Špaček – divadla – burza
Když mě dnes ráno vzbudil budík v 6:30, bylo po něm prvním zvukem, který jsem uslyšel praskání ohně, ve kterém se stále nacházely žhavé uhlíky.
Na nebi byste mráček hledali marně, bylo nádherné teplé ráno. Službu dnes měl Matyldin a můj tým, proto jsem vzbudil všechny členy mého týmu. Zatímco jsem dokončoval včerejší zprávičky, doplnili ostatní vodu v umývárnách, utřeli jídelnu i záchody, nanosili dřevo do kuchyně a začali s mazáním chleba. Zkrátka vše, co služba vždycky ráno dělá.
V půl osmé se Jindra ujal trubky a odtroubil budíček. Zase počalo to pomalé vstávání a vylézání. Na rozcvičku by dnes asi ani nevyrazili všichni, kdyby Dáša nezakřičela, že kdo nebude do 30 sekund nastoupen u kuchyně, bude dřepovat a celý jeho tým s ním.
A to byste koukali, jak byli všichni do půl minuty připraveni na odchod (nebo odběh?) na rozcvičku. Houfu dětí vybíhajících za Jirkou a Kubou asi rychle docházely síly, neboť nedoběhli ani do známého kukuřičného pole a rozcvičovali se už před ním. Na cestě zpátky do tábora ještě stihli atletickou abecedu a už už se nám probíjeli naší hradbou z namazaných chlebů.
Hodně rychle jsme byli pokořeni a bylo nutno domazat chleba. Dlouho trvalo, než jsme docílili toho, že se již nikdo nevrátil pro přídavek. Po snídani se nám vrátil Láďa, a tak jsme zahájili den retro hry a divadelních her.
Začali jsme hrou Špaček – ten probíhá tak, že všech 5 týmů dostane pálku, špačka a odpalovací prkno. Postaví se na startovní čáru a po jednom posílají na odpal postupně každého ze svých členů, ten má za úkol špačka (dřevěný kolík se dvěma stranami opracovanými do špičky) uhodit pálkou do špičky, čímž ho vystřelí do vzduchu. Následně je třeba odpálit letícího špačka pokud možno co nejdále.
Na úspěšný odpal má každý 3 pokusy – pokud úspěšně odpálí, posouvá se celý tým do místa dopadu špačka a další z táborníků pokračuje odtud. Pokud však ani na 3 pokusy nebyl odpálen, zůstává tým na místě a v dalším kole pokračuje někdo jiný. Soutěž končí po 10 kolech a pořadí je sestavováno dle celkové vzdálenosti od startovní čáry.
Nejdále se dostalo družstvo Jirky Dohnala, které se díky poslednímu odpalu Adama Komárka posunulo o dvě příčky nahoru. V těsném závěsu 2. Matyldino družstvo, 3. skončil Doďa. Potom následovala větší mezera, za kterou se o spodní dvě místa poprali Matěj a Kuba. Rovněž posledním pokusem se Matějovo družstvo dostalo před Kubu na 4. místo. Kuba byl tedy pátý.
Špaček završil letošní soutěže bodované na týmy, po něm následovala svačina – jogurt s marmeládou do hrnečku. Svačinou padl společný program a každý si mohl jít po svém. Některé týmy se odebraly pracovat na divadlech, jiní s Láďou vyráběli luky a šípy a určitě se našli i tací, kteří jen odpočívali, či dokonce spali.
Volno vydrželo až do oběda, na který nám kuchyně přichystala opravdovou lahůdku – smažené sýrové medailonky s vařenými bramborami a s domácí tatarkou.
Jak rychle se po nich zaprášilo asi netřeba popisovat, jen uvedu drobnou zajímavost – naše kuchařka Lucie odpočítávala posledních 15 kusů po jednom nahlas, protože ubývaly až komicky rychle.
Polední klid splynul s odchodem k rybníku, kam se většina atletů vydala na koupačku, klasicky s paddleboardy + s Láďovou plachetnicí. Zatímco předpokládám probíhaly standarní bitvy o paddleboardy, koupání a všechny ty aktivity, které se vždy okolo rybníka provozují, my mezitím v táboře mírně poklidili a dodělávali poslední detaily na scénářích na divadla.
Když se v půl páté vrátili plaváčci, začaly ostré generální zkoušky. Všichni cvičili, zkoušeli a vyráběli rekvizity. Všem divadelním uskupením, plně zabraným do své práce, utekl rychle všechen čas a už skoro odbíjela 6. hodina.
Připravili jsme dole hlediště, svolali všechny táborníky, kteří pilně cvičili svá představení a mohli jsme zahájit letošní divadelní večer.
Láďa uvedl první z vystoupení. Divadelní soubor Nový řád pod vedením Jirky Dohnala, který se zároveň ujal role vypravěče, sehrál českou pohádku končící reklamou.
