Setkání s múzami
Krásným ránem začínal krásný den. Léto se konečně zase vzpamatovalo a noc byla vlahá a ráno přiměřeně teplé. Pro některé táborníky zajistila předčasný budíček známá trojice Kuba, Matěj, Jirka, která se už od půl sedmé bavila ve stanu natolik nahlas, že probudila polovinu tábora. Protože nedbali upozornění ani otevřených výhrůžek unavených táborníků, kteří chtěli urvat poslední minuty spánku, dostali speciální rozcvičku od Žížaly, která je vytáhla do kopce až nahoru k Čertyni a dala jim pořádně zabrat. My jsme naopak měli pohodový ranní výběh do lesa za táborem, lehké protažení těla a klus dále po cestě, která se pak otáčí a ústí na louku, kde včera děti prožily tolik hrůzy při stezce odvahy.
Nyní byla louka zalitá sluncem a na trávě se třpytily kapky rosy. Zuli jsme boty a brodili se tím letním ránem přes louku, rosa nám umývala nohy a bylo to velice příjemné.
Na dnešek byl plánován cyklovýlet a odpoledne divadelní představení. Z minulých táborů jsme měli zkušenosti, že se divadla nikdy nestihnou včas, protože přípravy nejsou nikdy úplně hotovy. Naplánovali jsme s Dášou tedy úplně kratičký cyklovýlet do Kamenného Újezda a zpátky. Chtěli jsme ještě jednou ochutnat tu výtečnou zmrzlinu, kterou jsme měli při příjezdu první den, a také poskytnout dětem trochu toho konzumu při nákupech v nějakém super- či hypermarketu.
Opět jsme se rozdělili na Chrty a Malé dětičky, ale trasu jsme dnes jeli stejnou, jen Chrti vyrazili dříve.
Byl to opravdu krátký cyklovýlet. Za tři čtvrtě hodiny jsme byli u té cukrárny s tou zmrzlinou, kde nás uvítaly zavřené dveře a cedule s otevírací dobou, která oznamovala, že v pátek otevírají až ve 13:30. Inu, nezbývá, než ten konzum.
„Kdo tu zná Kamenný Újezd?“
Přihlásil se Adam.
„Veď nás na nějaké náměstí“.
Jeli jsme asi 100 m po silnici přes nějaké širší prostranství, ale Adam nás vedl dále ke kostelu. Naštěstí se vedení ujala Žolík, oznámila, že jsme náměstím právě projeli a že u kostela nic není. Adam se hájil: „Já tu občas projíždím s taťkou…“
Ale vrátili jsme se na náměstí, Janišovy holky ukázaly, kde je nejbližší (a jediný) stánek konzumu a děti vyrazily za nanuky a bonbóny. No, a to bylo asi tak všechno. Chvilku jsme posedávali na náměstí u vypuštěné požární nádrže, plné páchnoucího bahna, pak přijela skupina Malých dětiček, po hodině jsme se sebrali a jeli zpátky. V půl dvanácté jsme byli zpět v táboře.
Byl konečně zase horký letní den, voda ve Vltavě byla konečně zase teplá, takže koupaliště bylo plné. Současně probíhaly intenzivní práce na scénářích, maskách, kulisách, a horečně se zkoušelo. Po svačině to už vypadalo, že jsou přípravy skoro hotovy, děti se povalovaly po táboře nebo se koupaly, Lukáš na své matraci učil zájemce základům parkurových salt a takových těch salt bokem.
Za Dášou přišla malá Rozárka, že prý nemůže najít plavky. Dáša ji uklidňovala, že je má někde založené a že je určitě najde. Rozárka za chvíli přišla a oznámila: „Už jsem ty plavky našla“.
„Jo, a kde byly?“
„Mám je na sobě“.
V plavkách a tričku jela celý ten cyklovýlet. Nezkoumali jsme, který den si je předtím oblékla. Rozárka byla zdravá a spokojená, to nám stačilo.
Pak už byl čas vyhlásit začátek divadel. Zde musím připomenout, že už včera každé družstvo dohromady a každý z dospělých osobně dostal v Poste Restante krásně vyvedenou ručně psanou vstupenku na představení divadelního souboru Smrtihlav. Na prostranství mezi stany jsme vynosili lavice z jídelny, na nichž už byla vyznačená čísla, a sestavili hlediště. Jeviště pro první kus bylo vytvořeno konstrukcí s houpačkou. Pak už se začali scházet první diváci a usedali na místa podle vstupenek. Hlediště se pomalu zaplňovalo, nad ním se vznášel takový ten šum hlasů jako před každým divadelním představením.
Pak na jeviště vystoupila Sára, autorka scénáře a režisérka, a oznámila, že budou hrát činoherní detektivku Petr a Lucie, kde povinná slova byla: Petr, kronika, šibenice, slova, a speciální slovo klouzátko.
Pak se zvedla opona a představení začalo.
Byl to prostě divadelní koncert, umně skloubený z dokonalé divadelní techniky a hereckého umění. Přesvědčivý Petr v podání Tea Brcka, šílený zármutkem ze ztráty své milované Lucie, cynický policista Kikiny Psohlavcové, posel dobré zprávy Boris a další a další nám přinesli opravdu kvalitní divadelní zážitek. Dlouhotrvající potlesk si všichni opravdu zasloužili.
