Za pokladem!
Každý rok na úvod zpráv z posledního dne tábora píšu slova „Dnešek je zvláštní den, neboť pokladové velicí se otevírají a chytrý člověk může značného jmění nabýti“. Tak to bylo i dnes. Poslední den tábora je věnován honbě za pokladem, což je něco jako složitější orientační závod okořeněný pěkně vypečenými šiframi. Jenže takovou honbu musí někdo připravit a to nějaký čas trvá.
Proto jsme my, autoři letošního pokladu, Danny, Jenda a já, vstávali se službou už v sedm hodin. Posnídali jsme, zabalili potřeby pro všechny ty vypečené šifry, rozcvičku svěřili Vaškovi od Terky, instruovali Ditu a Alenu, aby místo nás dopoledne zorganizovali burzu, a vyrazili jsme.
Včera večer jsme si už naplánovali, kudy povedeme trasu. A protože jsme měli velkou mapu, byla i ta trasa docela dlouhá. Začali jsme u botovníku, což je strom u ohniště, na kterém jsou zavěšené desítky párů starých bot. My jsme tu začali, ale hledači pokladů odpoledne tu budou končit. Vždycky stavíme trasu pokladu v protisměru, abychom věděli, na které místo odkazovat v následující kontrole.
Letos to bylo trochu netradiční, klasických šifer bylo málo, spíš jsme používali odkazy na místa, která děti už znají. Ale pro jistotu jsme pracovali s mapou, která měla na sobě mřížku souřadnic, to když potřebujeme odkázat na místo bez orientačních bodů.
Ale možná bude lepší popisovat trasu z pohledu hledače, alespoň tak, tak měla z našeho pohledu ideálně vypadat.
Takže: ideální družstvo dostane na startu mapu a v ní je vložen čistý bílý papír. Družstvo brzy pochopí, že se jedná o neviditelný inkoust, vyžádá si svíčku a sirky a nad teplem se na papíru objeví písmena RYBNÍK. Družstvo běží k rybníku, v dálce na hladině spatří plavat několik balónků. Běží k nim, dobrodí se k jednotlivým balónkům a přečte písmena na nich napsaná. Ta rychle složí do slova MÁRINKY. Písmeno M má v horním levém rohu kroužek s křížkem – naprosto jasný ukazatel na louku na mapě označenou Márinky, a konkrétní místo na mapě je třeba hledat v tom rohu písmena M.
Družstvo běží na Márinky a skutečně na označeném místě najde papírek s křížovkou. Bleskurychle ji vyluští a dostane tajenku JÁMASLOUPECD. Rychlý pohled na mapu – ano, v sloupci souřadnic pod D je na mapě označená jen jedna jáma a není to daleko. Za chvíli jsou u ní. Trochu už udýchaní, ale stále je to ideální družstvo.
A vida, není to jáma, ale jezírko nebo rybníček, zarostlý lakušníkem a oplocený zrezivělým pletivem. V jeho okách jsou zastrkané papírky. Družstvo nedočkavě jeden rozbalí – a tam je poezie:
Ozdoba tvých očí, jež netuší,
co všechno se dává do suši.
Nenechám nic náhodě, roste to i ve vodě.
Závěr této zprávy
je sklad suché trávy.
Družstvu je to hned jasné – na druhém konci mapy je osada Řasy. Po asfaltové cestě k ní pohodlně dojdou, a opravdu, hned na začátku je sklad balíků sena a na vratech papírky.
A tady to začíná být zajímavé. Je tam napsáno:
Gumová zbraň – znamení zvěrokruhu
Jev – vada
Obojživelník – doušek
Bál – hodně stromů
Ronit slzy – prázdně žvanit
A1 … Č4 … G?
Dá to trochu přemýšlení, než zjistí, že PRAK – RAK dává písmeno P, ÚKAZ – KAZ dává U a tak dále. A G je deváté písmeno v abecedě. Je to jasné PUMPA G9.
