Orienťáky a dříví
V noci na náš tábor udeřilo několik přírodních jevů – nejdříve lehce sprchlo, pak přišel pořádný slejvák, po páté hodině bouřka a udeřilo někde blízko, až se ve stanech rozsvítilo, o půl šesté se začalo ozývat první špitání a hlasité rozhovory táborníků začaly kolem šesté hodiny.
Ty první jevy – atmosférické – se na našich táborech vyskytují náhodně, ty druhé jevy – špitání a rozhovory – jsou na začátku každého tábora pravidelné, ale jejich intenzita každým dnem klesá.
Takže je jasné, že o půl osmé už nebylo koho budit, ač se služba snažila a malý Píba si dokonce přinesl fotbalovou trubku.
Už pět minut před odchodem na rozcvičku stála všechna družstva nastoupená a správně ustrojená. Všichni také pěkně běželi po rozcvičkové cestě až k sousednímu tábořišti Dálava a poctivě cvičili podle Terezy a Aleny. Ale na to jsem už za ta léta na táborech zvyklý, spíše počítám, kdy se to celé obrátí a budeme před rozcvičkou vytahovat táborníky ze spacáků.
A protože bylo takové krásné ráno a táborníci byli tak vzorní, nabídl jsem, že kdo chce, může se mnou vyklusnout celý okruh přes tu houpavou lávku u Dálavy, po hrázi rybníka Kancléře, po silnici k lávce a přes lávku po cestě k táboru. Celý okruh může mít tak 3 km. Nepřekvapivě se přihlásili Danny, Bára, Teo a Marek, překvapivě se nepřihlásili Tomáš a Matěj, a překvapivě se přihlásili Jirka Dohnal a malý Míša Tomsa. A nutno říci, že oba to poctivě uběhli a nevypadali nijak uštvaně.
Po snídani byl upřesněn dnešní program – byl stručný: orienťáky a dříví. Orienťáky proto, že jsou v programu tábora, dříví proto, že v kuchyni rychle docházelo.
Nejdříve jsme podle staré tradice vyslali družstva s mapami na obhlídku okolí a zakreslení všech významných bodů do mapy. Družstva to stihla rychle, protože většina táborníků je na tomto tábořišti podruhé a zná všechny ty posedy, vývraty, krmelce a jámy v okolí. Takže měli ještě dost času si vyluštit několik Intelektuálních rozcviček, které jsme začali vyvěšovat na nástěnku. A že to luštění šlo rychle – životnost jedné hádanky se počítala na minuty spíše než na hodiny, a to některé byly hodně těžké.
V nejmladší kategorii excelovali sourozenci Kaštovští a Matylda Vacková, ve střední kategorii ročníku 2006-2007 si nahrabali Jirka Dohnal a Marek s Teem a také Vojta Kaštovský si tam zaskočil z mladší kategorie. V nejstarší kategorii ročníku 2005 a starší byl ve všech otázkách první Šimon Kubeš, který vždy neomylně vyhmátl podstatu předloženého problému a rychle přišel na správné řešení.
Tím ale zábava dočasně skončila a bylo nutné se věnovat práci, konkrétně sběru a dopravě dřeva do kuchyně a k ohništi. Poblíž tábora už žádné soušky nebyly, ale o kus dál za umývárkami jsme našli u starého náhonu docela bohaté naleziště suchých stromů a keřů. O kus dále ležel velký ulomený smrk, takže teď máme před kuchyní velkou hromadu tlustých špalků.
Pak už byl konečně oběd a po poledním klidu konečně první orientační závod, typu hvězdice. Pokaždé běžel jen jeden závodník každého družstva na jednu kontrolu, aby tam udělal značku pastelkou na lístek družstva. Vzdálenost kontrol od tábora byla do 250 m, pro ty nejmenší do 100 m.
Děti vzaly závody opravdu vážně a běhaly naplno, ale neobešlo se to bez menších nedorozumění. Například Vojta Kaštovský uhnaný doběhl, předla lístek a mapu Markovi, který vmžiku zmizel v lese. Vojta se trochu vydýchal a řekl, že tu trojku u kamene nenašel, tak vzal čtyřku u u mraveniště.
„Ježíšmarjá,“ lomil rukama jeho vedoucí Danny, „tam přece zrovna běžel Mařena.“ a tak Vojta vzdychl a vydal se do lesa dohnat Marka, aby mu řekl, že čtyřku už mají. Jak to dopadlo, nevím, ale asi dobře, protože všechna družstva měla všechny kontroly.
Byly to docela svižné závody, družstvo Báry vyhrálo v čase 18:05, a to bylo osm kontrol.
Tou dobou také přijel David Czepiec a posílil tak družstvo Báry.
Kolem odpolední svačiny vypuklo neplánované volno, které jsem využil ke zpracování nanošeného dříví, starší žactvo k hraní ringa na hřišti, které zrovna dostavěla Lenka s Terezou a Alenou a Žížalou (ta ale přijela jen na skok) a mladší žactvo k nafouknutí velkého gymnastického míče a hraní s ním lehce brutální hry, něco mezi rugby a vybíjenou. Některé akce mi připadaly dost děsivé, ale zatím nikdo nevyhledal Dášu k o šetření a dokonce ani nikdo nebrečel, tak jsme je nechali hrát.
Odpoledne také přišla řada na další orienťák, takzvaný gumičkový, kdy závodníci sbírali z kontrol barevné gumičky. Tento závod vyhrálo družstvo Honzy.
Pak vypuklo opravdové předvečeřové volno, které každý trávil po svém – hraním BANG! v jídelně, hraním ringa na hřišti a hraním té hry s velkým míčem. Pořád nikdo nebrečel, takže zatím dobrý.
Po večeři (vynikající francouzské brambory – žádné nezbyly a ani mi nikdo nepřinesl, že už nemůže) ovšem program pokračoval. Vědecké týmy opět zahájily činnost. V úvodní přednášce letošního sympozia se vědci dozvěděli o jakémsi tajemství Jaroslava Foglara, na které mne upozornil můj známý, jinak vedoucí katedry foglaristiky na Literárně vědecké fakultě UK.
Předal jsem týmům (společně s grantem 20,-pl) sedm obrázkových příběhů Rychlých šípů, v nichž má být údajně toto tajemství nějak zašifrováno.
Týmy okamžitě zahájily výzkum, ale rychle zjistily, že je lepší kooperovat a uprostřed tábořiště položily vedle sebe všechny zkoumané obrázkové příběhy. Kolem nich pak leželi vědci a podrobně zkoumali každý centimetr textu i obrázků. Dlužno říci, že během krátké chvíle narazili na náznaky určitého skrytého textu v příbězích, ale znenadání se setmělo a bylo třeba odložit výzkum na zítra a jít k táboráku.
Tam probíhaly výplaty plichtíků za dnešní závody, službu a sběr dřeva a včerejší jízdu na kolech.
A hned se objevily dvě chyby na dvouplichtíkovce – a obě našel Kuba Tomsa, takže po dnešním večeru je pravděpodobně nejbohatším mužem tábora.
Pak už byl čas na písničky. Dnes nám zpívala a hrála na ukulele Bára Brcková, doprovázená Dannym na kytaru. A tak nad ohněm vedle jisker stoupala také ovečka, co má jít spát, pera z křídel Pegasů a dokonce práškovací letadlo (to bylo na Jožina).