Zprávy z tábora – jedenáctý den, středa 28.8.2019

Hry, hříčky a hlavolamy

Série teplých nocí a vlahých letní rán pokračuje. Děti pořád vstávají na budíček, včas vycházejí na rozcvičku, dokonce většina z nich přibíhá na rozcvičkové místo a poctivě cvičí. A to prosím po jedenácti dnech tábora. No to jsem asi ještě nezažil.

Dnes se mnou běželi celý okruh Matěj a Jirka Dohnal.

Program na dnešek plánoval táborové hry. Po snídani jsme zahájili hrou vytaženou z dávné minulosti – Navigace v mlze. Ta spočívá v tom, že vidoucí vedoucí naviguje nevidoucí členy svého družstva přes louku do branky mezi dvěma zabodnutými oštěpy, takových 35 m. Přitom může k navigaci používat pouze zvuky nedávající smysl, například mlácení lžící do ešusu, tleskání a povolili jsme i písmena. Složitější bylo to, že vedoucí museli navigovat všechny členy družstva současně.

A tak po louce opatrně našlapovaly postavy se zavázanýma očima a rukama před sebou za zvuků „Mi-pé, Pé-el, cink cink“. Teoreticky to bylo perfektně promyšlené, prakticky to občas drhlo, zvláště když si navigovaní členové občas pletli levou a pravou stranu nebo když navigátor na některého člena zapomněl a organizační tým ho musel chytat, aby nezmizel v lese nebo nespadl do ohniště.

Nejlépe si v této disciplíně vedlo družstvo Dannyho, který své členy navedl do branky za necelé tři minuty; ostatním družstvům to trvalo daleko za pět minut.

Další hra byla nová, taková stavebně-osvěžovací. Úkolem bylo postavit co největší věž z kamenů – to byla ta stavební část; a stavělo se z kamenů z řeky, což byla ta osvěžovací část. Vojta Kaštovský se přitom osvěžil tak důkladně, že byl ve vodě až po krk.

Věže se stavěly na dřevěném můstku na břehu a časový limit byl stanoven na 10 minut. Táborníci začali extenzivně těžit kameny z koryta Černé a na můstku se začaly rýsovat základy budoucích staveb. Většina družstev vsadila na bytelné základy a mohutnou konstrukci věže, Bářino družstvo si zvolilo styl lehké vzdušné stavby především z menších plochých kamenů. Tato strategie se nakonec ukázala jako nejvýhodnější a přivedla Bářino družstvo k vítězství, zvláště když se horní patra Honzovy věže pár vteřin před koncem sama zničehonic zřítila. Bářino družstvo tedy postavilo věž vysokou 74 cm, druhé bylo Tomášovo družstvo s 50 cm, za nimi Honzovo družstvo s 26 a Dannyho s 23 cm.

Po svačině přišla konečně klasická táborová hra Dekomlat, která bezpodmínečně musí být na každém táboře. Hra spočívá v tom, že dva soupeři se zavázanýma očima se snaží navzájem zasáhnout smotanými dekami (v našem případě ručníky). Pro táborníky, kteří hru ještě neznali, proběhly ukázkové souboje Tereze s Vaškem a měli jsme vzácnou příležitost vidět boj Dáši s Lenkou Nagyovou a Ley s Lenkou Baronovou.

Pro turnaj družstev jsme opět rozdělili družstva na malé a velké, pro jistotu, aby se nám tu navzájem nepozabíjeli. Pak už to vypuklo – malí se mydlili s malými a velcí s velkými, i když se to občas promíchalo. Jako vždy to byla pro diváky velmi dramatická podívaná. To rychlé hledání deky po startu, to opatrné plížení, pokud soupeř našel deku dřív, ty divoké souboje, pokud již oba soupeři deku našli. Hrálo se na tři doteky, ale někdy to trvalo dost dlouho, když třeba Boris našel obě deky, na jedné seděl a druhou máchal kolem sebe.

Jako obvykle i po skončení turnaje se hodně dětí domlouvalo na dalších soubojích, protože zde nehraje roli síla nebo výška, ale hlavně štěstí a promyšlená strategie.

Další historická hra byli Komáři. Tu jsme hráli naposledy snad před deseti lety. Spočívá v tom, že dobrý člověk po pracovním dni spokojeně usne a v tu chvíli se probudí otravní komáři, kteří začnou bzučet a hlavně píchat. To by člověk v tu chvíli vraždil, že ano?

Spokojeně spícího člověka představoval Kuba Folberger se zavázanýma očima, vraždící nástroj byl ručník z Dekomlatu a komáři byli členové jednotlivých družstev. Dělali své „Bzzzzzz“ a snažili se Kubu píchnout prstem a uniknout úderu ručníkem. Ono se to nezdálo, ale jedna minuta boje s těmi krvežíznivými bestiemi Kubu vyčerpala vždycky tak, že sotva zvedl ručník. Nejvíckrát si píchlo Bářino družstvo.

Po obědě (sýrové placičky a la smažený sýr, celkem 111 ks, s tatarskou omáčkou a čerstvou zeleninou) jsme nechali dlouhé volno, jednak jsme zažívali po výborném obědě, jednak bylo vedro a taky jsme nechali družstvům čas na psaní scénářů divadelních kusů, učení rolí a přípravu kostýmů.

