Šátkovaná – koupání – víc koupání
Láďa se nám zatím z domova nevrátil a celý dnešek byl mimo tábor, budete se tedy muset opět spokojit jen se zprávičkami od Matěje…
Obvykle se tábor probouzí až dlouho po rozbřesku. Dnes ráno tomu tak však nebylo. Část táborníků, přespávajících pod širým nebem, se rozhodla vydat se pozorovat východ slunce. Skupina okolo Doďi Růžičky a Lukáše Blechy došla až do kukuřičného pole před obcí Dívčí Kopy, odkud měli na východ slunce senzační výhled.
Předčasné vstávání je ale neomlouvalo z rozcvičky, na kterou jsme vyběhli v 7:30, pod vedením ranního ptáčete Dodi. Proběhli jsme tím kukuřičným polem, kde byli sledovat východ slunce a na jeho konci nás Doďa rozcvičil. Po cestě zpátky do tábora jsme prošli celou atletickou abecedu. Dnešní služba – Kubův Vatikánský Khalífát, měla už vzorně nachystané namazané chleby.
Na dnešek měl sice dle programu vycházet polodenní cyklovýlet, předpovědi počasí hlásící teploty za hranicí 35°C nás však donutily přehodnotit plány a místo vyletu dnes spustit celodenní hru (dříve Maršál a Špion – letos historicky podruhé Velká Šátkovaná).
Vyměřili jsme území, kde se bude hra hrát – vystačit si budeme muset s lesem nad táborem. Cestami ohraničený prostor jsem zakreslil do mapy a rozdělil ho na 5 sektorů určených ke stavbě domečku jednotlivých týmů.
Bára Brcková nám rozlosovala týmy – neboť nehrajeme ve standardních, ale v nových losovaných – a území pomocí papírků z klobouku Jirky Dohnala.
Začal jsem vysvětlovat pravidla a vám to tu zkusím taky trochu osvětlit. Hraje se na dva poločasy, každý dlouhý hodinu a půl. Týmy vyrážejí do lesa s provazem, vlajkou, šátky a vedoucím, který zapisuje každému z týmů body.
Jejich úkolem je postavit si domeček (provazem ohraničený kruh o poloměru ±2 metry), kde si nechají věci, vlajku a vedoucího a čekají na zahájení hry – trojité zatroubení na trubku.
Po zahájení hry vybíhají útočníci hledat domečky ostatních, zatímco obránci domečku se připravují na nájezdy útočníků z ostatních týmů. Souboje probíhají právě pomocí šátku – odtud název hry. Každý z hráčů má svůj šátek zastrčený v kalhotách, tak aby mu koukal alespoň do půlky stehen. Chcete-li vyřadit hráče ze hry, musíte mu vytáhnout šátek, aniž byste přitom přišli o šátek svůj.
Cílem je získat co nejvíce bodů pro svůj tým, toho lze docílit dvěma způsoby – 1. ukradením vlajky nepřátelského týmu, 2. dovedením zajatců (po sebrání jejich šátku) k sobě do domečku.
Jak ukrást takovou vlajku ? Základem je lokalizovat domeček cizího týmu, do jeho prostoru (kruhu, kde se nebojuje) je třeba vběhnout, zde vám přítomný vedoucí dá na výběr mezi osvobozením veškerých zajatců vašeho týmu a vlajkou. Pokud nemáte koho zachraňovat, nebo si místo kamarádů vyberete přece jen vlajku, je třeba ji ještě dostat k vám do domečku, v tom se vám ale budou zaručeně snažit zabránit všichni z týmu, kterému jste vlajku právě ukradli i ostatní týmy, které můžete po cestě s vlajkou potkat.
Když už ji odnesete k sobě do domečku, vedoucí za ni započítá 100 bodů. Dovedete-li do domečku zajatce, dostanete za něj 30 bodů. Na rozdíl od tradiční hry Maršál a Špion lze vlajky krást na zpátek a tak se točí mezi domečky velmi robustně.
Pro případ, že by se nikdo k tomu zajatce zachránit, je každých 30 minut dvojitým zatroubením vyhlašována amnestie – vypuštění všech zajatců. To by snad pro představu stačilo.
Pravidla byla vysvětlena, týmy rozlosovány a dotazy zodpovězeny. Před jedenáctou vyrazily týmy budovat své domečky, v 11:00 ohlásila trubka začátek hry a všichni vyrazili za vlajkami.
Intenzivní souboje probíhající následujících 90 minut lze stejně jako mnoho dalších věcí u nás na táboře jen těžko popsat. Utahané dětičky vylezly z lesa a plné historek a zážitků nadšeně debatovali o průběhu hry. Celkem v prvním poločase proběhlo celkem přes 40 krádeží vlajek, takže opravdu bylo o čem debatovat.
Došli jsme do tábora, nikdo nechyběl, paráda. Bylo po půl jedné a z kuchyně přišla informace, ať s obědem před 2 nepočítáme. Jeden pohled na teploměr ukazující tropických 38°C a bylo jasno – jde se k rybníku. Do oběda (vývar a skvělá svíčková s knedlíky) jsme byli u vody.
Po obědě musel následovat dlouhý polední klid, neboť v tom vedru na běhání nemohl nikdo ani pomýšlet. Zpět do lesa jsme vyšli až v půl páté, kdy už sluníčko bylo nízko a ztratilo svou původní sílu.
Zahájili jsme druhý poločas. Vše probíhalo obdobně, jen už týmy předem věděli o domečcích ostatních, proto snad výměn vlajek proběhlo ještě víc.
Už úplně hotoví jsme se vrátili po šesté do tábora a začali sčítat body. Orientační výsledky vypadali takto (přesná čísla nemám teď u sebe):
1. Matějův tým cca 3400 bodů – 27 vlajek, 24 zajatců
2. Jirkův tým cca 3100 bodů – 20 vlajek, 39 zajatců
3. Doďův tým cca 2200 bodů – 20 vlajek, 9 zajatců
4. Máti tým cca 1700 bodů – 14 vlajek, 12 zajatců
5. Kubův tým cca 1200 bodů- 7 vlajek, 18 zajatců
Všichni jsme se odebrali do stínu, dostatečně se hydratovali a jelikož bylo pořád docela vedro, vyrazila část atletů opět k vodě. Od rybníka se vraceli až na večeři – dvouchodové menu – knedlíky ve vajíčku a těstoviny ve vajíčku.
Během odpoledne dorazili k nám do tábora Kuba Folberger s maminkou, která se na druhý týden přidává do sestavy naší úžasné kuchyně, a tak jsme Kubu rovnou zneužili k rozdělání táboráku, u kterého jsme strávili s hvězdami a Jarkovou kytarou zbytek dne, a kde teď sedím a dopisuji další zprávičky z tábora.
Už půjdu taky zalézt do spacáku, tak dobrou noc a ať se vám (ne)zdá o vlajkách a zajatcích.
Matěj