Cyklo – Kamenice – Hry
Zasloužený odpočinek po dni proběhaném v lese přerušil v 7:30 budíček. Všichni včetně skupinky atletů spících pod širákem se začali postupně soukat ze spacáků.
Dnes nás čekal ze včerejška odložený polodenní cyklovýlet. Ač bývá zvykem, že jsme v den cyklistických výletů ušetřeni rozcvičky, dnes jsme ji neopomněli – chvíli po tři čtvrtě na 8 vyběhl Jirka Dohnal, následovaný houfem dětí, na cestu k rybníku Smrkovec, zde přebrala kontrolu nad rozcvičkou Bára Brcková.
Jógínskou rozcvičku zakončila jednoduchým požadavkem – než táborník vyrazil zpět do tábora, musel udělat hvězdu, pro většinu mladších žádný problém, starším atletům se však do provádění cviku nechtělo. Snad poprvé se tak stalo, že ve frontě na chleby – dnes namazané nutellou – stáli mladší před staršími účastníky tábora, kteří se obvykle vracejí do tábora rychleji.
Po snídani jsem se přivítal s Láďou, který se nad ránem vrátil zpátky do tábora. Poté už nás Dáša svolala a prošla s námi, co všechno je třeba brát sebou na dnešní výlet, který na rozdíl od minulého absolvujeme jako jedna velká skupina. Všichni si začali balit své batůžky na cestu, vyfasovali svačinové balíčky a byla odkryta plachta z kol, která jsme si postupně odváděli ke svým stanům. Zase začalo to rejdění na kolech po táboře, dětičky už už chtěly vyjíždět.
Když jsme se konečně vypravili, zamířili jsme opět směrem na Vlčetínec, poté do Vodné, kde však tentokrát nikdo nehavaroval, a dojeli jsme až do Kamenice nad Lipou.
Na náměstí byl vyhlášen na 30 minut rozchod, který většina z taborníků využila k nákupu zmzlin, pití a všeho možného v nedalekém Flopu – zkrátka k doplnění všech těch nezdravých látek v krvi. Pár z nás se s Láďou před nákupy vydalo do zámecké zahrady zámku Kamenice nad Lipou, kde jsme obdivovali dle odhadů až 900 let starou Lípu, podle níž se město jmenuje „nad Lipou“.
Vše potřebné bylo nakoupeno, všechny děti se nám ve zdraví vrátily na náměstí. Přišlo nám škoda se jen otočit a jet zpět do tábora, tak jsme se rozhodli navštívit expozici hraček přímo v zámku.
Vešli jsme do zámku průchodem z náměstí a hned se pustili do prohlížení prvního ze sálů expozice hraček. Tedy do chvíle, kdy se nám za zády objevil pan pokladník s informací (která nikde nebyla napsaná), že je výstava placená. V celku rychle jsme nedorozumění vyřešili, vstupné uhradili – pan pokladník byl natolik laskavý, že nás naúčtoval jako školní skupinu – a pokračovali jsme v prohlídce.
Jelikož jsme nemuseli nikam chvátat, prošli jsme si nakonec všechny výstavy: Sklepení zámku, Angličáci, Hračky poháněné parními stroji, Keramika, Umělecké kovářství a Od realismu k abstrakci. Každý si snad našel něco svého, každý se pravděpodobně dozvěděl něco nového, každý si určitě návštěvu zámku v Kamenici užil.
Než jsme vylezli ze zámku, sjel se na náměstí jakýsi sjezd veteránů, kromě žluté Chevrolet Corvetty jsme mohli obdivovat původní Škodu Felicii, několik kousků vojenské techniky, expediční Land Rover a staré motorky nepřeberných značek.
To už nás začínal tlačit čas, a tak jsme nasedli na kola a vyrazili z Kamenice zpátky k táboru, přes obec Žďár a skrz kukuřičné pole do Vlčetínce, odtud už jen táhlé mírné stoupání a stáli jsme v táboře. Při průjezdu kukuřičným polem se mi Láďa svěřil, že nás bude muset po návratu do tábora bohužel znovu opustit, proto tedy zprávičky z mé strany.
Dáša na nás už čekala s obědem – špagetami s boloňskou omáčkou, tak jsme rychle schovali kola nazpět pod plachtu a vrhli se na tu dobrotu. Během poledního klidu se začalo schylovat k dešti.
Bára, Honza a Jirka pro nás připravili losování témat na letošní táborová divadla. Losovali jsme z 5 témat, 5 předem určených konců a k tomu každý 5 povinných slov, která musí v divadle zaznít. Na co se tedy můžeme těšit?
Jirkovo družstvo Novější rád zahraje českou pohádku končící reklamou s povinnými slovy: Hyperbolický paraboloid, Albert, Arnold Schwarzenegr, Onomatopoie a Silueta.
