Zprávy z tábora – 8. den

Sobota 15.8.2015
Vstávali jsme už v sedm hodin, ale rozcvička nebyla. Dnes jsme totiž vyráželi na víkendovou vodu. Jenom… to nebude tak úplně jen sjetí Lužnice, bude tam i trocha té pěší turistiky.
Naplánované to ale bylo dokonale: vstaneme v sedm, zabalíme a v devět vyrážíme na kolech do Bechyně. Tam nasedneme na lodě a sjedeme do kempu na Lužničance. Škrt přes tento plán nám ovšem udělalo sucho. Pán z půjčovny nám volal, že Lužnice je pod Táborem nesjízdná, že je málo vody. Proběhla rychlá porada, z níž nakonec vyplynulo ideální řešení: z Tábora půjdeme pěšky podél řeky do kempu a na lodích pojedeme až v neděli do Bechyně.
Takže podle plánu jsme v táboře zabalili věci s sebou a na plachtu uložili věci na spaní, zkontrolovali kola, vyměnili píchlou duši Danova kola a přesně v 9:00 jsme vyrazili z tábora.
Jeli jsme stejnou cestou jako ve středu, jen opačným směrem, přes všechny ty kořeny, kameny a visutou lávku. Cesta nám pěkně ubíhala a přesně za hodinu jsme byli opět v parku na bechyňském náměstí. Dali jsme dětem na chvíli rozchod, pak jsme se přesunuli na stadion, kde jsme uložili kola do tělocvičny. Pořád bylo dost času, tak jsme ještě na přilehlém hřišti dali zápas ve frisbee.
Vlak měl jet v 12:06, ale jelikož dnes byla jakási vzpomínková jízda se starou lokomotivou, dle znalců Bobinou, vzniklo i vzpomínkové půlhodinové zpoždění.
Z cesty si moc nepamatuji, protože jsem skoro ihned usnul, ale ten rachot od dětí jsem pořád vnímal. Myslím, že spolucestující byli rádi, když jsme v Horkách vystoupili.
Pak jsme pokračovali tentokrát pěšky po červené k Lužnici. Pak jsme šli po břehu po proudu po pěkné stezce, i tady byla visutá lávka a dokonce tunel zhotovený klubem turistů.
Na jezu u Kvěchova mlýna jsme se vykoupali, nasvačili se a pokračovali dál.
Šli jsme dále po proudu, slunce pálilo, pití a sil ubývalo a množily se otázky: „Kdy už tam budem?“
Tak jsme uvítali další možnost občerstvení v penzionu Pod Příběnicemi. Měli tam pivo a kofoly a nanuky, ale, upřímně řečeno, moc ochotní nebyli. Vypadalo to na klasický případ – postavili si penzion, ale chodili jim tam lidi.
Ale oddechli jsme si, doplnili tekutiny a vyrazili na závěrečnou etapu do kempu Country u Bečic.
Tam už v hospodě čekali Gribbinovi a Klímovi a Stejskalovi II (Stejskalovi I šli s námi). My dospělí jsme k nim přisedli, utahané děti šly hrát frisbee.
Kolem osmé přijel Píba, který přivezl věci na spaní a hlavně večeři – guláš s chlebem.
Potom přijel pán z půjčovny a přivezl 18 nafukovacích lodí. Složili jsme je a narovnali do pěkné hranice.
Pak se děti věnovaly ještě takovým předspánkovým činnostem, jako koupání, hraní karet nebo povídání, ale asi byly opravdu unavené, protože brzy zalehly. My jsme šli do hospody a jako obvykle řešili ty nejdůležitější světové problémy.
Seděli bychom tam asi až do teď, kdyby nezačalo krápat. Přišel čas na plán B. Akorát jsme žádný neměli. Chvíli jsme čekali, jestli to nepřejde samo, ale pak jsme pro jistotu přestěhovali děti pod přístřešek, původně parkovací místo pro chataře.
Pršet ale nepřestalo, tak tu teď ležíme pod převrácenými loděmi a čekáme, jak to dopadne. Podle radarových dat by to už nemělo dlouho trvat. Tak nám držte palce.