Zprávy z tábora – dvanáctý den, čtvrtek 29.8.2019

Hry atletické, divadelní a filmové

Zase jsme vstávali do krásného rána, kapičky rosy se třpytily na ranním sluníčku a jasné nebe slibovalo další teplý den. Dnešní rozcvička byla opět jogínská pod vedením Báry, dnes s trochu obtížnějšími cviky. Plný okruh se mnou běžel opět Matěj a Jirka Dohnal.

Po snídani jsme zahájili druhou sérii atletických závodů, dnes to byly běhy a výška. Pro běhy jsme připravili zbrusu nový atletický ovál, skoro přesně odpovídající pravidlům IAAF. Byl vyskládaný z barevných kloboučků a kuželů na louce za stany a měřil kolem 150 m. Asi na čtvrtině obvodu rostla vysoká tráva, což ale bylo kompenzováno rovinkou na druhé straně vyšlapané na hlínu. Ani rosa na trávě nijak nevadila, po prvním závodě už byla pryč.

Běžce jsme rozdělili do tří kategorií přípravka – mladší žactvo – starší žactvo.

Přípravka běžela jeden okruh a s přehledem vyhrál Boris Brcko, překvapivě pronásledovaný Šimonem Hřebeckým a o další vteřinu za ním byl Tomáš Hálek.

V mladším žactvu byli jen tři kluci, kteří běželi dvě kola, a pořadí bylo podle očekávání: Marek – Péťa – Jirka Dohnal.

Závod staršího žactva na tři kole se nečekaně stal mezinárodním závodem, protože se na poslední chvíli přihlásil Sanoor, ten chlapec z Floridy, kterého včera přivezla Radka Folbergerová.

V prvním rozběhu běželi všichni favorité a závod tím byl dost dramatický. Danny Gribbin plně využil svých zkušeností ze závodů, dvě kola se vezl za vedoucím Davidem Czepiecem, půl kola před cílem přidal a lehce zvítězil. Třetí byl David Pikl a čtvrtý Honza Stejskal.

Druhý rozběh celý odtáhla Bára Brcková a hned za ní se držel Sanoor. Na to, že nikdy v běhu nezávodil, běžel velmi pěkně, ale po dvou kolech se ukázalo, že ten začátek přeci jen přepálil. Ve třetím kole totálně vytuhl. Druhý pak doběhl Kuba Outlý, o šest vteřin před Matějem.

Po svačině jsme zahájili tradiční táborový skok vysoký, který se skáče bez rozběhu odrazem z obou nohou. Jako doskočiště jsme použili staré matrace, stojany už máme dávno vyrobené z dřevěných latí a jako laťka nám posloužila laminátová zelená tyčka k rajčatům.

Skok vysoký na táborech je vždycky dramatická soutěž. Také dnes už od základních 50 cm a nejmladších závodníků se rozjel pěkný závod plný výborných výkonů, osobních rekordů a překvapivých favoritů.

Například Šimon Hřebecký se postupně dostal až na 80 cm a Tomáš Hálek ještě o 5 cm výše. To jsou opravdu pěkné výkony. Připomínám, že Tomášovi je devět let. Velké zlepšení proti loňskému výkonu ukázal také Boris Brcko, který se z 75 cm vyšvihl na dnešních 100 cm.

Soutěž staršího žactva byla ještě dramatičtější. Od 100 cm zůstala v soutěži jen čtveřice favoritů ve složení Marek, David Czepiec, Tomáš Havelka a Honza Stejskal. Vše elegantně skákali na první pokus a netroufal bych si vsadit (kdybychom se vsázeli), kdo to vyhraje. Všichni se bez problémů dostali až na 120 cm, kde také skončili, s výjimkou Davida Czepiece, který na druhý pokus skočil ještě následujících 125 cm, což mu zajistilo vítězství. Potom si dal nastavit 133 cm, ale ty už nepřekonal. Přeskočil to mimo soutěž pouze Vašek, který je u nás desetibojařem.

Když už jsme měli ty stojany postavené a výšku 133 nastavenou, zkusili jsme poprvé také závod v opačné disciplíně, tedy podlézání laťky. Pravidla byla taková, že závodník se musí země dotýkat pouze chodidly a musí podlézat v záklonu. Právě to dělalo některým závodníků problémy s rovnováhou.

Soutěž vyhrála Anička, která podlezla 60 cm, což i při její výšce je pěkný výkon. Dalších 65 cm překonala (vlastně podkonala) Bára. Nedokážu pochopit, jak se tam dokázala složit, a ještě méně je pochopitelné poskládání Matěje, který se dostal pod 70 cm, o 5 cm níž než známý hadí muž Marek.