Pro ty, kdo neměli to štěstí, že byli na premiéře, je zde záznam představení (děkuji kameramance Lee):
Jako druzí vystoupilo umělecké uskupení Terka-špunti s loutkovým divadlem, které mělo sehrát historické drama. Byli jsme svědky nevídaného divadelního experimentu, který zajisté pronikne na přední světové scény, jakmile si divadelní vědci přečtou tuto nadšenou recenzi. Ještě před začátkem Terka každému divákovi rozdala lístky se slovy ANO-NE a měli jsme se rozhodnout pro jednu možnost. Ovšem bez znalosti toho, o čem rozhodujeme. To v nás probudilo zvědavost a pocit jakési účasti na samotném představení.
To začalo záhy poté. Měla být použita slova: SMS, křeč, klín, vlajka a speciální slovo Přechodce.
Nikdo v hledišti ani nedýchal, když sledoval pohnutý příběh loutek, které kdysi v minulosti byly zneužívány svými vlastníky. Byl zde naznačen hluboký citový život loutek a krutost jejich majitelů, a každý držel palce loutkám, které se rozhodly svých trýznitelů zbavit. Ovšem ne každé drama dopadá dobře, a diváci se nestyděli za své slzy, když viděli umírat loutky, které si během představení stačili zamilovat. Před poslední scénou se ovšem herci zastavili jako zmrazení a Terka nahlédla do výsledku hlasování: většina diváků vybrala ANO, což znamenalo dokončení příběhu v podobě klasické tragédie – všichni zemřeli.
Publikum si ovšem skandováním vyžádalo tu druhou scénu, kdyby hlasování dopadlo jako NE, ale je otázka, zda by byl konec více optimistický. Mučitelé totiž zůstali žít a hlavní hrdina uprchl.
Takový aplaus snad tato divadelní budova ještě neslyšela. Diváci vstávali, křičeli nadšením a na zem padaly promočené kapesníčky. Díky, Terko-špunti, díky!
Třetí byl na řadě soubor Yolo pod vedení Lukáše. Jeho úkolem bylo předvést tragédii ve formě baletu s povinnými slovy zvon, nůž, krůta, mobil a speciální slovo quiddich. A právě ono speciální slovo předznamenalo celé představení. Jak laskaví čtenáři vědí, quiddich je originální slovo pro famfrpál, což označuje míčovou hru čarodějů.
Lukáš vystupoval v roli komentátora finále ve famfrpálu, kde vystupovali tři soutěžící strany. Ještě před zahájením nám čekání zpříjemnilo baletní vystoupení dvojice okouzlujících dívek Duo Kadečkos, a pak už začal vlastní finálový zápas.
Nevíme, jak to divadelní technici dokázali, ale po jevišti létali tři hráči ve svých hábitech na košťatech, ovšem aerodynamicky upravených tak, že trochu připomínala pádla, bleskurychle měnili směry, nahrávali si, vyhýbali se vzájemným srážkám a skórovali. Místo míče se však hrálo krůtou, což byla specialita místní verze famfrpálu.
Do děje pak vstoupila náhodná divačka a rozzlobený rozhodčí, který záhy vytáhl nebezpečně vyhlížející nůž. Prostě akce stíhala akci, škoda jen, že hra nebyla dokončena a na pokračování musíme počkat až do příštího čtvrtka.
Ale diváci odměnili toto dynamické představení zaslouženým dlouhotrvajícím potleskem.
Jako čtvrtí předvedli svůj sci-fi muzikál členové souboru Žou-žou. Jejich slova byla: lok, lom, sova, síra a speciální slovo mlsec.
Děj nás uvedl do hospody Mlsec, kde se objevila zpráva, že kdosi umí cestovat do budoucnosti. Mladý hlavní hrdina (Marek Kuna) se rozhodne, že toto tajemství získá a onoho cestovatele časem (Martin B.) opije tak, že mu nakonec onu cestu prozradí. Ale mladý nedočkavec nevyčká na poslední varovná slova a běží do lomu, aby už už byl v té budoucnosti. Z jeviště se současně line temný chór: „Nedbal varování, nedbal varování…“
Následuje úchvatný sled obrazů, jako vystřižených z Dantovy Božské komedie: hrdinova smrt a jeho cesta podsvětím, jeho setkání s nejhrůznějšími příšerami a nakonec jeho vysvobození jako uvědomění si vlastní smrti. Pro mne byla nejpůsobivější postava Smrti (Žížala) s kosou, při jejímž sólu mi běhal mráz po zádech.
Toto představení zajisté po právu vstoupí do dějin světového divadelního umění a dnešní diváci si ještě po letech budou připomínat, že to byli oni, kteří viděli premiéru muzikálu Lom.
Poslední vystoupila divadelní skupina Žíraviny s parodií na videa na Youtube. Povinná slova byla krček, GPS, LGH, kůl a speciální slovo piškuntál.