Nastíním vám děj: Honza (A. Komárek) byl obyčejným hochem, dokud ho jednoho dne nenavštívila víla (K. Prokůpková), která mu sdělila, že byl vyvolen, aby zachránil princeznu (B. Martykánová). Vydal se na dobrodružnou výpravu, potkal po cestě Arnolda Schwarzenegra (Alice), od kterého se naučil zaklínadlo, použitelné proti drakovi (Š. Koutecký), který princeznu držel v zajetí. Utkal se s drakem, kterého s pomocí zaklínadla a víly odlákal pryč. Když však Honza přistoupil k princezně a požádal ji o ruku, odcházel jen s nabídkou na výhodné životní pojištění, s čímž asi nepočítal. Ale tak prostě reklama funguje.
Druzí nám zahráli své představení herci ze sboru Vatikánský Khalífát se svým režisérem a scénáristou Kubou Outlým. Jejich téma bylo Dokument o letecké havárii a měl mít otevřený konec.
Divadlo začíná schůzkou 3 konspiračních teoretiků, ti se snaží vymyslet, jaké nové konspirační teorie představit obyčejným lidem. První z nich navrhoval teorii o mizení letadel v Bermudském trojúhelníku, ta ale neprošla pro nedostatek důkazů. Druhý navrhoval teorii o sebevraždě jednoho z lidí, který stál za úniky dat o bezpečnosti letadel firmy Going, tu ale ostatní jednohlasně zavrhli. Třetí teoretik prosazoval, že při útocích z 9. listopadu byly sestřeleny tři věže (ne jenom 2) ta třetí byla podle všeho sídlem společnosti Lidl – tu ale nestihli ani projednat, neboť do jejich jednací síně vnikli agenti Lidlu a zde divadlo skončilo, přičemž nám bylo oznámeno, že pokračování bude příště.
Třetí na řadu šla umělecká skupina Bismarck a v jejím čele Matylda Vacková. Téma k zpracování dostali Výměnu manželek s romantickým koncem – vzali se.
V začátku nám byly představeny obě rodiny – Matěj Komárek (popelář) a Anička Volemanová (prodavačka v Bille) s dcerou Kačkou Horákovou, druhou rodinou byl byznysman Ondra Brunclík a jeho přítelkyně modelka Klára Sázavská. Následovala prohlídka nových domovů, při které se obě (hlavně Klára) opravdu zděsily. Když došlo na potkávání s novou rodinou, vyšli najevo opravdové neshody, Klára se proto rozhodla výměnu ukončit. Během rozhovoru mezi 8 očima na sebe rodiny křičely, atmosféru však pozvedlo, když Onďa požádal Kláru o ruku. Ta ho z lásky v náručí vynesla ze scény.
Třetí divadlo jsme měli za sebou a řada přišla na divadelní soubor Svědci Krysanovi. Se svým kapitánem Matějem Nejedlým se zhostili úkolu Akční film s koncem: odešel.
Představení začínalo zkouškou táborového divadla, která nevypadala příliš dobře, Kastro byl vyslán, aby sehnal lepší scénář. U Tesca potkal bezdomovce (Jindra Koutecký), který ho s jeho problémem odkázal na nedaleko bydlícího čaroděje (já). Čaroděj nebyl ochoten Kastrovi s jeho problémem pomoci, dokonce ho na chvíli zaklel, Kastro se však bránil a to pomocí zaklínadla, díky kterému onen bezdomovec stromem zavalil čaroděje. Kastro se zeptal čarodějova zrcadla (Eliška Cikhartová), kde má sehnat nejlepší scénář. Dozvěděl se, že ho má v kalhotách, umírající čaroděj však stihl vyslat poslední zaklínadlo, kterým zapálil scénář. Zklamaný Kastro se po pauze na párek (šišku) vrátil ke kapitánovi, který se na něj vrhnul a chtěl ho uškrtit – Kastro se však bránil ukradenou hůlkou a poslal na kapitána tyfus, načež dramaticky odešel.
Poslední kulturní zážitek pro nás připravilo uskupení Hindenburg v čele se svým scénáristou a režisérem Lukášem Blechou. Tématu Tábor Smrkovec v alternativní dimenzi ukončeným tím, že všichni umřou se zhostili velmi dobře.
Děj byl zaměřen na náš zdejší problém se sršni, kteří si založili hnízdo a následně terorizovali účastníky myjící si ešusy, kuchařky v kuchyni i táborníky okolo ohně. Povolaní hasiči se pokusili hnízdo zneškodnit, avšak královna srsňů (Kačka Průchová) všechny v dramatickém boji pozabíjela a nakonec sama umřela.
Tímto skončila letošní divadelní vystoupení. Ohromené publikum si ještě došlo pro catering v podobě rajské omáčky od naší skvěle kuchyně a už už si chystali plichtíky.
Čekala nás druhá a poslední burza. Dražení se ujali Jirka B, Honza S. a Kuba F. Atmosféra byla jako vždy úžasná, děti se přehazovaly v nabídkách, dražily jídlo, vázy, plyšáky a desítky dalších věcí, které vám určitě pozítří ukáží, až si pro ně sem na tábor přijedete. Některé věci se prodaly draho, některé šly levněji, ale každopádně to byly často vyloženě boje, které šroubovaly ceny nahoru až do závratných výšin.
Dodraženo bylo v půl jedenácté, tak jsme rovnou zahnali dětičky spát. My ještě poseděli u ohně a já při tom sesmolil tyhle zprávičky. Tak to je snad pro dnešek vše. Přeji krásné sny a dobrou noc.
Matěj