Zprávy z tábora, 2. den, sobota 13.8.2022

Orientace, seznamování, vodní hrátky a vesmírná katastrofa

Jak pravidelní čtenáři Zpráviček z tábora vědí, popis druhého dne tábora zahajuji líčením toho, jak už od sedmé hodiny (některé roky od půl sedmé) mne budí špitání, chichotání, a tlumené povykování dětiček, které se probouzejí daleko před budíčkem (nesmím zapomenout také na bouchání dvířky od stanů). Pravidelně každý rok nemá služba ty první dny koho budit.

Ale ne letos. Dnes byla před půl sedmou slyšet jen služba, která něčím lomozila v kuchyni, a jinak nikdo. Zbytek tábora spal spánkem spravedlivých. A tak si už první služba užila buzení s tou fotbalovou trubkou a hulákáním „Budíčééék“.

Nevím, čím si tento zajímavý jev vysvětlit. Jedině snad …. ale o tom později.

Nicméně na rozcvičku vyběhli všichni včas a předpisově oblečení, tedy v krátkých kalhotách a tričku. Ráno bylo přívětivě letní, sluníčko pomalu šplhalo nad špičky smrků v lese a my jsme běželi po hrázi rybníka na první rozcvičku. Tu jsem svěřil Matějovi Nejedlému, který děti rozcvičil opravdu důkladně, včetně běžecké abecedy.

Po snídani jsme rozdali družstvům mapy a vyslali jsme je na průzkum okolí. Je tu toho dost k prozkoumání, tak uvidíme, s čím družstva přijdou a co všechno do map zakreslí. Tábor na hodinu ztichnul a opět jsme si připomněli naše dávné přání vedoucích tábora – jet na letní dětský tábor, ovšem bez dětí.

Ale nebyl čas na snění. Bylo potřeba nařezat plichtíky z archů, které teprve předevčírem vyjely z tiskárny (pro rodiče nováčků – plichtíky jsou táborové peníze, které tu děti mohou různými způsoby vydělávat a také utrácet). Zdeněk Klein s Jarkem se věnovali dříví, kuchyně chystala svačinu a oběd, Bára Brcková šla zkoumat okolí z hlediska plánovaného orientačního závodu, Jenda začal chystat Intelektuální rozcvičky. Pověsili jsme síť na volejbal a ringo. Prostě normální táborový den.

Pak jsme ještě se Zdenkem prošli les a hledali padlé stromy (protože lesníci zakázali kácet stojící stromy, i soušky) a nějaké jsme i našli. Snad o dříví nebude nouze.

Pak se postupně vracela družstva z mapovacího výletu, ukazovala si navzájem nalezené studánky, vývraty, složené klády, rozcestí a boudy zakreslené do map. My jsme s Bárou naopak vyrazili do terénu postavit první seznamovací orienťák. Byl to velmi jednoduchý orienťák, s kontrolami ve vzdálenostech od 50 m do 250 m, takže snad nikdo nezabloudí.

Pak už byl oběd a poobědový klid a po obědě se konečně začalo závodit. Vedoucí družstev si překreslili kontroly do svých map a rozdělili kontroly mezi své členy.

Šlo o hvězdicový čili štafetový orienťák, každý běžel jen na jednu kontrolu, vrátil se do tábora a předal mapu a průkazku na zapisování kontrol dalšímu. Ti nejmenší dostali ty nejbližší kontroly a důkladné poučení, kudy k nim, ty vzdálené kontroly museli oběhat vedoucí.

Vypadalo to, že se to nemůže pokazit, že nikdo nemůže zabloudit, ale znáte to, žádný plán nepřežije střet s realitou.

Dnes tedy realitu zastoupil Tomáš Kára, kterého Štěpán Zelinka několikrát poučovat, že vyběhne na hráz a hned na jejím začátku je můstek a tam je ta kontrola. Od tábora to bylo asi 30 metrů. Tomáš přikyvoval, že rozumí, ale když dostal mapu, vyrazil a zmizel. Po pěti minutách už jeho družstvo znervóznělo a vyslalo spojku, by ho našla a přivedla. Ukázalo se, že Tomáš pochopil „začátek hráze“ úplně jinak a běžel na její konec až k silnici, kde jsme včera nakládali zavazadla.