Podle mapy je na G9 křižovatka několika lesních cest a ideální družstvo vybírá ideální trasu, aby se na ni dostalo. Nedaleko křižovatky stojí přístřešek nad studnou s ruční pumpou, tak jsou tu správně.
V přístřešku je na papírku soustava dvou rovnic o dvou neznámých
x + 2K = 184
2x + K = 344
To je jednoduché, je třeba zjistit, co znamená x=168 na souřadnici K8. Naštěstí tam vede skoro přímá cesta, za chvíli jsou tam. Ano, 168 je číslo na stromě a pod ním je z velkých kamenů vyskládaný kříž. Všichni okamžitě chápou: To je ten kamenný kříž, který byl předposlední kontrolou na velkém orienťáku minulý týden.
U kříže nacházejí papír na stromě s podivným nápisem:
der Schuhebaum
Shoetree
Topánkovník
a nějaké ruské nečitelné znaky. Tady není co řešit, běžíme k botovníku.
Na botovníku roste nízko jedna bota s bílou podrážkou a na ní je napsáno Stožár – polínko. Ideální družstvo běží ke stožáru a ví, že celou dobu se u něho povalovalo polínko. Na jeho spodní straně je přilepený papír a na něm konečně ukazatele k pokladům:
Poklad 1 30°
Poklad 2 125°
Poklad 3 130°
Poklad 4 280°
Poklad 5 170°
Poklad 1 je samozřejmě určen pro první družstvo, které doběhne do tábora, takže vyndávají buzolu (ideální družstvo s sebou vždy alespoň jednu buzolu nosívá), bleskurychle odměřují azimut 30° a hledají v udaném směru.
A brzy nacházejí pod můstkem na hrázi pytel plný dobrot a užitečných věcí, hlavně do školy.
Takto jsme si to představovali, ale reálná družstva postupovala takto:
– Zírala na prázdný papír. Honzovo družstvo tam nakonec vykoukalo nezřetelný nápis RYBNÍK a pokračovalo víceméně po trase ideálního družstva.
– Matějovo družstvo usoudilo, že Prázdný Papír znamená Parkoviště a vykročilo po hrázi pryč. Tím zmátlo další dvě družstva, Báry a Jirky, která šla s nimi.
– Šimonovo družstvo se dovtípilo, že musí papír nahřát, dostalo zapálenou svíčku a stihlo tak rozpoznat písmeno R (možná) těsně před tím, než papír vzplál jasným plamenem. Ale došlo jim, že to bude asi rybník a tak našli balónky.
– Balónky mezitím postihla nehoda, dva totiž praskly. Jestli je propíchly ryby nebo proklovly kachny, nevíme, ale Jenda to musel zachraňovat tak, že družstvu nakreslil chybějící písmenka, hlavně to M.
– Mezitím přišla tři družstva od parkoviště, tak si také prohlédli balónky a dostali od Jendy tři písmenka, protože prasknul ještě jeden.
– Na Márinky se dostala všechna družstva, ale většina měla problémy s vyluštěním křížovky. Matějovi vyšla „Urna sloupec D“. Na mapě urnu neměli, tak šli po asfaltce do sloupce D, pak ještě kousek a došli do Řas. Tím tedy potvrdili moji teorii, že jakkoli pečlivě děláme trasu honby za pokladem, vždycky se najde družstvo, které některou kontrolu přeskočí. Ale je třeba uznat, že když Matěj zjistil, že je na jiné kontrole, poctivě běžel sám 2 km k tomu jezírku, aby měl všechny kontroly. Pak se vracel ke svému družstvu a 100 m od něho, za vrškem, zapochyboval, zda běží dobře, a vrátil se zase k tomu jezírku, kde zjistil, že vlastně běžel správně.
– Jirkovo družstvo také došlo na Márinky, ale telefonovalo o pomoc, když jim nevycházela ta tajenka. Pak se stopa Jirkova družstva na dlouho ztrácí.
– Šimonovo družstvo také telefonovalo o pomoc s tajenkou, ale pak už postupovalo celkem v pohodě.
