydala po kontrolách. Ale nakonec se všichni našli a ve zdraví se vrátili do tábora, kde se už podával oběd – knedlíky s kuřetem na paprice. Jako vždy vynikající.
Po obědě jsme konečně postavili sloupky hřiště pro ringo. Pavel odpoledne chystal další orienťák a aby nám děti nezvlčely, zahájili jsme v předstihu turnaj v ringu.
Jako obvykle jsme soutěžili ve dvou kategoriích, ale malé dětičky jsou v jednotlivých družstvech zastoupeny dost nerovnoměrně, tak jsme museli v jejich týmech provádět určité personální přesuny i napříč družstvy. Jinak by hráli například Jirka (13 let) a Teo (12 let) proti Aničce (7 let) a Jindrovi (7 let). To by asi nikoho nebavilo.
Nakonec si zahráli všichni a na to, že některé malé dětičky to hrály poprvé, to byla docela pohledná utkání. Zvláště Jindrovi se dařilo pěkně chytat a dokázal také házet pěkné špeky.
Mezitím Pavel zahájil svůj slavný paměťový orienťák, který spočívá v tom, že závodník si nese mapu pouze v paměti. Prostě se podívá na mapu, zapamatuje si polohy kontrol a vyrazí. A zřejmě si to všichni pamatovali správně, protože se nikdo nevracel, aby se podíval znovu do mapy.
Trasa byl tentokrát dlouhá nějakých 800 m a absolutní vítězka Bára Brcková ji zvládla za 6:08 minut, čímž to natřela všem kluků, některým až o čtvrt hodiny; nebudu jmenovat.
Mezi malými zvítězil opět Boris Brcko za 10:24. No, zřejmě slušnej oddíl.
Před večeří jsme ještě dohrávali dva zápasy v ringu, mezitím se na nás přijeli podívat rodiče Edity s pejskem a s maminkou Marka, pohovořili a zase odjeli. Po večeři odjel Pavel a táborový národ se začal pomalu chystat k táboráku.
Ale dnes nebude, holenkové! Dnes je překvapení v jídelně. Zahajujeme totiž novou celotáborovou hry na téma Cesta do pravěku.
A začali jsme, jak jinak, vědeckou přednáškou, či spíše přivítáním na vědeckém sympoziu na téma Anomálie časoprostorového kontinua. Po přednášce přítomní shlédli vědecký film Cesta do pravěku, který natočil v roce 1955 režisér Karel Zeman.
K promítání jsme měli původně připravený i projektor, ale bohužel jsme neměli odpovídající konektory na notebooku, takže jsme sledovali film na 15palcovém monitoru notebooku postaveného na židli a na stole v jídelně.
Překvapilo mne, kolik dětí ten film zná. Původně jsem se domníval, že nejstarší film o dinosaurech, který budou znát, bude asi tak Jurský park, ale dnes i malá Anička předpovídala, která příšera se v příštím záběru objeví, a Vojta Kaštovský plynule sypal latinské názvy téměř všech živočichů ve filmu.
S promítáním jsme skončili dost pozdě, až po desáté hodině, uvidíme, jak budou zítra čilí. A to budou potřebovat, protože zítra máme den táborových her.
Tak dobrou…