Zprávy z tábora – 14. den, pátek 30.8.2024

Riskuj – poklad – poslední táborák

Dnešní ráno pro nás opět připravilo jasnou oblohu. V 7:30 nás vzbudilo Doďovo družstvo, které mělo službu. Zas a znovu až Dáši odpočet donutil poslední z ospalců vylézt z jejich stanů. Chtěl jsem už velet k vybíhání na rozcvičku, když za mnou přišla početná skupina děti s překvapivým přáním – chtěly další rozcvičku na boso.
Takovému přání nešlo nevyhovět, proto jsme vyběhli naposledy k rybníku Smrkovec. Na hrázi jsme se vyzuli z bot, sundali ponožky a přešli ji celou až na druhou stranu. Rozcvičili jsme se, protáhli se a došli si přes hráz zpátky pro boty. Do tábora jsme doklusali zrovna, když Doďova služba vyndavala tácy s namazanými chleby.
Nasnídali jsme se a jelikož nás dnes podle programu čekala Honba za pokladem, vyrazili Láďa s Honzou chystat kontroly, které budeme odpoledne procházet. Táborníci měli do svačiny prakticky volno, které využil každý po svém. Jeden si četl, druhý kreslil, třetí a čtvrtý si povídali a pátý spal.
Před svačinou jsme zahájili Riskuj, které připravil Honza Stejskal. Moderování jsme se ujali já a Jirka Brunclík. Na výběr bylo z pěti témat: Hlášky z filmů, České osobnosti, Geografie ČR, Internet a Gastro. V každém z témat otázky hodnoty 1000 – 5000 bodů + bonus (5000 bez rizika). Soutěžili týmy Jirky, Kuby, Matyldy a Doďi – můj byl rozpuštěn a členové půjčeni do jiných týmů. A jak soutěž dopadla?
Vyhrálo Doďovo družstvo se 17000 body, druhé bylo družstvo Kuby se svými 14000 body. Následovala velká mezera a 3. místo Jirkova družstva, které se dostalo do mínusu na -8000 bodů. Poslední bylo Matyldino družstvo s -14000 body.
Během riskuj jsme stihli také svačinu – nakrájené ovoce (švestky a jablka) – a po svačině už žádný oficiální program nebyl. Začalo být úmorné vedro, tak se většina táborníků odebrala naposledy k rybníku. Jsem si dost jistý, že u rybníka probíhalo vše úplně stejně jako vždy, a že si to tam všichni i naposledy užili.
My, kdo jsme zůstali v táboře jsme spálili odštěpky a piliny z kuchyně a poté hráli s těmi, kterým se k rybníku nechtělo karetní hru Bang! Před 12. se vrátili plavci od rybníka a byl čas oběda – kuřecí vývar a skvělé kuře s rýží na kokosové omáčce. Vrátili se Láďa s Honzou a poklad byl tedy nachystán.
Na poklad se tradičně vyráží podle pořadí v celotáborovém hodnocení týmů. Body, které týmy sbírali za každou aktivitu (5 bodů za vítězství, 4 body druhé místo, 3 body třetí místo, 2 body čtvrté místo a 1 bod za poslední, páté místo) byly sečteny a pořadí vypadalo takto:

1. Svědci Krysanovi (Matěj) – 102 bodů
2. Bismarck(Matylda) – 90 bodů
3. Vatikánský Khalífát (Kuba) – 81 bodů
4. Hindenburg (Doďa) – 79 bodů
5. Novější řád (Jirka) – 77 bodů

Jako první tedy vyrazili ve 14:00 Svědci Krysanovi, ostatní týmy potom vždy s 5 minutovými rozestupy. Čekala je složitá trasa po vzdálenějším okolí tábora a luštění hádanek. Každá taková hádanka měla na výběr ze tří řešení. Jedno – to správné – posílalo přímo na další hlavní kontrolu. Zbylá 2 řešení posílala na vedlejší hádanky, které nebylo nutné projít, ale přidělávaly týmům práci navíc za špatnou odpověď.
Hned první hádanka dala týmům dost zabrat. No, posuďte sami: Pavel se dívá na Patrika, Patrik na Petra. Pavel je ženatý. Petr je svobodný. Dívá se ženatý člověk na člověka svobodného? Možnosti a) ano b) ne c) možná. Snad ⅘ týmů odpověděly špatně.  Předposlední kontrola odkazovala do tábora.
Celou trasu jako první prošlo Doďovo družstvo. Rychle pochopili, že obrázek načrtnutý na poslední kontrole je naše táborová vlajka a našli na ní papírek s kompasem a čísly jednotlivých pokladů. Jelikož měli velký náskok, zajistili si dost času na nalezení 1. pokladu, který byl směrem na jih zakopaný pod hlínou ve vývratu v lesíku pod táborem.
Během toho, co už hledal Doďa poklad, došla do tábora jakási koalice tří družstev – Kuby, Jirky a Matyldy. Ti se však nějak neshodli na dělení kořisti a panovala mezi nimi napjatá nálada. Nakonec se rozdělili a šli každý hledat nějaký poklad.
Mezitím tím však přišlo poslední družstvo – Matějovo (které sice našlo předposlední kontrolu, ale nepochopilo, že odkazuje do tábora). Využilo zmatku a vyfouklo koalici 2. poklad schovaný na severu v roští nad táborem.
Zbylé týmy si rozebraly poklady takto: Jirka – 3. poklad v pařezu za kuchyní na východě. Matylda – 4. poklad v dvojité plachtě ve sprše v umývárnách a Kuba – 5. poklad v houštině u ohniště na jihovýchodě.
Tím byly všechny poklady nalezeny a letošní Honba dokončena. Nastalo dělení kořisti a její konzumace. Tu přerušila až poslední večeře – kuchyně si pro nás na závěr připravila snad nejoblíbenější táborové jídlo – langoše.
Jako vždy se letos pořádala soutěž v jejich pojídání a myslím, že byly výsledky působivé. Vícero lidí se dostalo přes 10 kousků (slaných i sladkých) – vítězem jsem ale stal já – Matěj, neboť jsem u rozdělaného táboráku dojedl 14. langoš.
Předposlední táborový den se chýlil ke konci, poslední táborák hořel. Seděli jsme u ohně, povídali si jaký skvělý tábor to letos zase byl a na kytaru nám střídavě hrála Kačka Průchová a Honza Stejskal. Zpívali jsme a koukali na hvězdy.
Část z nás tradičně spala poslední noc pod širákem, část naposledy zalezla do svých stanů. A zítra odjezd domů, snad všichni nabiti novým zážitky a kamarády.
Děkuji, že jste četli naše zprávičky, snad jste se dokázali trochu vžít do vašich ratolestí a poznat, co na táboře zažívají. Nakonec jak říká Láďa: Psal jsem všechno tak jak se stalo a nic si nevymyslel, a když už, tak jen malinko. Končí,
Matěj.