No a za chvíli stejnou chybu udělala Anička Kaštovská, která se taky od nejbližší kontroly nevrátila a museli ji lovit na konci hráze.

Ale to bylo vlastně všechno bloudění. Všichni ostatní věděli přesně, kam mají běžet, utíkali jako o život a snažili se získat dobrý čas a umístění pro družstva. Protože, jestli to nevíte, umístění v závodech a hrách se na táborech odměňuje finančně, tedy plichtíky.

Bylo to dost vyrovnané. Na poslední kontroly vyrazili skoro současně Matěj Nejedlý, Honza Stejskal a Bára Čermínová a výsledné časy byly opravdu vyrovnané: Vyhrálo Matějovo družstvo za 16:50 min, hned potom doběhl Honza v čase 17:05 a pak Bára za 18:01. Čtvrté bylo družstvo Jirky Brunclíka a páté družstvo Šimona.

Pak byla svačina a po svačině další povinná hra našich táborů, oblíbený seznamovací Práskající Čestmír. Ta hra spočívá v tom, že táborníci sedí v kruhu a jeden řekne svoje jméno a něco o sobě. Soused po levici to pak zopakuje a řekne svoje jméno a něco o sobě. Další to zopakuje od začátku a přidá svoje jméno a něco o sobě. A tak dál, každý si musí pamatovat jména od začátku kruhu a přidat svoje údaje.

Tak jsme se dozvěděli, že Bára Brcková má ráda sladkosti, Eliška Šedá má doma dvě morčátka, Alice Novotná má ráda koně, Doďa nechodí na atletiku, Matouš Kubeš má doma lva, Péťa rád sedí doma, Šimon Kubeš je ten lev, Matej Nejedlý není Kuba, Kuba Outlý není Jirka, Jirka Dohnal není Matěj, Eliška Peltanová nemá doma žádné zviřátko, Filip Peltan má rád kravičky, Verča Tylový má na sobě vánoční ponožky, Lea má Verču jako domácího mazlíčka, Boris Brcko hraje fotbal, Vojta Kaštovský není z Rumunska, Adam Komárek má rád judo, Matěj Komárek má taky rád judo, Honza Stejskal má rád punk, Jirka Brunclík chodí na střední školu s právem jazykových zkoušek, Zoe Martykánová dělá gymnastiku, Anička Štancelová špatně slyší, Kačka Průchová má ráda hudbu, Míša Čápová má hlad, Bára Čermínová má ráda slunečnice, Rozárka Martykánová má ráda psy, Pavel Klein má rád pandy, Štěpán Zelinka je nervák, Tomáš Kára má doma kočku, Klára Sázavská má doma čtyři kočky, Bára Martykánová má ráda sport, Onďa Brunclík neví, proč tu je, Štěpán Koutecký si myslí, že Onďa je krokodýl, Jindra Koutecký má tričko postižené repelentem, Lukáš Blecha hraje na klávesy značky Yamaha, Anička Kaštovská má nepříjemnou učitelku češtiny, Ríša Němeček rád hraje floorbal, Eliška Cikhartová má ráda medvědy a Matylda Vacková ráda čte knížky.

Tak, teď už se všichni navzájem znají a mohli jsme přistoupit k další klasice – Poznávačce.

To se hraje tak, že dva vedoucí drží svisle velkou deku a po obou jejích stranách se umístí po jednom družstvu tak, aby soutěžící na sebe neviděli. Pak se u deky z každé strany přikrčí jeden člen družstva a vedoucí udělají raz-dva-tři a spustí deku dolů. Úkolem soutěžících je říci jméno toho člověka naproti dříve, než on řekne jeho. To bylo ukazování a všelijakých „Ééééé“ nebo prostě bezradného mlčení. Ale například Anička Štancelová docela excelovala a většinou okamžitě pojmenovala toho člověka naproti. Hrálo se na pět kol, všechna družstva proti všem, a vyhrálo to zase Matějovo družstvo se čtyřmi výhrami.

