Zprávy z tábora: 4. den, středa 16.8.2017

Hry, soutěže, souboje a keltské kameny
Ráno bylo takové zatažené a ještě před odchodem na rozcvičku začalo pršet. Při pohledu na děti v tričkách a kraťasech schovávající se pod stříškou jsem si říkal: No, to vám teda tu rozcvičku nezávidím. Ale pak jsem si uvědomil, že jsem neslyšel jediné slovo o tom, že by se třeba v tom dešti nemuselo na rozcvičku. Máme tu opravdu skvělé děti! Naštěstí brzo přestalo pršet, ještě předtím, než vstali Lukáš a Martin, takže jsme opět vyběhli do lesa si protáhnout po ránu tělo.
Podle programu dnes pokračoval den her. Obvykle na táborech zahajujeme takové dny hrou, kterou jsme sami vymysleli a která se jmenuje „Zapichování kolíku do středu“ (uznáváme, že v názvech her máme jisté rezervy). Ale letos tu máme 35 dětí a tato hra by trvala dost dlouho, protože s každým táborníkem musím obejít kruh a on pak poslepu odhaduje střed kruhu. A tak jsme snížili rozměr hry o jeden, konkrétně ze 2D na 1D. Úkolem družstev bylo odhadnout střed úsečky mezi dvěma stožáry na tábořišti. Jelikož se krokovat ani jinak měřit nesmělo, družstva odhadovala spojinici stožárů a její polovinu opravdu od oka, pomocí rozpažených rukou a přimhouřených očí. Tím více pak vynikla překvapující přesnost odhadu: vítězné družstvo Žížaly se od přesného středu odchýlilo o 35 cm a největší odchylka byla asi 50 cm.
Další hrou byl oblíbený Vejtaha. Při této hře soutěžící natahuje gumové lano a zapichuje se co nejdále hřebík. Je to soutěž velmi napínavá, protože jde hlavně o překonání výkonu svých kamarádů. Je to i vděčná podívaná pro publikum, zvláště když závodník podklouzne a je pak vláčen gumovým lanem zpátky. Používají se různé styly, někdo přísahá na pořádný rozeběh a využití setrvačnosti, jiní se spoléhají na postupné šplhání proti tahu lana, centimetr po centimetru.
Nejlepšího výkonu 17,54 m dosáhl Martin Sladký, těsně následován Sárou, která tak překonala všechny ostatní kluky. Ale každý výkon byl jedinečný, všichni tahali ze všech sil.
Po svačině začaly turnaje v oblíbených hrách Ringo a Šátkovaná. Kromě toho Danča s Ivanem spustili novou hru nazvanou „Třídění kartiček s čísly ve stanu“ (na těch názvech her musíme opravdu zapracovat).
Ringo se hrálo ve dvou skupinách – Malé dětičky a Velké dětičky (takto nazvala kategorie Sára, která obětavě psala výsledky dnešních her, díky). Jelikož máme jen jedno hřiště, do oběda se turnaj nedohrál. Ale v těch odehraných soutěžích bylo na co koukat: odvážné rybičky po kroužku, bleskurychlé reakce při chytání, zákeřné zapadáky těsně za síť nebo naopak dlouhé hody, které jako zázrakem spadnou před čáru.
Současně se hrála Šátkovaná na louce za stany. U této hry je cílem sebrat míč z protivníkovy branky a donést jej do své branky. Brání i útočí se tak, že se hráči snaží soupeřům strhnout šátky, které mají zezadu zastrčené v kalhotách. Je to velmi dynamická hra a akční podívaná, to si asi umíte představit. Dokumentuje to i zaslechnutá věta Adama Jíchy k jeho roztomilé sestře Rozárce: „Jsi mrtvá. Teď hraju proti tobě“.
Bohužel je to kontaktní hra, někdy až příliš, takže dochází ke zraněním. Jirka Brunclík se udeřil hlavou o něčí koleno a byl tak otřesen, že se musel jít napít do kuchyně (pomohlo to), přes Tea se převalila Sára a nakopla ho do stehna (rozchodil to) a Kristýna Kolínová má něco s kolenem (zatím kulhá, ale věříme, že do zítra bude v pořádku).
Ani z Šátkované nemáme zatím konečné výsledky, ale zřejmě vede družstvo Lukáše, které má Martina Sladkého, a toho jen tak o šátek neoberete.
