Neděle 9.8.2015
Dnes byl tedy první regulérní táborový den. Začal klasickou táborovou rozcvičkou a děti poctivě běžely a cvičily a vůbec se neulejvaly. Určitě by pořádně makaly, i kdyby jim za zády neběžela Lenka Baronová.
Po snídani jsme dokončili táborové formality, které jsme nestihli včera, hlavně poznávací hru Práskající Čestmír. Ta spočívá v tom, že všichni sedí v kruhu a první člověk (obvykle já) řekne, jak se jmenuje a něco o sobě. Další pak opakuje po něm a řekne svoje jméno a něco o sobě. Každý si musí pamatovat jména a ty charakteristiky od prvního člověka (obvykle mě) až k sobě. Máme tedy táborníky:
Láďa má doma šest prasátek
Píba nemá žádné prasátko
Ráďa, které říkají Misaki
Sára je šestnáctka
Tereza je kamarádka dcery údajně tiché matky
Jirka krčí rameny
Eliška je dcera Píby, který nemá žádné prasátko
Honza rád čte
Tobík má modrý spacák
Viki ráda střílí z luku
Simona je nejlepší kamarádka Viki, která ráda střílí z luku
Honzík rád chodí do lesa
Jolana má přezdívku Žolík
Žížala kouká na svíčky
Adéla nerada chodí do školy
Radka má ráda tábory
Šimon taky nerad chodí do školy
Kamila by ráda chodila na atletiku
Edita má ráda psy
Marek rád běhá
Maruška má bráchu, který má modrý spacák
Tína sedí na lavičce
Nela má doma pět strašilek
Kristýna má za vedoucí Sáru, která je kamarádka její hodné sestry
Ema má vedoucí Terku, která je hodná sestra Kristýny
Martin se prý cestou na tábor netrefil na most
Dáša si jména pamatuje, ale v tom ostatním má maglajz
Kačka má doma prasátko v mrazáku
Zdeněk fandil Lence
Nyní si už zaručeně každý pamatuje jména svých spolutáborníků.
Pak následovalo rozdávání táborových triček a pak už se rozběhl táborový program. Družstva vyfasovala mapy a začala mapovat místní vývraty, posedy, rokle a jámy pod vedením Pavla. Potom následovaly lehké orientační rozcvičky a po obědě také rozcvičky intelektuální. To jsou logické hádanky pro každou kategorii, jejichž řešení je honorováno plichtíky. Motivace k roztáčení mozkových závitů je tedy dostatečná.
Pavel ještě nachystal krátký okruh po všech stržích, které v okolí našel a pak zkoušel děti z mapových značek. Vedro tou dobou kulminovalo, a tak jsme se vydali prozkoumat další koupací lokalitu v řece Lužnici. Koupání jsme si velice užili, voda byla příjemná, možná až moc teplá.
V táboře pak Pavel pokračoval v orientačním školení, když tu kolem šesté hodiny nastal zajímavý atmosférický jev, u nás velmi vzácný. Nejdříve bylo slyšet hřmění, pak se modré nebe dokonce zatáhlo takzvanými mraky a nakonec začala padat z nebe voda, i když jsme ji tam určitě ze studny nečerpali, údajně se tomu říká déšť.
Tento jev bohužel netrval moc dlouho a nebyl ani moc vydatný, ale byli jsme rádi i za to.
Odpoledne přijel (tedy byl přivezen rodiči) Lukáš Kadečka.
Po večeři (rýžový nákyp nebo zapékané brambory) byl již čas na vyhlášení celotáborové hry, jejíž první kapitolu přečetla Sára. Šlo tam o souboj na koních, což jsme ihned přetvořili na klasické kohoutí zápasy, dokonce celých družstev proti sobě. Celkem překvapivě vyhrálo družstvo Terky, naopak Žížale nepomohl ani mladší žák Lukáš, skončili poslední. I když byla tato hra lehce brutální, nikomu se nic nestalo a ani nikdo nebrečel.
To už se pomalu stmívalo, tak jsme se sesedli kolem svíčkoviště (Pavel nepovolil opravdový oheň), poprvé se rozdávaly plichtíky za službu a příjezd na tábor. A také za intelektuální rozcvičky, kde si finančně velmi pomohly Nela a Tína. Ty holky jsou nebezpečně chytré (nebezpečně pro naši plichtíkovou pokladnu).
Pak si šlo starší žactvo a dorost sednout na lávku přes potok a nás mladší bavil Pavel svými neuvěřitelnými historkami ze svých cest. Pak se úplně setmělo a děti se postupně vytrácely do stanů, až nezbyl nikdo a celý tábor teď mírumilovně spí.
Tak takhle vypadal nad druhý táborový den.