Kubův tým Vatikánský Khalífát musí vymyslet příběh o letecké katastrofě s volným koncem a povinnými slovy: exponenciála, Lidl, Kokain, Luminescence a Brutární (odkaz na Jirkův výkon v soutěži Rétorika, kde dostal téma Brutar a jelikož nevěděl o co se jedná, začal slovem brutální).
Od Matyldina družstva Bismarck se můžeme těšit na výměnu manželek s romantickým koncem – vzali se a žili šťastné až do smrti – a povinnými slovy Tatranka, Billa, Jackie Chan, Tristaidekafobie a tlustokožec.
Matějovi Svědci Krysanovi si připraví Akční film končící tím, že někdo odešel a musí v něm použít slova: Logaritmus, Tesco, Zrcadlo, Palimpsest a Plichtík.
Nakonec Doďův Hindenburg předvede divadlo o táboru Smrkovec v jiné dimenzi, kde ke konci všichni umřou a zakomponovat bude muset slova: Tyfus, Penny, Harém, Kaleidoskop a Krutopřísný. No já myslím, že se máme určitě na co těšit.
Už začínalo trochu poprchávat, proto jsme si zalezli pod střechu a zahájili populární hru – pantomima. Hra spočívá v tom, že každý táborník napíše na papírek něco k mimickému (bezeslovnému) předvádění, všechny papírky jsou vhozeny do klobouku a táborníci po jednom chodí předvést činnost, nebo věc, kterou si z klobouku vytáhnou – ostatní hádají co předvádějí – za správnou odpověď dostává tým jeden bod.
V těsné soutěži se týmy nakonec perfektně seřadily: 1. Matěj – 8 bodů, 2. Kuba – 7 bodů, 3. Matylda – 6 bodů, 4. Jirka – 5 bodů, 5. Doďa – 4 body. Tím však zatím dnešní program nekončil.
Déšť ustal, my už byli po svačině (jogurt + marmeláda do hrnečku), takže byl čas uspořádat ještě jednu hru – azimuty. Jak již název napovídá, hra spočívá v odměřování směru a vzdálenosti. Začíná se od stožáru, tým následně dostane směr a vzdálenost (např.: východ, 4,5 metru), bez jakýchkoli pomůcek musí odměřit, kde nachází další výchozí bod. To celé se opakovalo 8krát a byla měřena vzdálenost od místa, které mělo ve skutečnosti vyjít, při použití buzoly a měřícího pásma.
Poslední byl Kuba, který odměřoval stupně relativně, od správného místa se odchýlil o 19,38 metrů. Čtvrtý se umístil tým Matěje s výkonem 3,87m. 3,07 metru se odchýlil tým Dodi a zajistil si tak 3. místo. Jirkovi na 2. místo to stačil výkon 2,77m. Suverénně vyhrála Matylda, která – jak jsem pochopil – odměřovala sice stupně naopak, ale více méně tipem se trefila do vzdálenosti 93cm. Působivé.
Víc už jsme toho nestihli, byla již nachystána večeře (bramboračka, případně zbylé špagety z oběda pro hladové.
Dnešek a včerejšek byly ve znamení odjezdů táborníků, kteří zde byli jen na první týden tábora. Včera odpoledne odjeli Šimon Brůžek, Honzík Kluzák, Dan Kačerovský a Marek Mleziva – důležití členové některých týmů. Dnes nás opustily holky Janička a Alenka Michnovi i s rodiči, kteří nám na táboře velmi pomohli. Odjela taky Alena Kvasničková a na jednu noc nám utekl Jirka Dohnal, kterého zítra čekají závěrečné zkoušky v autoškole – hodně štěstí Jiříku a zítra se nám vrať i se řidičákem.
Po večeři se v klubovně hrála karetní hra Bang!, ale i žolíky, či Blackjack. Kuba Folberger rozdělal oheň, ke kterému postupně všichni přišli. Byli vydány plichtíky za dnešní cyklovýlet a hry, rozdána pošta z Poste Restante – naší anonymní poštovní schránky, skrze kterou si mohou táborníci posílat vzkazy.
Dlouho jsme se u ohně neohřáli, neboť začalo opět pršet a všichni se buď vydali už spát do svých stanů, nebo pokračovali v karetních hrách v klubovně. Nyní už snad všichni spí a já půjdu taky.
Omluvám se, teď v moment, kdy tu sedím v klubovně mi ještě úseky zpráviček, které jste právě dočetli chyběly, protože informace o nich jsou v zápisníku vedoucích, který nemůžu najít. Díky tomu dnes vyšly zprávy z tábora až teď v 8 ráno a ne po půlnoci, jak bývá zvykem. Snad odpustíte…
Matěj