Atletika, voda vůkol, Mexiko a Fantomas
Dnes už jsme v Mexiku, a tak byl budíček ozvučen svižnými mexickými rytmy. Asi to nebyla hymna, spíše nějaká směs mexického popu, ale budila stejně spolehlivě.
Vyběhli jsme po hrázi a na konci nás rozcvičil Onďa, který to dostal nařízeno od svého pána Jendy, který ho koupil za tři plichtíky jako otroka. A docela mu to šlo, ta rozcvička. (Pro uklidnění rodičů uvedu, že Onďa ještě dnes si nějak vydělal ty tři plichtíky a sám sebe vykoupil z otroctví.)
Dnes byl na programu atletický táborový přebor a po snídani jsme začali chystat kruhy na vrh koulí a sektor pro hod medicinbalem pro přípravku.
Ale zas tak moc jsme s přípravou nespěchali, protože tráva byla ještě mokrá od rosy a sluníčko jen líně šplhalo nad stromy, asi taky včera ponocovalo, tak jsme čekali, až závodní sektory trochu vyschnou
Pokračovali jsme v přeboru ringa, střídaly se týmy starších a mladších a byly vidět pěkné a obětavé zákroky v obou kategoriích. Troufám si říct, že některé zápasy mladších byly pohlednější než zápasy starších, kde převládaly dlouhé a nudné výměny.
Současně s ringem pak probíhaly soutěže ve vrhu koupí a hodu medicinbalem, postupně po družstvech, která nehrála ringo. U toho jsem nebyl, mám jen výsledky a fotky od Edity, ale zdá se, že to proběhlo v souladu s pravidly, bez zranění a bez protestů.
Standardní průběh táborového závodního dne byl trochu narušen událostí ve společném stanu Jirky, Kuby a Matěje. Jakási myš údajně prokousala podlahu stanu a vnikla dovnitř a Jirka ji údajně rozsekal polní lopatkou na několik kusů. Podle jiné verze myš žije. Víc toho nevím, ale tato drobná událost získala v táborovém mediálním světě velký ohlas a objevila se i v Poste Restante (to je schránka, kam můžou táborníci vhazovat na papírcích vzkazy jiným táborníkům). Jestli jsem to pochopil dobře, myš byla pojmenována Ratatouille a v poště se objevovaly vzkazy typu „Ratatouille musí žít!“ nebo naopak „Mouse wanted, dead or alive“.
Pak byl oběd a měli jsme opravdické mexické tortilly, plněné zeleninou a kousky kuřecího masa, se zelným salátem jako přílohou a byly moc dobré.
Pak byl zase poobědový klídek a sluníčko při něm začalo nějak víc pálit, nebo co, tak jsme šli zase do rybníka.
Do bojů o paddleboardy se dnes zapojily i malé holčičky se svými hlasovými projevy, tak bylo na rybníku dost živo. No, užili jsme si to a vyšli jsme z vody právě včas, protože to kolem nás začínalo nějak bouřit. Z několika stran byly slyšet hromy a na obzoru se kupila bouřková mračna.
Dáša nařídila kontrolu a uzavření všech stanů – a dobře udělala. Průtrž přišla rychle a byla opravdu silná, ale naštěstí netrvala dlouho. Bylo to právě ke svačině, tak se v jídelně kupily postavy a postavičky v pláštěnkách.
Pak déšť zmírnil a nakonec úpně ustal, ale bylo všude mokro, takže nebylo ani pomyšlení jít na louku házet oštěpem a diskem, jak bylo v progamu na odpoledne. Tak jsme vytáhli jednu Dešťovou hru, kterou jsme hráli předloni – jednu z verzí pantomimy.
Každý napsal na lísteček svoje jméno a pak něco, co by se mělo pantomimicky předvést. Lístečky se naházely do čepice a děti si postupně losovaly a šly předvádět. Ostatní hádali, co by to mohlo být. Některé věci byly odhaleny prakticky ihned, jako strom nebo had, jiné daly zabrat i našim vševědům. Některé museli předvádět sami autoři, naříklad Matějovo Kritické množství (štěpného uranu) Matěj Komárek prostě nedal. Docela dala zabrat i pantomima navržená Onďou – Ukaž sám sebe. Naopak NPC (od Pavla Kleina), kterou předváděl myslím Vojta, byla rychle uhodnuta, i když předvádějící jen stál a nedělal nic (NPC je non-playing character, tedy postava v počítačové hře, kterou řídí sám program a není za ní žádný hráč).
Na konci se ukázalo, že družstva Matěje i Kuby získala stejný počet uhodnutých pantomim, tak jsme rozhodli, že uděláme rozstřel mezi těmito dvěma vedoucími. Oni budou hádat a předvádět jsem měl já. Po krátké konzultaci s Jendou a Dášou, kde padaly návrhy jako Čtvrtá dimenze nebo Lidojed jsem se rozhodl, že budu předvádět sám sebe. No, stačilo předvést rozcvičku a Kuba to už měl i s plným jménem, takže jsem ani nedošel do scénky, kdy usnu, kdykoli si někam sednu.
Pak už byla večeře (chilli con carne, ale vůbec to nepálilo), a protože zase začalo poprchávat, nastartovali jsme centrálu, v jídelně napnuli prostěradlo a chvíli si promítali letošní fotky. Máme tu totiž kromě centrály i počítač a dataprojektor pro podobné chvíle.
Pak byl pravidelný Milionář, opět o Asii, a na závěr dnešního dne jsme si pustili starý, prastarý francouzský film Fantomas. Opět ožili komisař Juve, odvážný redaktor Pařížského kurýra a tajemný Fantomas se svými technickými vychytávkami, které nás tak okouzlovaly, když jsme byli ve věku dnešních mladších žáků.
No a se závěrečnými titulky skončil i šestý den tábora Kačlehy.
Tak dobrou noc.