Ale program pořád nekončil. Už několik dětí se dnes ptalo, kdy že se konečně půjdeme koupat do rybníka – no, ten čas nadešel. Nafoukli jsme oba paddleboardy, které tu máme s sebou, a vyrazili na pláž. Pravda, nebylo zrovna vedro, nebe se nějak zatáhlo a začalo dost foukat. Několik dětí jen přišlo na pláž, sedly si a četli, někteří se jen brouzdali po kolena, ale většina dětí se s řevem vrhla do vody a začala svádět urputné boje o paddleboardy. Naštěstí byla voda dost teplá a Kačležský rybník je opravdu hodně mělký, takže jsme my vedoucí měli o starost méně – nikdo se nenastydl a nikdo se neutopil. Ale nakonec jsme museli ty vodní bojovníky drkotající zuby vyhnat z vody, protože se blížila večeře.

Po večeři bylo chvilku volno, pak sluníčko zašlo za les a mohl jsem tedy spustit elektrocentrálu, připojit notebook a dataprojektor a promítat na provizorní plátno v jídelně fotky z loňského tábora. U jídelny se pomalu shromažďovali táborníci a sledovali ty loňské hry, soutěže, koupání, výlety a propršené dny na plátně.

Pak se setmělo úplně a to už byl čas na vědeckou přednášku dr. Barbory Brckové, Ph.D. z Ústavu AVČR pro časoprostorové anomálie.

Slečna doktorka nám předestřela historii vesmíru od jeho vzniku až po různé varianty jeho konce, přešla k černým dírám, dále logicky k červím dírám, které by umožnily putování v mimoprostoru, jak elegantně předvedla na pokusu s přeloženým papírem. A to vše vedlo k tomu, že nám oznámila, že podle jejích výzkumů a na základě těchto přednesených faktů vnikla blízko Země časoprostorová anomálie, která prošla atmosférou, klesla k povrchu a usadila se v okolí našeho tábora v podobě takzvané singularity. A teď to nejdůležitější – tato singularita nás uvedla do takzvané časové smyčky, to znamená, že se budeme pořád probouzet v sobotu 13.8.2022. Možná by pro některé lidi nebylo špatné se probudit pokaždé do prázdnin, ale mít to navěky….A taky to může být příčina nestandardního chování táborníků dnes ráno. Kdoví, kolik takových rán už mají za sebou.

Je tedy třeba s tím něco udělat, tedy neutralizovat singularitu, která ovšem v terénu trousí časoprostorové pasti, které jsou velmi nebezpečné. Což zase tak nevadí, protože, když někdo zahyne v takové pasti, zase se probudí dnes tou fotbalovou trubkou.

Na závěr večera jsme si promítli instruktážní film o časové smyčce, českou pohádku Princezna zakletá v čase. Tam to všechno bylo, to probouzení do pořád stejného dne. Ale dobře to dopadlo, singularita, tedy kletba, byla zlomena a princezna si vzala prince Jana.

A pak už se šlo rovnou na kutě a do spacáků. Dnes toho děti měly opravdu dost. Zítra se snad probudíme do lepší soboty 13.8.2022.

Ještě zde musím přidat příspěvek do Zpráviček od Elišky Cikhartové (které tímto děkuji a zítra jí prozradím chybu na plichtíku)

0. táborový den

V pátek jsme skoro všichni přijeli. Před večeří jsme byli na dříví. K večeři jsme měli cuketové placky. Po večeři nám Dáša rozdala trička a potom se šlo k ohni, kde nás Láďa rozdělil do družstev.

1. táborový den

Ráno byl v 7:30 budíček a šlo se na rozcvičku. Po rozcvičce byly k snídani rohlíky s marmeládou a medem a po snídani jsme šli po týmech objevovat okolí tábora a výrazné body zaznamenávali do mapy. Potom jsme měli do oběda volno. K obědu jsme měli polévku a rýží s masem a omáčkou.

Po obědě byl polední klid. Potom jsme běželi štafetový orienťák. Po orienťáku byla svačina a po svačině se šlo do rybníka a kdo byl vykoupaný, měl do večeře volno. K večeři jsme měli šunkofleky. Po večeři byla přednáška a odhalení téma tábora (téma: časová smyčka). A následoval film o princezně zakleté v čase.

Tak teď už víte všechno.

Dobrou noc.