Zprávy z tábora – 6. den, čtvrtek 22.8.2024

Hody – vrhy, ringo a stopování

Dobrý den, tady zase Matěj.
Noc byla dnes velmi studená, to jsme pocítili my všichni, kdo jsme se rozhodli dlouhou do noci obdivovat úplněk a pod širým nebem i přespat. Nejvíc asi Kastro (Vojta Kaštovský), který se svým rozbitým zipem u spacáku větral celou noc. I já jsem se párkrát v noci zimou probudil.
Ranní mraky ne a ne pustit sluníčko ke slovu, a tak se na nástup na rozcvičku trousily děti pomalu. Nakonec se však neochotně vysvlekly z mikin a vyběhly směrem na Dívčí Kopy. Rozcvičku vedla Matylda, která  ji musela osekat na nezbytné minimum, neboť všem začínala být opravdu zima. Nezávisle na teplotě na nás naštěstí v táboře čekaly od služby (Doďovo Hindenburgu) namazané chleby s marmeládou, případně medem.
Na dnešek byl v plánu 1. táborový přebor atletický. Zbytek dne měl mít program v režii Láďa. Asi si dokážete představit ten šok, když mi ke stanu Láďa po snídani přinesl tablet a požádal mě, zda bych mohl opět napsat na večer zprávičky, protože se musí urychleně vrátit domů.
Ještě mírně vyvedeni z míry Láďovým nečekaným odjezdem jsme se pustili do dohrávání zbylých 14 zápasů v Ringu, zatímco Alena, Dita a Edit stavěli kruh pro vrh koulí a hod diskem. Jelikož jsem jakožto sudí (všech kromě svých zápasů) byl přítomen na každé z her, můžu s určitostí říct, že dnešní hry měly úroveň. Od energických a bleskových výměn, po taktické a dlouhé úseky hry – stály všechny za zhlédnutí. Těžko se slovy popisuje atmosféra, kterou diváci i hráči vytvářeli.
Paralelně se zápasy v ringu probíhaly soutěže ve vrhu koulí a později v hodu diskem. Výsledky snad doplní zítra Láďa – já je bohužel nemám nyní k dispozici (ale hádám, že kouli juniorů vyhrál Jirka Dohnal – ostatně jako vždy).
Všelijaké zápolení přerušila až svačina – výborný tvaroh do hrnečku. Po svačině se pokračovalo v předsvačinovém programu. Děti, které zrovna a nehrály, nevrhaly ani neházely, se bavily sledováním Dity,  která si na chvíli otevřela svůj kadeřnický salon a pod stříškou u klubovny stříhala Lukáše Blechu. S výsledkem očividně spokojený Lukáš se s novým účesem procházel po táboře a sbíral jeden kompliment za druhým.
Ringo a hody-vrhy nám vydržely až do oběda. K snědku nám kuchyně připravila čočkovou polévku, po ní jsme se (někteří) přejedli ražniči s bramborem, cibulí a hořčicí. Po takovémto výkonu jsme si zaslouženě odpočinuli při poledním klidu.
Odpočinek jsme však museli brzo přerušit, protože nás začínal tlačit čas a bylo třeba pokračovat v Ringu, které jako každý rok zabírá mnoho času (přesto nás baví a máme ho rádi). Turnaj se postupně blížil ke konci a výsledky se začínaly rýsovat (pořád nemáme dohráno – chybí nám poslední zápas).
Táborníci, kteří už měli všechno odbyto, se povětšinou začali zabavovat po svém, když si toho všiml Jenda,  rozhodl se i bez Láďi spustit další celotáborovou hru (hned po rychlé svačině – rohlíky s vajíčkouvou pomazánkou).
Jméno zatím asi nemá, tak jsem si ji provozně pojmenoval Stopování. V čem že vlastně tahle hra spočívá? Každý z týmů dostal za úkol schovat v časovém intervalu 30 minut svůj poklad (papírek se jménem jiného týmu), 2 špióni však sledovali každý jejich krok a zapsali všechny informace o jejich pohybu a umístění pokladu do mapy. Mapa byla po návratu do tábora předána týmu, ze kterého špióni pocházejí, a jehož jméno bylo na lístečku, který byl schován. Podle připravené mapy pak zbytek týmu (který schovával lístek pro jiný tým) vyrazil hledat onen poklad.
V 16:35 vyrážely týmy i se špióny schovávat své poklady. 17:05 bylo vše schováno a špióni dostali 15 minut na zpracování mapy. Po návratu do tábora vyrazily týmy hledat poklady ostatních, přičemž měly na jejich nalezení čas do osmi do večera.
Postupně se i s poklady vracel Doďa (s Jirkovým pokladem), Kuba (Matějův poklad), Matěj (Matyldin) a nakonec Matylda, která s Doďovým pokladem měla trochu problémy, protože Doďa obelstil špióny a poklad schoval bez jejich vědomí. Všichni dorazili před sedmou hodinou.
Máte pocit, že jeden tým chybí? Je to tak. Jirka sice bravurně zpracoval svou mapu, zbytek týmu však Kubův poklad až za Dívčími Kopami hledal marně. Osmá hodina odbila a Jirkův tým nikde. Už jsme málem vysílali záchranou výpravu, když vešli pohřešovaní do tábora.
S Adamem Komárkem v čele se ubírali k nám. Ve chvíli, kdy se dostatečně přiblížili, spatřil jsem v Adamových rukách jakýsi papír. Že by? Pomyslím si. „MÁTE TO?“ křičím na něj. Adam suše a mírně naštvaně odpovídá: „Ne, to je mapa ty k*kote, máme h*vno!“ z čehož lze usoudit, že poklad nevypátrali. Stopování jsme tímto uzavřeli.
K večeři už byly nachystané halušky s uzeným, po kterých už žádný program nenásledoval. Jenda, kterého včera cosi kouslo odjel do nemocnice na vyšetření. Nezbyl nám tu nikdo, kdo obvykle rozdělává oheň, tak jsem se toho musel ujmout sám. Dětičky se k ohni postupně slezly, a jelikož nemáme kytaru a všichni se dožadovali nějaké té noční hry, vytáhl jsem klasiku – sardinky.
V prostoru tábora se schová jeden člověk, který na rozdíl od ostatních nevydává žádné zvuky, zbytek taborníků ho hledá – právě podle hrobového mlčení ho poznají. Jakmile jej najdou, sednou k němu a žádné zvuky již nevydávají. Když už sedí všichni spolu, hra končí a táborníci se vrací k ohni. Následuje další kolo.
Stihli jsme sice jen 2 kola, ale dětičky odcházely od ohně spokojené, to je hlavní. Teď v jednu hodinu už tu sedí jen pár posledních starších atletů, já píšu zprávičky a ostatní mi pomáhají sestavit pro vás obraz dne, který zde vaše ratolesti strávily, tak snad jsem na nic nezapomněl a všechno dávalo smysl. Třeba zase někdy, dobrou noc.
Matěj