Po této soutěži už byl oběd (přírodní kuře s rýží) a po něm už nebyl žádný program, to aby měla družstva dost času na dokončení a nacvičení svých divadelních představení. Od loňska máme krabici s kostýmy, a tak se během této doby po táboře pohybovaly podivné postavy v kabátcích, vestách, fracích, s parukami nebo klobouky, a všude se tvrdě zkoušelo.

Po odpolední svačině jsme před tee-pee přinesli lavice z jídelny a vytvořili dokonalé hlediště.

Pomalu se scházelo ctěné publikum a usedalo do lavic, dámy se ovívaly vějíři a ctihodní džentlmeni ve fracích spolu vážně hovořili. Pak ruch pomalu utichal, světlo v sále pohaslo a já jsem představil první divadelní kus v provedení uměleckého souboru Honza. Tito nadaní umělci zdramatizovali známou pohádku Královna Koloběžka První.

Představení nebylo co vytknout. Vedoucí ansámblu, Honza, nás mluveným slovem provázel celým příběhem a na jevišti tento příběh současně ožíval. Autorům scénáře se podařilo zachovat poetiku Werichova vyprávění, ale do dramatizace vnesli i svůj vklad. Pohádce to rozhodně prospělo.

Jako druhé vystupovalo divadelní uskupení Barbora, které sehrálo představení Vietnamský sen na motivy pohádky Lakomá Barka. Tohle představení a hlavně adaptaci předlohy bych neváhal nazvat slovem avantgarda. Ono převést příběh z tradiční české vesnice do vietnamské jídelny chce kus odvahy. Ta autorům zjevně nechyběla ani při záměně postav, z toho jedné zvířecí. Vskutku, nelze než obdivovat kuráž autorů, s níž přivedli na jeviště velkého živého psa, který ovšem hrál divadlo profesionálně jako skutečný herec. Představení přitom bylo svižné, mělo jiskru a nedovolilo divákům vydechnout až do úplného a překvapivého konce.

Jako třetí vystupovala divadelní společnost Danny, která zdramatizoval pohádku Moře, strýčku, proč je slané? Zde se scénář držel předlohy, z níž autoři vybrali hlavní pasáže, ze kterých pak na jevišti sestavili kompaktní příběh. Je také nutno vyzdvihnout jevištní techniku, především realistické provedení pekla s jeho žhavými uhlíky a šlehajícími plameny. Diváci také šuměli údivem při scéně, v níž kouzelný mlýnek namele jídlo, oblečení a bohatství chudému Koubovi a naopak nezastavitelně chrlí sůl lakomému Markovi. Opravdu bylo na co se dívat.

O čtvrtém představení skupiny Tomáš lze s politováním říci, že se příliš nepovedlo. Hlavní příčina byla náhlá indispozice principála Tomáše, který krátce před premiérou ulehl ve stínu za stanem s mírnou nevolností. Osiřelý zbytek skupiny se rozhodl, že přesto představení sehraje, ale podle mého názoru by bylo lepší s premiérou počkat. Více o tom nebudeme psát, abychom si nekazili příznivý dojem z předcházejících zážitků.

Nicméně všechna představení měla velké ovace a publikum odcházelo z hlediště spokojené. A to je to hlavní, čehož se snaží všichni herci, režiséři, autoři, scénáristé, kulisáci, maskéři, osvětlovači, kostyméři a uvaděčky dosáhnout. Tak jim za to poděkujme.

Po divadlech jsme se vrátili ke sportu. Vytáhle jsme zbrusu nové gumové lano, přivázali ho ke stožáru a zahájili tradičního Vejtahu. Každý závodník se snažil natáhnout lano co nejvíce a zabodnou kolík co nejdále. Soutěž byla o to dramatičtější, že každý měl jen jeden pokus (abychom stihli večeři), takže se museli velmi soustředit.

Viděli jsme pěkné výkony, například Tomáše Hálka, Borise nebo Matyldy, kteří se dostali daleko za 10 m. Absolutně nejdále dosáhli Tomáš Havelka a David Czepiec, oba se shodným výkonem 11,60 m.

Při posledních pokusech přišla přeháňka a po večeři (šišky s mákem – ty byly!) se po nebi pořád honily mraky a ani předpověď nebyla příznivá. Proto jsme táborák zaměnili jídelnou a po výplatách plichtíků jsme si pustili další táborové kino. Dnes jsme viděli animovaný film Ovečka Shawn ve městě. Díval se s námi i Sannor a věříme, že se mu to líbilo, stejně jako nám všem ostatním.

Po závěrečném The End šli všichni rovnou do postelí, aby byli silní a svěží na zítřejší honbu za pokladem.

Tak dobrou noc všem.