Pak byl oběd – bramborová kaše s uzeným masem. Jako vždy vynikající a opět se přidávalo. (Včera jsem se tak napral kuřete na paprice s těstovinami, které mi děti nosily, že jsem nemohl skoro chodit; i dovlekl jsem se do kuchyně a slušně se zeptal, jestli by nemohli vařit o něco hůř, protože člověk se nemůže jinak přestat cpát. Odpovědí mi byl chladný pohled: prý nemohli).
Po dlouhém a zaslouženém poledním klidu jsme pak pokračovali v programu. Původně sice byla plánována návštěva hradu Dívčí Kámen, ale Alena Stachová, která dnes přijela na kole, říkala, že tam chtějí nehorázné vstupné. Tak jsme nakonec vyrazili k osadě Štěkře, u níž někde na kopci má být posvátný kruh kamenů s vytesanými keltskými symboly. Byl jsem tam před pěti lety, ale cestu jsem si už nepamatoval. Našli jsme nějaké informace na internetu, a když to nenajdeme, tak co, nějak se doptáme. Šlapali jsme pěšky od řeky tím krpálem až nahoru do Čertyně, pak do Záluží. Byla to příjemná procházka. Ze silnice mezi Čertyní a Zálužím byl krásný rozhled na krajinu kolem Kamenného Újezda zalitou sluncem, ze vsi bylo slyšet kokrhání kohoutů, za mnou štěbetání spokojených dětí na prázdninách – prostě pohoda.
V Záluží nám nějaký dobrý muž poradil, kudy se tam dostaneme. Sice tam prý ještě nebyl, ale polohu přibližně znal. A měl pravdu, došli jsme po poli kolem posedu na plochý kopec, na jehož vrcholu byly dva kruhy kamenů a vytesanými runami a obrazy keltských bohů a bohyň. Vypadalo to velmi prehistoricky a na internetu jsme se dočetli, že:
„Kruh je tvořen středovým kamenem – oltářem s vytesaným symbolem slunce a hvězdné oblohy a je tvořen pomocí čtyř spirál, které můžeme vnímat jako čtyři roční období anebo hvězdnou oblohu, která se zdánlivě otáčí kolem středové hvězdy Polárky. Kolem tohoto oltáře je 24 malých kamenů a na každém kameni je vytesána jedna runa runové abecedy. Runový kruh začíná na jihu a byly zde použity runy podle Bernarda
Kinga z jeho knihy. Následuje další, druhý kruh tvořený osmi většími kameny, který má vztah ke světovým stranám a slunečním svátkům. Každá světová strana je symbolicky zasvěcena nějakému božstvu a existuje mužská a ženská část tohoto kruhu. Sever patří Wotanovi (Ódin), jih Donarovi (Thor), na východě je Frija (Frigg)(viz foto) a na západě Fraujo (Freyja). Mezi těmito kameny jsou další čtyři a to na severovýchodě Fruma sidus,na jihovýchodě Thule, na jihozápadě Germania a na severozápadě Asatru Boiohaemum.“
Poseděli jsme na kamenech, vyfotili se s nimi (někteří využili mé nabídky „Nová profilová fotka zdarma“) a po půl hodině jsme vyrazili zase zpátky. Po cestě nás předjelo několik aut, dva cyklisti a dvě in-linové bruslařky – a nakonec nás dojelo bílé auto s Pavlem Novákem uvnitř. Děti nadšeně povykovaly Paaa-veeel, Paaa-veeel a Pavel se potěšeně usmíval.
Před Čertyní už malé holčičky (Terezka, Kačenka, Terezka, Rozárka a Andrejka) bolely nohy, tak bylo je třeba nést na koni. Ujaly se toho Adéla a Kristýna Ps. a mne si osedlala Terezka Knápková. Seshora mi pořád něco povídala a občas mne pobídla: „Hyjé“. Zeptal jsem se, jestli už seděla někdy na koni. „Seděla, ale jen chvilku, ale bylo to jen za pět korun. Ten pán byl hodnej“. Pak mne pohladila po zpocené hlavě: „Ty jsi taky hodnej.“ To mne skoro dojalo.
Do tábora to šlo z kopce mnohem rychleji a došli jsme oproti plánu ještě před večeří. Ale dobu do večeře nám vyplnil Pavel svými báchorkami.
Když se začínala vydávat večeře, odjížděl jsem domů za jinými povinnostmi, takže další dnešní události, jako táborák a plichtíky, budou popsány v zítřejších Zprávách. Tak dobrou, a podívejte se na první fotky z táborového života.