Dramaturgické provedení bylo naprosto úchvatné. V popředí ležely dvě mladé dívky, současné, moderní, nudící se, a pouštěly si videa na chytrém telefonu. Diváci mohli vidět ona videa v reálném čase na veliké obrazovce. Opět vrchol divadelní techniky! Ani jsem se nesnažil pochopit, jak to celé funguje, jen mi připadalo, že je to tvořeno soustavou vodičů fixovanou ve stropě.
Ale dosti techniky, vraťme se k uměleckému prožitku. Ten byl vskutku úžasný, tím svým hlubokým vhledem do mentality současné mládeže. Nedokáži věrohodně popsat všechna videa, která ty dívky shlédly, ale ten pocit nudy, marnosti a citové vyprázdněnosti byl nepopsatelný. Proto je toto představení režizéra Dannyho ve spolupráci s odborným poradcem Honzou třeba brát jako velmi vážné varování současné generaci i všem budoucím generacím. Věřím, že bouřlivý potlesk diváků pronikne i do myslí dnešní mládeže a pořádně s nimi zatřese. Doufejme.
Tím končím dnešní zprávy. Den sice ještě pokračoval, například příjezdem Danči s maminkou a rozdáváním vynikajících muffinů, ale já jsem musel odjet za jinými povinnostmi, stále ještě s hlavou plnou uměleckých poselství dnešních představení.
A tak jsem se neúčastnil ani dalšího programu, ani táboráku, rozdávání posledních plichtíků, ani poslední burzy.
Teď už tábor asi spí a dětem se zdá o velikých pokladech, které je zítra čekají.
Ještě příspěvek (tentokrát zcela nezištný) od Tomáše Havelky:
Pátek 25.8.2017 Dopolední cyklovýlet a představení divadel
Dnešní den nezačal jako klasický táborový den a tím mám na mysli „probuzení službou“. Dnes totiž okolo půl sedmé začali Matěj N., Jakub O. A Jiří Dohnal s velkým důrazem na hlasitost povídat ve svém stanu. Kačka Ž, byla také probuzena, a proto této skupině připravila speciální rozcvičku. Zatímco upovídaná skupina běžela nahoru, tak my jsme běželi po rovině k oplocence.
Po rozcvičce byla připravena snídaně s vydatnou marmeládou, ale velká část tábora měla opačný názor. Po snídani okolo půl desáté začal cyklovýlet do Kamenného Újezda. Jelikož je tábor v údolí, tak jsme museli začít stoupat nahoru. Po vystoupání jsme pokračovali směrem na Kamenný Újezd. Cesta tam byla přibližně 5 km dlouhá. V Kamenném Újezdu byl stanoven rozchod a byla možnost si něco koupit.
Po navrácení do tábora jsme si uklidili kola a za chvíli byl oběd.
Odpoledne se nacvičili divadla, která byla poté představena.
Prvně vystupovalo Sářino družstvo, které mělo divadelní představení jménem Petr a Lucie. Představení obsahovalo detektivní příběh. Shrnutí zní takto: Petr vlastní auto, které mu je odtaženo odtahovou službou. Petr začne obviňovat svého souseda a vše vykládá detektivovi. Petr říká, že mu byla ukradena jeho Lucie (auto), jenže detektiv myslí, že Lucie je jeho žena, ale není tomu tak. Jeho soused soudí, že spal a že jediné, co viděl, bylo odtažené Petrovo auto odtahovou službou.
Další představení od jiného týmu týmu popisovalo život loutek, které jejich vlastník úmyslně poškozoval. Před koncem se vyhodnocovaly hlasy, které byly na začátku vhozeny do krabice. Byly dvě odpovědi „ANO/NE“. Na začátku nikdo nevěděl, na co odpovídá, ale bylo to hlasování o konec. Buď žena vlastníka loutek zemře a nebo ne.
Jako třetí představení bylo představení od Lukášova družstva. Téma bylo: balet a tragédie. Na začátku byla balet a poté byla hra famfrpál z Harryho Pottera.
Čtvrté představení bylo od družstva Žou-žou pod vedením Žížaly. Představení popisovalo o opilém muži v hospodě, který se chlubil tím, že ví, jak se dostat do budoucnosti. Pouze jeden muž o to měl zájem. Opilý muž řekl, ať vyleze na nejvyšší bod lomu tam, až třikrát zahouká sova, tak ať skočí dolů. Po seskoku se probudil v roce 3666 a nacházel se ve zlém světě. Snažil se najít pomoc, ale když mu někdo pomoc nabídl, tak si myslel, že pije vodu, ale pil síru. Představení bylo doprovázeno zpěvem.
Poslední téma bylo „YOUTUBE a PARODIE“. V představení poslední družstvo parodovalo youtubery vystupující na sociální síti YOUTUBE. V představení nesměli chybět ani reklamy, ale byly podány vtipným způsobem. Videa si pouštěly dvě holčičky na mobilu a představení zakončily větami: „Nepůjdeme raději ven? Přece neskončíme jako závisláci“.
Táborový den byl zakončen táborovým ohněm a poslední burzou.
Díky, Tomáši.