Ještě upřesním, které pohádky si družstva vylosovala:

• družstvo Báry – Lakomá Barka
• družstvo Dannyho – Moře, strýčku, proč je slané?
• družstvo Honzy – Královna Koloběžka První
• družstvo Tomáše – Splněný sen

Nakonec jsme přerušili siestu poslední dnešní hrou, tradičními Popeláři. Při ní měla družstva během 10 minut přinést:

• list bezu černého
• placatý kámen o největším rozměru 42 mm
• lišejník
• vaječná skořápka
• modrý ringo kroužek
• bodlák
• tanga
• houbička na nádobí
• svetr
• šitíčko
• list dubu zimního
• kopřiva s kořeny
• tři lískové oříšky
• pětikoruna

Problém vznikl u modrého ringo kroužku, který dosud leží někde v ostružiní u záchodů. Tři družstva to vzdala, ale Bára to vyřešila po svém – červený kroužek obalila modrým krepákem.

Dalším problémem byla tanga. Byly dotázány všechny přítomné ženy – nic. Byl dotázán i Ivan Holečka – taky neměl. Naštěstí v průběhu hry přijela Kačka Součková s Dádou, dcerou Luckou, její kamarádkou a u nich se dvoje tanga našla. Kupodivu nikoho nenapadlo vzít zpěvník Já písnička, kde taky nějaká ta tanga jsou.

Pak už ale skončil čas her a nastala vážná vědecká práce. Týmy opět zkoumaly onu vzácnou stránku z kroniky Rychlých Šípů a našly zmínku o jakési rodině Chuchmů, která nyní bydlí v rodném domě Mirka Dušína v blízkém městečku. Po bouřlivé diskusi byly z množiny blízkých městeček vyloučeny osada Desky a vesnička Ličov, takže zbyl jen Benešov nad Černou. Přítomní vědci neváhali – bylo rozhodnuto okamžitě pátrat po této jediné stopě v Benešově. Sotva jsme je udrželi aspoň do svačiny (rohlíky s Dášinou pomazánkou co-dům-dal), ale pak už všichni vyrazili do Benešova – pěšky po žluté turistické značce.

Cesta proběhla bez problémů, skoro jsme nebloudili a do Benešova jsme dorazili v 17:44. Vědci ještě využili otevřené prodejny Coop a doplnili zásoby chipsů, bonbónů a hladinu nanuků v krvi, samozřejmě pouze pro účely úspěšného pokračování vědecké práce.

Ale pak vznikla otázka, kde v Benešově najít Chuchmovy. Infocentrum už mělo zavřeno, takže nezbylo, než se vydat na terénní výzkum a ptát se lidí, zda neznají nějakého Chuchmu. A tým profesorky Barbory Brckové, DrSc., byl úspěšný již po několika minutách. Zjistil adresu Chuchmů, tedy spíše specifikaci „polorozbořený dům v této ulici“. No co, rodný dům Mirka Dušína musí být starý, ne?

Všechny týmy se pak shromáždily u řečeného domu a Bára zazvonila. Nic se nedělo. Zazvonila znovu. Nic. Pak zazvonil Jirka Dohnal a dveře se otevřely (inu, i zvonit se musí umět). Ve dveřích stál sympatický chlapík s brýlemi a copánkem. Na otázku, zda nemá něco společného s Dušínovými, překvapivě odvětil, že skutečně má, že již několik generací se u nich v rodině předává jakýsi balíček a staré desky s dokumenty. Vše nám přinesl, protože u toho byl nápis „Předat těm, kdo se budou ptát na Dušína“.

Pěkně jsme poděkovali a hned jsme se vzácnými artefakty pospíchali na náměstí, kde byl proveden předběžný výzkum. Ukázalo se, o jaké nesmírně vzácné dokumenty se jedná. Ve starých deskách jsme nalezli rodný list Mirka Dušína (narozen 14.6.1918), jeho první vysvědčení (čili školní zpráva) a jeho dopis z konce II. světové války adresovaný zřejmě členům jeho Rychlých Šípů. Dále tam byla zavřená obálka.

V balíčku byla dřevěná skříňka, která po opatrném otevření odhalila tajemství – pět kovových hlavolamů. Z dopisu Mirka Dušína vyplývá, že adresáti mají nejdříve vyřešit všechny hlavolamy a pak mohou otevřít obálku a dozvědět se poslední tajemství Rychlých Šípů.

Do tábora jsme se vraceli hluboce zamyšleni. Vědci si předávali hlavolamy a snažili se je všechny vyřešit, ale zatím je současný stav vyřešení pouze dvou hlavolamů. Výzkum bude tedy pojračovat zítra.

Po večeři (šunkofleky s okurkou) už za tmy přijela Radka Folbergerová a přivezla s sebou opravdového Američana, studenta, který je u ní na výměnném pobytu. Kdoví, třeba nám zahraniční kolega pomůže vyřešit onu záhadu hlavolamů.

Zítřek ukáže.