– Zřejmě všechna družstva zabloudila na cestě z Řas k pumpě, Matějova mládež dokonce vyšla mimo mapu. Ale pak se zase našli.
– Šimon hledal zprávu kolem stromu č. 168, v klestí a kopřivách, a když ho družstvo upozornilo na kamenný kříž, hledal ještě vytesaný křížek na těch kamenech. Museli ho postavit, aby se na to podíval z větší perspektivy.
Trase ideálního družstva se nejvíce přiblížilo Honzovo 4D, které vyběhlo první (vyhráli bodování) a doběhlo první. Buzolu si museli půjčit ode mne (naštěstí s sebou vždy dvě až tři nosívám) a odborně odměřili azimut 30°. Pak už jen chvilku hledali v kopřivách a pod můstkem našli svůj vítězný poklad.
Asi půl hodiny po nich doběhlo Šimonovo družstvo, které startovalo poslední, 20 minut po Honzovi. Nejdřív dlouho hledalo papírek u botovníku, než si všimlo nápisu na podrážce. Pak se sháněli po úhloměru, že si těch 125° odměří na mapě, ale nakonec došlo i u nich na buzolu. Hledali trochu déle, ale nakonec Štěpán Koutecký vylezl k nádobě na sprchovou teplou vodu – a tam to bylo.
Pak jsme čekali dlouho, než se objevila družstva Matěje a Báry. Botovník vyluštili rychle, buzolu také uměli používat, ale nedařilo se jim najít 3. a 4. poklad. Jindra Koutecký se ale tak dlouho ochomýtal kolem mého auta, až se zeptal, jestli můžeme otevřít káru (mám krytou). A tam to našel, schované pod naštípaným dřívím, které si odvážím.
Předposlední poklad byl zahrabaný pod pilinami, které zbyly po našem výletu za dřevem minulý týden. Ty piliny byly ve dvou škopcích v přístřešku za kuchyní a skoro nikdo o nich nevěděl. Ale po malé nápovědě i Bářino družstvo našlo svůj poklad a nastalo veliké dělení dvou pokladů mezi dvě družstva.
A pak jsme čekali na Jirkovo družstvo. Čekali jsme dlouho a už jsme začínali mít strach. Tak jsem jim vyrazil naproti, po té trase, kterou jsme procházeli ráno, a došel jsem až ke stromu č. 168. Nikde nikdo. Telefon nezvedali. Pomalu jsem začínal panikařit, když mi zavolal Danny, že družstvo už je v táboře, ale Jirka s Dannym prochází ty kontroly. Nějak jsem nepochopil, jak se družstvo ztratilo Jirkovi, ale ulevilo se mi. Danny se naštěstí celé odpoledne pohyboval v oblasti trasy pokladu a hledal kešky a občas potkal některé družstvo, které potřebovalo poradit.
Tak jsme se nakonec sešli všichni v táboře, Jirka brzy našel svůj poklad na 170° od stožáru pod plachtou u kol a rozdělil ho mezi své věrné. Také už byla pozdní večeře, přijel Jarek s Andreou a pak už hořel poslední táborák.
Sešli jsme se naposledy u ohně, Jenda rozdal plichtíky na památku, Jarek a Danny vytáhli kytary a pak už se jen zpívalo, povídalo se, líčily se zážitky z honby za pokladem a koukali jsme na nebe, kde se konečně ukázaly hvězdy.
Nechali jsme dnes děti u ohně tak dlouho, jak jen chtěly. Ale postupně podle ospalosti odcházely do stanů a do spacáků, však dnes toho nachodily dost, někteří k 9 km.
Tak dobrou poslední noc, ať se vám zdá něco pěkného o táboře Kačlehy 2022.
Ještě mám za úkol zmínit mimořádnou událost na burze. Jedna čokoláda se prodala za 420,- plichtíků! To bude rekordní částka těžko k překonání. Nebyl jsem u toho a neznám okolnosti, asi se postupně nepřihazovalo, ale z nějakých 50,- prý přišlo přihození od jisté finanční skupiny rovnou na 420,- pl. No co, asi o ni hodně stáli.