Dodělávky – létání – burza
Když se dnes v půl osmé ozvala trubka, ohlašující budíček, došlo mi, že začíná poslední den z první poloviny letošního tábora. Nad vším, co už jsme letos zažili, jsem přemýšlel s chumlem dětí za zády po cestě na rozcvičku. Předcvičoval jsem já – Matěj (zprávičky píšu, jelikož Láďa nestihl vyřešit, co potřeboval).
Na loučce s chatkou pod hrází rybníka Kameničáku jsme se zaliti ranními slunečními paprsky rozcvičili, protáhli a vyběhli zpátky na hlavní silnici do tábora, kde jsme absolvovali všechny cviky atletické abecedy. Zamířili jsme zpátky do tábora a po umytí rukou se vrhli na chleby s medem, případně marmeládou.
Dle oficiálního programu měl být dnes Letecký den. Z předchozích dní nám však zbývalo dohnat pár věcí, proto jsme hned po snídani začali dodělávat vše, co bylo třeba. Začali jsme dohráním onoho posledního zápasu v Ringu. Duel Kuba x Doďa se stal mnohem dramatičtějším, když na něj bylo předem i v průběhu nasázeno celkem 24 plichtíků. Tento zápas totiž rozhodoval o celkovém pořadí 3 týmů starších atletů. Pokud by vyhrál Doďa, bude pořadí všech 5 týmů jednoznačné. Pokud by však vyhrál Kuba, měli by Jirka, Kuba a Doďa všichni stejně výher, přičemž výsledky jejich vzájemných zápasů by byly zacyklené a tak bychom měli sdílené 3.-5. místo. Drama se však nekonalo a Doďa zápas ovládl poměrem 2:0 na sety.
Během Ringa probíhal souběžně i zbytek soutěže v Disku. Co se výsledků týče, začneme nejdříve koulí/medicimbalem ze včerejška. Trefil jsem se a nejdále koulí opravdu vrhl Jirka Dohnal, s velmi solidním výkonem 9,38m. Ze slečen dovrhla nejdále Matylda Vacková – 7,38m. Hod medicinbalem ovládla Anička Volemanová parádním hodem 11,98m a z hochů se jí nejvíce přiblížil Matěj Horák – 11,59m. A nyní už ke dříve zmíněnému disku. Soutěž ovládl výkonem 21,95m opět Jirka Dohnal, následovaný Matějem Fraňkem (21,60m) a Matějem Nejedlým (mnou – 20,80m). U holek jednoznačně zvítězila zase Matylda Vacková a její výkon 20,53m, s odstupem Alenka Michnová (16,50m) a do top 3 se vešla i Klára Sazavská (13,76m). K vidění však bylo mnoho kvalitních výkonů, snad i nějaké ty osobní rekordy padly, každopádně do toho dali všichni maximum.
Ringo bylo dohráno, disk doházen a my se všichni přesunuli na louku za táborem, kde se rozjížděla soutěž v hodu oštěpem. Zde mezi kluky zvítězil Adam Komárek, který vyslal oštěp za hranici třiceti metrů, konkrétně 32,15m. Přes tuto hranici se dostal ještě Marek Mleziva (30,44m), následovaný až Matějem Nejedlým (28,81m). Zlatý hattrick zkompletovala Matylda Vacková, když ovládla i oštěp výkonem 22,59m. Za ní na dalších místech Bára Martykánová (19,28m) a Klára Sázavská (17,20m). Vrhačské a hodařské disciplíny tak byly dokončeny.
Během oštěpu jsme zamávali okolo odjíždějícímu Jendovi, kterému kousnutí od neznámého hmyzu zhnisalo a dostal v nemocnici antibiotika, proto usoudil, že nemá cenu zůstávat. Ať se ti to rychle zahojí Jendo! Zároveň s oštěpem začala i svačina, a tak kdo odhodil, dostal za odměnu termix a rohlík.
Po skončení oštěpu odjel domů Láďa, a když byly dojedeny svačiny, bylo už takové horko, že nám nezbývalo, než sebrat všechny ty paddleboardy a vydat se do oběda k rybníku. Voda byla sice po posledních chladných nocích studená, dětem to ale vůbec nevadilo a všechno probíhalo jako vždy. Vřískání a skřeky doprovázející bitvy o paddleboardy ustaly až, když jsme svolali všechna děcka zpět ke břehu. Vrátili jsme se do tábora tak akorát na oběd – hovězí vývar a excelentní srbské kuřecí medailonky s rýží, za který kuchyni patří převeliké díky.
Během oběda přijeli na druhý týden Bára Brcková, Honza Stejskal a Jirka Brunclík – naší bývalí kapitáni. Polední klid jsme přerušili zahájením letošního leteckého dne. Začali jsme házením letadel po táboře. Trasu okolo stožáru, přes síť a do ohniště měly týmy proletět letadlem na co nejméně hodů. To se skvěle podařilo týmu Bismark (Matylda), především díky Kláře Sazavské, která svým přeletěla jedním hodem celý tábor. 2. byl Doďa a 3.-5. místo sdílel Jirka, Kuba a Matěj.
Další hra v tématu letošního leteckého dne se úplně neosvědčila, a tak jsme radši zahráli klasiku – běhání na čas nebo jak se to jmenuje. Je to v podstatě štafeta, jen každý úsek má jinou délku. Každý tým má svůj kužílek a ten postupně posouvá. Všech 5 týmů vyrazí najednou. Rozhodčí vykřikne čas od 1 do 20 vteřin a úkolem táborníka, který je zrovna na řadě je posunout kužílek co nejdál a do určeného času se vrátit ke svému týmu. Velkou výhodou téhle hry je, že je do půl hodiny odehraná, a tak jsme se mohli rychle vrátit do tábora na svačinu (rozkrájený meloun) a vyrazit na druhou dnešní koupačku k rybníku Smrkovec.
Vraceli jsme se až na večeři – šišky s mákem, které snědli úplně všichni a po chvíli došly i zásoby na přidání. Po večeři měly děti chvíli volný program, neboť vedoucí připravovali 1. burzu. Když okolo 9. burza začala, byly všechny děti nachystané i se svými plichtíky okolo ohně.
Těžko se popisuje atmosféra burzy, to se prostě musí zažít. Láďa to říká vždycky a má 100% pravdu. Honza Stejskal s Jirkou Brunclíkem se postavili do role dražitelů a dražili mimo jiné hromadu jídla, skleněnky, knihy, hrnečky, plyšáky (hlavně divoké prase, které koupil Matěj Franěk za 50 plichtíků) a nepřeberné množství dalších věcí, které ostatně doma brzo přivítáte, jakmile vám je vaše ratolesti dotáhnou domů.
Po burze šli děti rovnou spát, neboť se protáhla až do 10 hodin. Teď už tábor tiše spí a jen pár starších atletů tu se mnou sedí okolo ohně a užívá si poslední minuty první poloviny letošního tábora. Snad i vy skrz zprávičky pocítíte vše, o čem vám za týden budou děti doma vyprávět a co zde zažívají každý den. Díky, že jste dočetli až sem a mějte krásný den.
Matěj.